Od minulého týdne mají evropští odběratelé plynu možnost poptat dodávku zemního plynu pomocí jednotné evropské platformy. Členské země EU mají dokonce povinnost touto cestou poptat množství o rozsahu minimálně 15 procent svých závazků v oblasti zásob plynu, tedy necelá čtyři procenta celkové spotřeby plynu v unii.

Evropská komise i řada členských států si od tohoto mechanismu slibují vyšší bezpečnost dodávek a také nižší ceny plynu. Údajně totiž agregovaná poptávka umožní získat množstevní slevu. Myšlenku společných nákupů, které by omezily nevýhodné smlouvy pro východoevropské země, prosazovali Poláci již v roce 2014. Tehdy se tento centralistický koncept ještě neujal. Měl za cíl pouze omezit neférové tržní prostředí v EU. V roce 2022 se však situace na evropském plynovém trhu zhoršila pro všechny a Evropská komise tedy vypracovala vlastní návrh. Co přináší?

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Společné nákupy skutečně mohou pomoci zejména průmyslovým odběratelům, kteří nemají zkušenosti, schopnosti ani kupní sílu na přímé jednání s dovozci plynu, získat v rámci agregované poptávky výhodnější postavení srovnatelné s velkými obchodníky. Menší obchodníci zase touto cestou mohou dopředu zajistit pravidelný nákup plynu do zásobníků a nespoléhat hlavně na spotovou nabídku jako v loňském roce. Klíčovou otázkou nicméně zůstává, jaké výhody z toho poplynou pro stranu nabídky. Respektive jací dodavatelé a s jakými objemy se do této formy prodeje přihlásí.

Agregace poptávky má probíhat v několika kolech v průběhu roku 2023 tak, aby umožnila dodávku plynu zejména v zimním období 2023/2024. Smlouvy nemohou být uzavřeny na delší dobu než 12 měsíců. Tento požadavek významným způsobem boří koncept pro skutečné zajištění stabilních dlouhodobých dodávek. Žádným způsobem totiž nepomůže iniciovat rozvoj nových zdrojů plynu pro evropské odběratele.

V situaci, kdy zemím EU vypadl největší dodavatel plynu zajišťující až 40 procent dovozu, je zdrojová strana výrazně oslabena. Přilákání LNG ze světového trhu znamená nedodávku někde jinde, a tudíž růst, nikoli pokles ceny. Nabízet se totiž bude pouze plyn, který by se tak či onak do EU dostal. Stejně jako se sem dostal v loňském roce díky plnějším peněženkám evropských spotřebitelů oproti těm asijským. Zde vidím zásadní slabinu celého systému.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

Pokud chce tento mechanismus být nástrojem na snížení cen plynu, pak může uspět, pouze pokud umožní, aby se na trh dostalo více konkurenčních nabídek. Takto koncipovaný mechanismus však pouze nabízí stávajícím dovozcům realizovat dodávky plynu pomocí jiné platformy. Pokud bude nadále přetrvávat situace, v níž je celková poptávka po plynu vyšší než nabídka, hlavní trumfy zůstávají v rukou prodávajících. Představme si, že se poptávané množství v rámci agregované poptávky spáruje s nabídkami dovozců. Poté nastoupí jednání mezi kupujícím a prodávajícím. Jedinou možností, jak stanovit cenu, je nějaký odkaz na cenu plynu na trhu, případně na index sledující již proběhlé spotové dodávky plynu do EU. Ani jeden princip však nezajistí nižší cenu, alespoň ne automaticky. Ceny budou nadále funkcí poptávky a nabídky.

Zajímavé také bude sledovat, jakou roli v celém procesu budou sehrávat stávající velcí obchodníci s plynem. Například německý Uniper se nechal slyšet, že zvažuje účast v tomto mechanismu. Zatím není jasné, jakou bude mít roli. Zapojit se chce například rakouská OMV či původně česká firma z holdingu Daniela Křetínského EP Commodities. Kromě nabízejících a poptávajících mají být totiž součástí, pravděpodobně velmi důležitou, tzv. centrální nákupčí, kteří budou moci vyjednávat kontrakt jménem jednotlivých nebo sdružených spotřebitelů. Tito centrální nákupčí také mohou na sebe vzít kreditní rizika spojená s obchodováním. Další role se otevírá pro provozovatele plynárenské infrastruktury, kteří by měli pomoci koncovým odběratelům zajistit rezervaci krátkodobé kapacity pro vykládku LNG v terminálu, rezervaci přepravní trasy či náklady na odchylku.

Přínosem společných nákupů tak může být hlavně částečně uklidnění na trhu dané tím, že i ti méně zběhlí obchodníci a velicí spotřebitelé nebudou odkázáni na odmítavá stanoviska velkých obchodníků nabízet jiné než spotové dodávky. Budou si moci snad zajistit garantovanou dodávku na celou následující zimní sezonu či celých 12 měsíců následujících po podpisu kontraktu. Je nicméně velmi pravděpodobné, že budou nadále nakupovat přes prostředníka, který si za své služby nechá úměrně zaplatit. Rozdíl proti běžnému stavu bude spíše nepatrný, byť pro některé subjekty může být tento proces vítaným zpestřením.

Země EU však aktuálně potřebují získat záruky dodávek plynu pro následující dekádu či dvě. Tedy období, kdy elektroenergetika i teplárenství bude stále více spotřebovávat plyn, především ten zemní. Odstavování uhelných a jaderných zdrojů nestihne být v tomto období dostatečně nahrazeno pomocí masivního výkonu ve zdrojích obnovitelných. Plynové zdroje sehrají v propojené elektrizační soustavě EU podobně zásadní roli jako v loňském roce, kdy dokázaly udržet v chodu téměř kolabující systém, byť výměnou za extrémní růst cen.

Společné nákupy by tak měly mít mnohem vyšší ambici, než je popsána výše. Platforma na agregaci poptávky by měla ukázat poptávku evropského hospodářství, která umožní realizaci nových projektů. Ať už v USA, severní Africe, Ázerbájdžánu, Norsku či v Kataru. Všichni tito producenti čekají na možnost dodávat stabilní objemy plynu do EU. Výměnou za nižší ceny je však závazek na odběr minimálně 15 let, často spojený s náklady na rozvoj těžebních kapacit. Německá RWE takový kontrakt v Kataru vloni podepsala s trváním od roku 2026 do roku 2041. Kapacita dosud nezasmluvněné výroby LNG v Kataru se postupně navyšuje z téměř nuly až k 92 mld. m3 plynu v roce 2028. Zde by tedy mělo být klíčové pole působnosti platformy pro společné nákupy. Zajištění plynu pouze pro příští zimu, resp. kontraktů na max. 12 měsíců výrazné výhody nepřinese.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.