Varování! Přečtení tohoto článku může způsobovat výčitky při sekání trávy a hrozí, že vám přestane chutnat salát

Vyplývá to alespoň z letošního výzkumu izraelských vědců, kteří v časopise Cell popsali, že když jsou rajčata a tabák kvůli dehydrataci nebo poškození stonků ve stresu, vydávají „zelený křik“ připomínající praskání bublinkové fólie. Při výzkumu vědci umístili mikrofony deset centimetrů od stonků rostlin, které byly buď vystavené suchu, nebo byly jejich stonky seříznuty. Zvuky vydávané rostlinami pak nahrávali a záznam porovnali se zvuky nestresovaných rostlin a také prázdných květináčů. Jak se ukázalo, trpící rostliny jsou podstatně „upovídanější“ než rostliny nestresované. Zatímco schnoucí nebo naříznuté rostliny vydávaly v průměru 15 až 35 zvuků za hodinu, rostliny v kontrolní skupině „vykřikly“ za stejnou dobu v průměru méně než jednou. Zároveň se ukázalo, že různé stresory (sucho nebo naříznutí) vedly k tomu, že rostliny vydávaly jedinečné zvuky.

Modely strojového učení, které vědci vytvořili, dokázaly v 70 procentech případů správně určit stresový stav rostliny na základě jejího zvuku. Algoritmus dokázal dokonce rozeznat, jestli zvuky pocházejí z rostliny rajčete, nebo tabáku.

Jak naznačují zjištění vědců, za zvuky může být alespoň částečně zodpovědná takzvaná kavitace. Tedy proces, při kterém se vzduchové bubliny rozpínají a praskají uvnitř rostlinného vodivého pletiva neboli „xylému“. Frekvence těchto zvuků je sice pro lidské uši příliš vysoká, ale pravděpodobně je zachytí jakýkoliv hmyz, jiní savci a možná i jiné rostliny, které slyší v ultrazvukovém rozsahu 20 až 100 kilohertzů. A to na vzdálenost tří až pěti metrů. Můra se tak například může vyhnout kladení vajíček na dehydrovanou nebo nemocnou rostlinu rajčete. Takové interakce jsou v tuto chvíli nicméně pouze domněnkou. Určitě je zapotřebí dalšího výzkumu, který by určil, za jakých podmínek rostliny vydávají zvuky a jak tohle rostlinné štěbetání může ovlivňovat jiné organismy v přirozeném prostředí. Studie má každopádně bezprostřední využití pro zemědělství. Zvuky mohou být využity ke sledování hydratace a případně stavu infekce rostlin. Přesnější zavlažování by pak mohlo ušetřit značné náklady na vodu a výrazně zvýšit výnosy.

O diskriminaci a předsudcích v medicíně aneb Ženy a černochy to přece tolik nebolí

25. 4. 2023 ▪ 4 min. čtení

Podobně praktický význam mají ostatně i starší vědecké práce, dokládající, že rostliny nejen zvuky vydávají, ale také je velmi dobře slyší. Ve studii publikované v časopise Oecologia vědci z University of Western Australia píší, že rostliny dokážou vnímat zvukové vibrace tekoucí vody, která se pohybuje v potrubí nebo v půdě, a pomáhají tak svým kořenům pohybovat se směrem ke zdroji vody. Pro studii použili badatelé rostlinu obyčejného hrachu zahradního, kterou umístili do nádoby, jež měla u dna dvě trubky, takže měla na výběr, kudy nechá růst své kořeny. Poté rostlinu vystavili sérii zvuků, nechali například nedaleko od ní téct vodu, pustili jí nahrávku bílého šumu či nahrávku tekoucí vody. Jak se ukázalo, rostliny dokázaly pouze na základě zvuku určit, kde se nachází zdroj vody, a jejich kořenový systém rostl směrem k tomuto zdroji. Podle evoluční bioložky Monicy Gagliano, která výzkum vedla, bylo překvapivé a neobvyklé i to, že rostlina dokázala rozlišit, kdy je zvuk tekoucí vody nahrávkou a kdy je skutečný a že se jí nahraný zvuk nelíbil. Jak dodala, když byla v půdě snadno dostupná vlhkost, rostlina na zvuk tekoucí vody nijak nereagovala.

Podle jiného výzkumu z univerzity v Tel Avivu rostliny rovněž dokážou detekovat přilétající včely a snaží se je k sobě nalákat. Květy pupalky Drummondovy vystavené nahranému zvuku letící včely nebo syntetickým zvukovým signálům o podobných frekvencích dokázaly během tří minut zvýšit koncentraci cukru ve svém nektaru o pětinu. Snažily se tím přirozeně přilákat co nejvíce včel, aby je opylovaly a zvýšily tak šanci na co nejpočetnější potomstvo. Podle vědců květiny přijímaly zvuk prostřednictvím svých okvětních lístků, které se při zvuku včelích křídel rozvibrovaly.

V jiném případě se zase ukázalo, že díky svému „sluchu“ dokážou rostliny nejen živočichy přilákat, ale i odpudit. Když vědci z University of Missouri pustili rostlině huseníček rolní záznam zvuku housenek žvýkajících listy jejího rodu, začala se rostlina potenciálnímu nebezpečí záhy bránit. Produkovala více hořčičných olejů, což je sloučenina, která je pro housenky toxická. Studie přitom ukázala, že rostliny dokážou rozlišit vibrace způsobené větrem či jiným faktorem a hořčičné oleje produkovaly pouze tehdy, když jim byl puštěn specifický zvuk žraní housenek.

Ukazuje se, že rostliny jsou evidentně komplikovanější organismy, než jsme si mysleli. Kdo ví, možná bude za pár let pro mnohé lidi z morálních důvodů nepředstavitelné pozřít rostlinnou stravu, stejně jako je dnes pro vegetariány nepředstavitelné jíst maso.