Stát by měl získat v blízké budoucnosti pod kontrolu celou síť tuzemských klíčových elektráren, tedy vlastní výrobu elektřiny. Řešení současné krize nastíněné premiérem Petrem Fialou, které by mimo jiné umožňovalo administrativně určovat ceny energie, vyvolalo poprask. Cokoliv se blíží znárodnění, vyvolává v Česku, které celou svoji novodobou historii privatizovalo, silný odpor. Historické reminiscence i zkušenosti s tím, jak fungují státem vlastněné firmy, Fialův plán zrovna nepodporují.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

S agresivním Ruskem v zádveří a prudce rostoucími cenami energie se ale tomuto kroku nevyhýbají ani jiné vlády. Připomeňme, že ta německá v dubnu schválila, že by v případě ohrožení energetické bezpečnosti mohla převzít energetické společnosti do své správy. O znárodnění se donedávna hovořilo i v případě francouzské energetické společnosti EDF. Podmínkou bylo vítězství politiky minulé vlády, jenže poslední volby dopadly pro prezidentskou koalici debaklem, Emmanuel Macron ztratil většinu v parlamentu a další směřování energetické politiky je momentálně nejasné.

Ostatně ani v Česku nejde o novinku. Poprvé se o rozdělení ČEZ, kdy by jaderná a uhelná výrobní část zůstala státu, mluvilo v roce 2017. Tehdy šlo o stavbu jaderných elektráren, kde byly náklady na výstavbu s předpokládanou návratností pro soukromé akcionáře nepřijatelné. Druhou část společnosti, kterou by stát vlastně vyplatil minoritní akcionáře, by tvořily obnovitelné zdroje a také distribuční síť. Návrh nakonec shodil ze stolu bývalý premiér Andrej Babiš.

Podruhé prosákla myšlenka na zestátnění ČEZ letos v květnu, kdy ministr financí Zbyněk Stanjura nebo premiér Petr Fiala potvrdili, že resort zvažuje restrukturalizaci společnosti. Neuvedli ale bližší podrobnosti o tom, jak by dělení probíhalo, z čeho by stát vyplatil soukromé akcionáře a co by si vlastně nakonec nechal. Středeční projev premiéra Petra Fialy nicméně potvrdil, že „restrukturalizace“ je stále ve hře. Namísto výstavby jaderných elektráren je dnes ovšem hlavní motivací snaha o regulaci cen elektřiny.

Znárodněný ČEZ nemusí automaticky znamenat mizerné služby, jak ukazují státem vlastněné dráhy či pošta. Z hlediska dlouhodobé bezpečnosti vůbec není od věci, aby stát mohl mít významný vliv v tzv. síťových odvětvích. Všechny krize posledních let potvrdily staré přísloví – bližší košile než kabát. V případě síťových odvětví je společenským zájmem plynulá dodávka elektřiny, plynu a vody a to vše za sociálně únosné ceny. Což nebývá cílem soukromého majitele.

V západním světě dochází k privatizaci a zestátnění mnoha firem veřejné služby zhruba co dvacet třicet let. Zjednodušeně řečeno, ve chvíli, kdy politici zjistí, že nemají na investice a opravy (od vagonů až po trubky), privatizují s velkou slávou a argumentem rozpočtových příjmů a kvalitních služeb v soukromých rukou. Za dalších X let se ale ukáže, že soukromník neplní to, co se žádá od veřejné služby (často jde o vysoké ceny jako v případě energie), a stát zpátky vykupuje to, co dříve prodal. Opět s velkou slávou a příslibem lepších a levnějších služeb. A za dalších dvacet let...

Snížit ceny ale může kabinet Petra Fialy i jinak, jak ostatně dokázal schválením posledního energetického balíčku. Protože případné znárodnění ČEZ by znamenalo najít někde spoustu peněz. Už dnes kabinet řeší hádanku, kde v děravém rozpočtu najít prostředky na dotace nového úsporného energetického tarifu, v případě ČEZ by musel najít další zdroje, z nichž vyplatí soukromé akcionáře. Pokud energetiku rozdělí na výdělečně lepší a horší část a tu lepší převede do soukromých rukou, a navíc bude uměle snižovat ceny elektřiny, zbaví se příjmů, ze kterých by mohl energetickou síť rozvíjet. Pokud je bude chtít vyplatit z rozpočtu, nemá na to.

Jiné země například zdanily energetické firmy speciální daní z výdělků, které mají všechny (včetně ČEZ) daleko vyšší než kdy dřív. Vláda Petra Fialy ale tuto možnost zatím nevyužila.

Znárodnění výroby energie přesto není nápad vymknutý z kloubů. Stejně jako není v současné situaci žádná hanba pomáhat veřejnosti s vysokými cenami. Důležité budou ale detaily vládního plánu. Což je trochu riziko, protože jak ukazuje ekonomická historie Česka, počínaje privatizací přes budování kapitálového trhu, regulaci bank až po nesmyslné rozhazovačné fiskální balíčky některých vlád, zrovna detaily jsou to, co nám podobně velkolepé plány velmi často úplně zkazí.