Napsal mi jeden „ruský přistěhovalec“. Tak se nazval. Je to mladý Rus, žije a pracuje v Praze několik let a nelíbilo se mu, že kritizuju Rusy žijící na Západě, že se víc neozývají proti Putinovi a jeho válce, že nedemonstrují, nechodí do ulic, že se veřejně nezříkají současného ruského establishmentu.

Vedli jsme spolu jistou konverzaci a zdá se mi, že by byla škoda se o ni nepodělit. Jen pozor, není to zpráva o všech Rusech v Česku, to jistě ne. Nelze z toho vyvozovat nic obecného. Ale jistý vzorek to je a stojí za to skrze něj nahlédnout do uvažování mnohých Rusů, kteří na Západě žijí, vydělávají si tu na živobytí a užívají si jeho svobod a bohatství, zatímco jejich vlastní vláda proti tomu samému Západu vede teroristickou válku a snaží se ho zničit.

Tenhle „ruský přistěhovalec“, říkejme mu třeba Ivan (není důvod zde prozrazovat jeho identitu), mluví jen sám za sebe. Ale to, co říká, by nás mělo snad ještě víc provokovat k tomu, zajímat se o Rusy v Česku. Před Putinem, před bídným životem v Rusku, jich k nám utekly tisíce. Jak o dnešku přemýšlí? A proč jsou tak zticha?

Na začátku naší konverzace byl mem, obrázek dívky, která si s lupou v ruce prohlíží globus a říká: „To jsem já, jak se snažím najít ty masové protesty Rusů, kteří uprchli ze své země“. A Ivan mi poslal dva jiné memy. Je na nich stejný obrázek dívky s lupou, ale pod nimi: „Já, jak se snažím najít masové protesty v Československu během nacistické okupace“ a „Já, jak se snažím najít masovou vojenskou mobilizaci před nacistickou okupací“. A připsal: „Dobrý den, Jane. Také mě baví memy jako vás. Co si o tom myslíte?“

Poděkoval jsem za obrázky a odpověděl, že jsou povedené, jen jsou staré 80 let. Zajímaly by mě od něj nějaké současné. Jestli by se tedy mohl o něco aktuálního pokusit. (Školení z historie jsem mu dávat nechtěl. Informace o protinacistických protestech v někdejším Československu, při kterých se střílelo a umíralo, si jistě on i každý dokáže vyhledat sám.)

„Dobře, moje memy s dnešní situací přímo nesouvisí. Chci vám jen ukázat, že nejste v pozici, kdy byste mohl někoho učit, jak se má dnes chovat. Vaši předkové své historické výzvy kromě sametové revoluce nezvládli (o tom jsou mé memy) a současní Češi selhávají nyní, když volí Babiše a Zemana,“ napsal Ivan.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Tak dobře, dostali jsme se s Ivanem alespoň k nějakým argumentům. Vyplývá z nich, že si Rus Ivan nemyslí, že my Češi mu můžeme vůbec něco vyčítat. V historii nám podle něj chybí opora pro apelování na osobní statečnost, na vzpouru proti totalitě. Měli bychom mlčet, protože naši dědové po podpisu mnichovské dohody v roce 1938 demobilizovali. A i když to Ivan neřekl, možná měl na mysli i naše otce, kteří se se zbraní v ruce masově nevzepřeli následné totalitě přicházející z jeho hlavního města Moskvy. Především si ale máme strčit nějaké moralizování za klobouk, protože i dnes si volíme politiky, které nelze považovat za vzorné reprezentanty západní demokracie.

Pokud vynechám následnou osobní pasáž konverzace, kdy se mě Ivan dotazoval na mé vlastní předky a na odpověď vlastně neměl co říct, je jeho reakce určitě hodna zamyšlení. Není na tom něco? Máme my Češi právo vyzývat Rusy, aby nebyli k dnešním zločinům svých vládců zticha?

Odpověď je jednoznačná: Ano. Nežijeme v minulosti (jako velká část Ruska). Situace před osmdesáti lety, před pětapadesáti lety je jiná než ta dnešní. Současné generace nejsou zodpovědné za minulé činy, a pokud na nich lze najít cokoliv chybného, máme i díky tomu k dispozici skvělou výbavu pro náš jasný postoj k Putinovu terorismu. A ano, můžeme stejný postoj vymáhat i vůči komukoliv, koho ve svém státě hostíme. To je těžko zpochybnitelná konvence. Nejenže můžeme, my to máme dělat, protože to, co Putinův režim provádí a čím vyhrožuje, se bezprostředně a citelně dotýká i nás. Válčí i s námi.

„Mnoho Rusů i já jsme opustili svou vlast a své příbuzné. To není politický akt a vám to nestačí?“ ptá se Ivan.

Nestačí.

„Možná bychom měli nosit trička s ukrajinskou vlajkou (myslím, že jim to určitě pomůže),“ podotýká ironicky. „Někteří Rusové půjdou na protest a Putin si to přečte v novinách a zastaví válku?“

Ivan se plete. Ivan si myslí, že nemá smysl protestovat. Je možná rezignovaný, možná tak zdeprimovaný politickou kulturou v Rusku, že považuje cokoliv předem za marné. Ale je to právě historie, kterou se předtím tak oháněl, co nás učí, že i málo nápadné formy protestu dokážou sehrát velkou roli. Jde o symboliku. Masovou vzpouru Rusů může klidně spustit i jen hrstka jednotlivců a proč by se ta hrstka nemohla objevit v Praze. A nejen Putin by si pak mohl v novinách přečíst, že „jeho“ Rusové nesouhlasí s jeho šílenou válkou.

Přečetli by si to v těch novinách i obyvatelé Západu, kteří dnes Rusům moc nevěří, bojí se jich, říkají si, že jsou to pokrytci, kteří umí jen konzumovat západní výdobytky, ale nejsou ochotni zastat se západních hodnot a svobod. Ti by potřebovali povzbudit. A ještě důležitější povzbuzení by se při četbě takových novin dostalo Rusům, kteří v Rusku zůstávají. Oni nejvíc ze všech potřebují vědět, že Západ nemusí být nepřítel, že Západ může být partner, a i když není rovnou nutné dělat všechno tak, jako se to dělá tam, lze s ním sdílet mnoho, ne-li všechny hodnoty. Podobně povzbuzení Rusové by si třeba snáz uvědomili, že to, co k nim už dvacet let přichází z Kremlu, činí jejich životy nuznějšími a smutnějšími.

Ivan to takhle nechápe. Napsal, že máme být vlastně spokojeni už s tím, že Rusové utíkali po stovkách tisíců na Západ před mobilizací, protože takhle alespoň nezabijí tolik Ukrajinců v boji. Napsal, že nejsou důkazy o tom, že by Rusové houfně utíkali na Západ jen z ekonomických důvodů. Napsal, že nevěří, že by Rusové obecně většinově podporovali Putina. Napsal, že ten pasivní postoj Rusů uprchlých na Západ je vlastně v pořádku.

Ivan nemluví za všechny Rusy v Česku. Doufejme. Možná má Ivan strach o své příbuzné v Rusku, pokud by se tu pustil do otevřené kritiky Putina. Možná má jiný vážný důvod, proč nedává najevo svůj názor, pokud se mu tedy Putinův režim nelíbí. Zticha je ale naprostá většina jeho spoluobčanů žijících dnes na Západě. A jednoduše platí, že jestliže komukoliv záleží na tom, aby Putinova válka i jeho jaderné hrozby skončily, nesmí být pasivní. Už vůbec, pokud vlastní pas Putinova státu.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.