Pravděpodobnou podobu patrona pražského arcibiskupství svatého Vojtěcha včera odhalili zástupci arcibiskupství a odborníci, kteří se na výzkumu podíleli. Nejprve vytvořili digitální kopii lebky světce, která je součástí svatovítského pokladu. Podobu pak vědci pod vedením Cicera Moraese odhadli pomocí informací o úponu lebečních svalů a tloušťky měkkých tkání podle konkrétních rozměrů lebky. Svatý Vojtěch žil ve druhé polovině 10. století, byl druhým pražským biskupem. Odhalení podoby světce bylo součástí uvedení nové publikace Posunuté milénium, která mapuje více než tisíciletou historii arcidiecéze.
Digitální kopii světcovy lebky zkoumal tým expertů z Česka, Brazílie, Polska a Austrálie pod vedením Brazilce Cicera Moraese. Na výsledku se podíleli mimo jiné 3D designéři, antropologové nebo lékaři. Na digitálním odhadu podoby svatého Vojtěcha pracovali i český geoinformatik Jiří Šindelář a fotograf Martin Frouz. „Nejprve bylo potřeba vytvořit digitální kopii lebky světce. To se provádí metodou vícesnímkové fotogrammetrie,“ řekl Šindelář. Metoda tkví v pořízení mnoha fotografií lebky, které se překrývají a ze kterých program následně vytvoří 3D model.
Lebka svatého Vojtěcha není dochovaná v úplnosti, chybí jí spodní čelist a část levé tváře. Podle Šindeláře je před rekonstrukcí tváře potřeba lebku zkompletovat, k čemuž slouží metoda, kterou výzkumný tým vyvinul. Výzkumem mnoha lebek a obličejů přišli odborníci s novými vztahy a poměry mezi jednotlivými částmi obličeje. Díky tomu mohou lépe odhadnout chybějící části lebky. Metoda našla podle Šindeláře uplatnění také na operačních sálech, využívají ji plastičtí chirurgové, například k rekonstrukci zdeformované tváře po autonehodě.
