Jak se staví klášter. Bosé karmelitky hledají v Drastech ticho. Aby si vydělaly, budou ubytovávat i turisty

Karmelitky se lidí nestraní – zvesela chodí sem a tam po staveništi, občas se zastaví na kus řeči, pak zase utíkají dál za svými povinnostmi. „Určitě je nám líp než na Hradčanech. Život je tu přirozenější, není zde hluk a šum velkoměsta. Pro psychiku a tělo je to osvěžující. Musely jsme se ale otrkat, na brigády nám sem občas přijedou i desítky lidí, nebyly jsme na to zvyklé,“ popisuje nám sestra Milada Burgerová, která má stavbu na starosti. „Hodně se ale těšíme zpátky do samoty a ticha,“ hned doplňuje. Kdy to bude? Sama neví. Ticho tu ale v devět ráno, kdy do areálu přijíždíme, rozhodně není. Přes bagry, sbíječky, vrtačky, brusky a míchačky se skoro neslyšíme.

V klauzuře

Nejprve se jdeme podívat do monumentální kaple, která stojí na místě bývalého pivovaru. Zatím je obklopená příkopem, jeden dělník nám ale pohotově přistaví prkno, abychom mohli přejít na druhou stranu. Procházíme kolem oltáře, nad kterým bude do svatostánku proudit světlo vycházejícího slunce, a konečně vstupujeme do vznikajícího sídla mnišek.

Kaple sv. Terezie z Ávily.

Foto: Lukáš Bíba 

Hrubé obrysy kláštera jsou zřetelné na první pohled. Takzvaná kvadratura, tedy křížová chodba kolem rajské zahrady, už stojí, byť jsou na každém kroku stavební materiály a kabely. Křídlo, ve kterém se momentálně nacházíme, bude určené pro styk s veřejností. Bude tu tedy vrátnice, hovorny pro návštěvníky a obchůdek s uměleckými předměty, které sestry prodávají prozatím přes vlastní e-shop. Na výběr jsou třeba ručně vyráběné svíce, šperky, keramika či šátky. Byť má většina z nich náboženský kontext, pochází prý část klientely i z řad nevěřících.

velké čtení

Byznys ku větší slávě Boží. Jak se církev staví na vlastní nohy a co řeší kolem pronájmů, solárů nebo hotelů

7. 5. 2023 ▪ 16 min. čtení

Překračujeme pomyslnou klauzurní hraniční čáru – do sousedního křídla bychom už po dostavbě kláštera neměli přístup. Zde se bude nacházet šest cel mnišek, na prostor pak navazuje skromná vnitřní kaple – soukromý modlitební prostor sester.

Rychlými kroky se dostáváme i do sousedního křídla, které vzniklo přestavbou staré památkově chráněné sýpky. V přízemí tu bude refektář, knihovna, společenská místnost či kapitulní síň, o patro výš dalších 14 cel. Každý pokoj bude mít k dispozici ještě samostatnou koupelnu, některé z nich i pracovnu. Ručními pracemi o samotě tráví karmelitky 5,5 hodiny denně, dalších sedm hodin věnují duchovním činnostem, jako jsou mše, duchovní četba nebo rozjímání v tichosti.

Výstavba kláštera bosých karmelitek v Drastech

Dalších 16
fotografií

Vystoupáme ještě na půdu, která bude sloužit jako skladový prostor. Vznikl zde nový krov, respektive replika toho předchozího, protože původní trámy už byly příliš zdevastované. „V panském domě ovšem krov tak zničený nebyl, a proto se musel zachovat, nahrazené byly jen některé jeho části. I když nás to stojí statisíce navíc, je to holt daň památkové ochraně,“ říká řeholnice směrem k budově nazývané „zámeček“, ve které nyní karmelitky přechodně bydlí.

Na starou sýpku navazuje opět moderní, takzvaný technický trakt. Zde budou mít sestry v přízemí svou klášterní kuchyň a skladové prostory, v suterénu se také bude nacházet prádelna, serverovna a kotelna.

Topit sestry plánují plynovými kondenzačními kotly, v nových částech kláštera je už dokonce vybudované podlahové vytápění. Pouze ve staré sýpce budou radiátory, ve společenské místnosti pak velká krbová kamna. „Dřeva máme spoustu, a to díky likvidaci náletových dřevin a starých neošetřovaných stromů, které jsme musely pokácet. Nové postupně znovu vysazujeme,“ vysvětluje karmelitka a ukazuje menší les v dáli, který řádu v rámci areálu patří.

Protože výdaje za energie patří v klášteře mezi největší položky, sestry by do budoucna chtěly také ušetřit pomocí nově vybudovaných tepelných čerpadel a fotovoltaiky. 

Jak si na sebe vydělat

Smlouvu se stavební firmou PSP-GDS mají karmelitky uzavřenou do letošního srpna. Dokončit by se měla celá hrubá stavba kláštera a vnitřní části sýpky a technického traktu. Další práce budou probíhat na základě budoucích dodatků. O prvním z nich už řeholnice s firmou jednají. „Stěhovat se do nového kláštera budeme moci na konci tohoto roku, nebo spíše na jaře roku příštího, nebudeme ale moci uzavřít klauzuru,“ upřesňuje sestra Milada. To, jak dlouho ještě budou muset mnišky žít na staveništi, záleží na dobrodincích. „Náš hradčanský klášter jsme v roce 2018 prodaly našim bratřím bosým karmelitánům nekomerčně, od začátku jsme tedy věděly, že nám nebudou stačit peníze.“ Prodej totiž pokryl pouze asi 60 procent plánovaných nákladů stavby.

Karmelitkám každý rok přicházejí restituční příspěvky, po úplné majetkové odluce mezi státem a církvemi se ovšem budou muset uživit samy. A věří, že se jim podaří pracovat s plusovými rozpočty, aby mohly být solidární zase ony – třeba ve vztahu k africkým sirotkům. Zisků plánují dosahovat třemi způsoby. 

První z nich si přicházíme obhlédnout k nově opravené výstavní budově – jde o onen zámeček. Tady nyní sestry přechodně bydlí, až ale bude klášter postavený, vznikne zde ubytovací zařízení pro turisty. Je zde připravených 16 jedno- až třílůžkových pokojů. O žádný luxusní hotel nepůjde, jídlo hostům sestry připravovat nebudou. Počítají především s návštěvníky, kteří přijedou na různé duchovní obnovy či za odpočinkem.

O kousek dál stojí dům, jehož exteriér je skromnější – původně sloužil jako hospodářské stavení. Místo bývalých stájí a truhlárny je tu dnes 11 bytových jednotek, které mají sloužit jako druhý zdroj výdělků. „Řekly jsme si, že netoužíme po úplné samotě. Nájemníky už máme,“ vypráví Burgerová. K přestavbě si její řád vzal od banky úvěr 27 milionů korun se splatností 15 let.

A třetí způsob, jak se postavit na vlastní nohy? Tím je již zmíněný obchůdek.

Jde ale o tři řešení, která budou generovat peníze až v budoucnu. Nyní se tedy sestry spoléhají i na fundraising, který běží ve vlnách a pomáhá jejich klášter stavět po kouscích. Předloni vybraly od dobrodinců 14 milionů, loni už 40 milionů korun. „A to i díky tomu, že jsme měly několik významných ambasadorů,“ připomíná sestra Milada spolupráci s moderátorkou Danielou Drtinovou nebo hrabětem Constantinem Kinským. Letos chtějí karmelitky spustit
další sbírku na Doniu, a to před Vánocemi.

Naposledy se rozhlížíme po areálu, který se jednou – brzy – stane místem modlitby a duchovního života. Skoro už ani nejde poznat, v jakém stavu to tu mnišky přebíraly. „Když jsme sem přišly, vypadalo to, jako by si tady někdo zřídil jednu velkou skládku,“ vzpomíná naše průvodkyně. V sýpce byla stará autodílna, takže se zde povalovaly stovky pneumatik a zrezlých karoserií. Upravený kopeček v dáli je ve skutečnosti navážkou odpadu a suti ještě z dob výstavby stanice metra Černý Most v prvních porevolučních letech. A kde nebylo harampádí, tam rostly dvoumetrové kopřivy a náletové dřeviny.

Podobné oživení snad do budoucnosti čeká i sousední „malý“ hospodářský dvůr, jehož vlastníkem je Vyšehradská kapitula. „Věříme, že se Drasty stanou duchovním centrem. A my karmelitky? Zůstaneme ve skrytosti, zároveň ale vytvoříme modlitební zázemí pro naše návštěvníky,“ přislibuje sestra Milada. Loučíme se a řeholnice někam odbíhá. Možná vzít křovinořez nebo nasednout do traktoru – a přiložit ruku k dílu.