Zápisky budoucího solárníka: Cesta k elektrárně na střeše není snadná, levná ani rychlá

O fotovoltaice jsme u nás doma přemýšleli už léta, ale až do podzimu jsme neměli pocit, že jde o urgentní záležitost, která by rychle přinesla velký užitek. I s dotacemi jde o statisíce z vlastní kapsy nebo o úvěr. Náklady na vybudování elektrárny a pořízení tepelného čerpadla se pro náš dům s necelými sto zastavěnými metry pohybují někde kolem 750 tisíc korun – i malá solární elektrárna bez baterií přijde na dvě stě tisíc korun před vyplacením dotace.

Dotace stát proplácí zpětně s odstupem. Dodavatelé elektráren uvádí asi devět týdnů od doložení realizace. Snadno se ale může stát, že to trvá déle – ať už kvůli prodlevám na straně úřadů nebo kvůli nedostatkům v realizaci, které je nutné odstranit.

Nakonec jsme došli k závěru, že dává smysl zajistit si do budoucna bydlení s „nulovými“ náklady. Od prvotního rozhodnutí trvalo několik měsíců, než jsme začali konat. Potíž je v tom, že se nejprve musí začít zahájením studia celé problematiky fotovoltaických elektráren a energetické soběstačnosti.

Co opravdu potřebujete

Dobré rady o objednání energetického auditu a zadání studie pro skutečné odborníky narazily na realitu – spousta lidí byla výrazně rychlejší a nabízené termíny od firem z Prahy a Středočeského kraje byly až na červen, a to se ozvaly jen dvě z asi patnácti poptaných firem. To by znamenalo odsun realizace někdy na rok 2023…

Doba webová naštěstí skýtá spoustu zdrojů informací. Najít ty správné není snadné, ale obecně platí to, co u všech internetových zdrojů – důležitá jsou data a schopnost je aplikovat na vlastní podmínky. U fotovoltaiky je to naštěstí trochu jednodušší. I její velcí fanoušci přiznávají, že v zimě prostě elektřina z panelů na střeše rozumně neleze. Zásadní rozpory panují ohledně ukládání vyrobené energie pro pozdější spotřebu.

V podstatě jde o to, jestli má smysl pořídit si drahé bateriové úložiště, nebo ne. Na jedné straně baterie dávají smysl – elektrárna na střeše vyrábí elektřinu, jen když svítí slunce, které, jak víme, nesvítí celý den. Bez baterií tak člověk od soumraku do svítání kupuje energii z distribuční sítě. Zastánci fotovoltaiky bez baterií ale počítají s tím, že přes den vyrobí hodně energie, přebytek prodají a z výnosu pokryjí nákup energie z distribuční sítě.

My jsme se rozhodli pro bateriové úložiště ze dvou důvodů – kromě noční spotřeby pokrývá baterie také výpadky distribuční sítě a k tomu funguje předvídatelným způsobem, zatímco ceny energie na spotovém trhu nebo pravidla takzvané virtuální baterie se mohou měnit, což nemusí být ve prospěch provozovatelů domácích elektráren.

Výsledný požadavek na elektrárnu pak byla v podstatě „standardní“ kombinace maximálního možného výkonu výroby energie bez nutnosti získávat licenci pro komerční elektrárnu, a k tomu baterie, které pokryjí s dostatečnou rezervou noční spotřebu. Maximum pro rodinnou elektrárnu bez licence je 10 kWp, k tomu stačí baterie s kapacitou 10 kWh. Průměrná spotřeba mimo denní svit je u nás někde kolem 5 kWh, kvůli životnosti baterie a záloze pro případ výpadku je vhodné mít větší nominální kapacitu než to, co člověk reálně potřebuje. No a minimální kapacita baterií pro získání dotace je v kWh stejná, jako je maximální teoretický výkon instalovaných panelů, proto 10 kWp a 10 kWh.

Objektivní nástroje, nevěrohodné rady

Nástrojů, jak se dopočítat k potřebným datům, je spousta, ale pro zájemce o FVE je zásadní jediný zdroj dat – vlastní spotřeba a její průběh během dne. Samotnou spotřebu lze zjistit z vyúčtování, doporučuje se vzít průměr (nebo trend) za poslední tři roky a pro jistotu něco přidat.

Na zbytek existují volně dostupné nástroje včetně evropského geografického solárního systému, který ukáže, kolik energie lze vyrobit v místě vašeho bydliště. Stáhnout si lze i profesionální software pro plánování fotovoltaických elektráren PV*SOL 2022, který má i jednoduchou online verzi.

Bohužel se moc nelze spolehnout na „uživatelské“ recenze. Protože kvůli novému solárnímu boomu působí na trhu spousta firem starých jen rok nebo i méně, je recenzí málo a většina z těch, které se dají najít, působí přinejmenším nevěrohodně. Objektivní rady nenajdete snadno ani na diskusních fórech na českém webu nebo na skupinách na Facebooku. Nejaktivnější v diskusích jsou obchodní zástupci dodavatelských firem, kteří se většinou nenamáhají ani tuto skutečnost uvést. Občas se ale objeví zajímavé tabulky s výpočty nebo přehledy roční výroby a spotřeby.  

Zajímavě vypadá projekt Refsite, který chce sdružovat ověřené recenze realizací FVE a tepelných čerpadel.

Refsite má aktuálně asi 200 ověřených recenzí instalace tepelného čerpadla, s elektrárnami teprve začíná. 

Kdo to postaví

Když si ujasníte, co potřebujete nebo co chcete, což mohou být odlišné věci, je čas hledat někoho, kdo se o to postará. Nebo můžete přeskočit první fázi a nechat obchodníky dodavatelů fotovoltaických elektráren, aby vám navrhli systém podle vašich požadavků, což vám ušetří možná desítky hodin samostudia. Ale také se vám může přihodit, že vám nabídnou něco jiného, než skutečně potřebujete.

V každém případě je volba dodavatele elektrárny zásadní. Varianta hobby projektu svépomocí je finančně lákavá, ušetřit se teoreticky dají desítky tisíc korun. Vyžaduje to ale spoustu znalostí, nějaké vybavení a odvahu – a kromě toho schopnost zajistit si potřebné revize a čas na zvládnutí administrativy kolem připojení k distribuční síti a získání dotace.

Web novazelenausporam.cz obsahuje přehledné informace a průvodce postupem, ale ani tak to není triviální.

Zastoupení firmou je teoreticky méně psychicky náročné, ovšem logicky také dražší. Zlí jazykové říkají, že pořídit si fotovoltaiku s dotací prostřednictvím firmy je skoro stejné, jako si ji sám postavit bez dotace. O dodavatelích FVE také kolují divoké historky a na velké firmy, jako je Schlieger, je kritiky nejvíce. Solid Sun má dobrou pověst, ale patří k nejdražším a termíny má až na druhou půlku roku. ČEZ přeprodává zakázky subdodavatelům s různou kvalitou, nám se na poptávku nikdo neozval.

Ve výsledku jsme za měsíc oslovování firem s poměrně přesným požadavkem dostali patnáct nabídek, které se lišily použitými součástkami, výkonem, cenou, a hlavně přístupem. Většina firem ve chvíli, kdy chcete fotovoltaickou elektrárnu, po oslovení zavolá s obecným dotazníkem a nabízí buď předem připravené typizované balíčky, nebo pošle mailem prezentaci vytvořenou v aplikaci PV*SOL nebo PvPlanner s vaší doplněnou adresou a „vhodnou“ sadou komponent. Některé rovnou pošlou k podpisu smlouvu bez jakéhokoliv kontextu na základě dat, která jste dali do webového formuláře.

Tři dodavatelé byli trochu aktivnější. Jeden nabízí stavebnicový systém Storion, další dva pracují se standardními komponenty z volného trhu. S prvním jsme vedli e-mailovou konverzaci o nejvhodnější variantě včetně orientace panelů a možného zapojení. Druhý přijel na místo, takže jsme se mohli pobavit o konkrétní instalaci. Třetí jako jediný – i přes obtížnější podmínky – vylezl přímo na střechu, proměřil místo instalace a evidentně měl dost technických informací, nebyl to jen typický obchoďák s naučenými frázemi.

Problém je, že šlo o živnostníka a dvě malé firmy s minimální historií v téhle oblasti podnikání. A ve chvíli, kdy musíte někomu svěřit statisíce, jde o docela náročné rozhodování. Standardní smlouvy přitom počítají s tím, že zákazník zaplatí polovinu před instalací, ideálně krátce po podpisu smlouvy, takže jsme ještě řešili smlouvy, obchodní podmínky, kontrolu smlouvy právníkem...

Nakonec se ukázalo, že není tak velký problém zajistit si lepší podmínky, co se týká harmonogramu placení. Při podpisu smlouvy 10 nebo 15 procent, 50 procent výměnou za materiál, který firma přiveze na místo instalace, a zbytek po revizi je přijatelné pro všechny strany. Jedna z nabídek, kterou jsme dostali, takový harmonogram plateb v úvodní nabídce obsahovala automaticky, ale většina firem o něm mlčela.

Po dvou měsících aktivní snahy tedy budoucí solárník nemá zatím nic – čekáme na finální verzi nabídky a smlouvy s položkovým rozpočtem se všemi požadovanými úpravami. Vybráno vlastně máme, podepsáno nikoliv. S trochou štěstí však chytneme alespoň červencový termín instalace, což by znamenalo, že do provozu se elektrárna stejně dostane nejspíše po sezoně. Září a říjen ještě znamená alespoň teoretické pokrytí vlastní spotřeby, samozřejmě bez toho, že by elektřina sloužila k vytápění.

Návratnost lepší než před válkou

Vytápění a zbavení se plynu je další krok. Tepelné čerpadlo se k FVE hodí – a spojení FVE a čerpadla znamená také slušný dotační bonus. Cesta k němu je ale aktuálně komplikovaná a v podstatě znamená nutnost zlikvidovat plyn, pořídit si elektrický kotel a na jeho náhradu pak chtít dotaci. Aktuální snahy vlády snad podpoří i přímý přechod z plynových kotlů na tepelné čerpadlo, ale zatím je to zbytečně složité a neekonomické.

Proti topení elektrickým kotlem je tepelné čerpadlo zjednodušeně řečeno asi třikrát efektivnější, takže náklady na vytápění elektřinou výrazně srazí, ovšem ve srovnání s plynem nebo kotlem na pelety přináší jen malou úsporu, a návratnost je proto příliš dlouhá, klidně i desítky let. Proto ho necháváme na později, až bude fotovoltaika.

Samotná fotovoltaická elektrárna by se měla i s bateriemi díky 205 tisícům ve formě dotace proplatit podle propočtů s aktuálními cenami energií za osm až deset let. Pokud ceny energií porostou, návratnost bude lepší, a naopak – i když s poklesem ceny energií v dlouhodobém měřítku asi nikdo nepočítá.

Hlavní přínos fotovoltaické elektrárny pak spočívá v následné produkci energie „zdarma“ dalších deset a více let po dosažení nulového bodu. To není přehnaný optimismus, dlouhodobé zkušenosti s fotovoltaickými elektrárnami sliby výrobců o dlouhé životnosti podporují.

Podle jednoduchého propočtu aktuálně vychází v případě našeho uvažovaného systému cena jedné vyrobené kWh elektrické energie na necelé dvě koruny při konzervativním odhadu životnosti na 20 let. Současné ceny silové energie se pohybují kolem šesti korun, ke kterým je potřeba připočítat ještě asi dvě koruny navíc za distribuci. Teď jen ještě zajistit, aby v zimě bylo dost energie z jiných zdrojů.

Investice do FVE zároveň umožňuje zvýšit pohodlí – filtrace a ohřev vody v bazénu a klimatizace v domě jsou věci, které jsou kvůli vysoké spotřebě energií nákladné. Ale protože potřeba chladit dům a případně ohřívat bazén vzniká v době, kdy jsou přebytky energie, provoz klimatizace efektivně nic nestojí. Zvýšit efektivitu elektrárny lze i tím, že se člověk přizpůsobí tomu, kdy se elektřina vyrábí.

Zápisky budoucího solárníka budou pokračovat nepravidelně podle toho, jak celý proces poběží. Příští fáze je hrubě netechnologická – na elektrárnu budeme připravovat střechu.

Plochá střecha mimochodem skýtá výhodu v možnosti volby směrování panelů, například na zajištění rovnoběžnější výroby v průběhu celého dne místo namíření všeho na jih. Plochá střecha ale také znamená vyšší náklady na instalaci, protože potřebujete konstrukci, která dá panelům správný sklon.  

Po uzavření smlouvy se vrhneme na rozpočet, rozborku komponent, které mají mobilní a webové aplikace, a nakonec snad dojde i na automatizaci domácnosti, protože řídit spotřebu ručně je neefektivní.