Pokud se vláda nepostará o hospodářský růst, balíček nám moc nepomůže, říká Jan Švejnar

Jsem trochu překvapen, jak hodně se debatuje o balíčku a jak málo se mluví o tom, zda tento balíček podpoří hlavní cíl hospodářské politiky státu. Tím je stimulovat ekonomický rozvoj, ekonomický růst, zvyšovat životní úroveň. K tomu má stát různé nástroje, včetně rozpočtové politiky. Celá společnost se už dlouho baví jen o nástroji a jeho velikosti, o tom, jestli schodek rozpočtu má být 290 miliard, nebo o několik desítek miliard více či méně. Ale prakticky vůbec nemluvíme o cíli. A to ve chvíli, kdy naše ekonomika byla ve druhé polovině minulého roku v recesi a letos stagnuje. Takže vidím problém v tom, že se kabinet v diskusi nezaměřuje na dosažení cíle, ale pouze na velikost určitého nástroje. Postrádám kontext, jestli balíček zvýší ekonomický růst a podpoří hospodářský rozvoj. Nebo zda bude mít opačný efekt.

Není to tím, že i když jsou před námi cíle ekonomického růstu, tak se k nim musí vláda dopracovat z pozice řádného hospodáře?

To je dobrá otázka: co by měl dělat řádný hospodář? Pojem správného hospodáře je interpretován různě. Někteří lidé mají fixní, tak trochu podivně historickou představu, že správný hospodář by neměl mít dluh, neměl by mít schodek svého rozpočtu. Ale žádný hospodář tak v dnešním světě nefunguje. Naprostá většina podniků se financuje úvěry nebo půjčuje jiným. A už dlouho chápeme, že nedává smysl, aby v situaci extrémních šoků a krizi měla vláda stále vyrovnaný rozpočet, aby nikdy neměla přebytek či deficit.

Ekonomická dynamika a šoky jsou velké a vládní hospodářskou politiku máme také proto, aby tyto šoky zmírňovala. Aby vedla ke stabilitě, ekonomickému rozvoji a zvyšování životní úrovně. Řádný hospodář je ten, který tohle všechno dělá. Ne že se snaží mít pořád vyrovnaný rozpočet. Naopak, země, které jsou bohaté, si často hodně půjčily, dobře investovaly, a proto jsou teď bohaté. Vezměte si, jak byla Evropa chudá po druhé světové vládce, Amerika byla zadlužená. Pak ale přišel ekonomický zázrak 50. a 60. let a všichni na tom byli mnohem lépe. Někteří lidé si neuvědomují, že zadlužení je dluh dělený HDP. Když HDP roste, tak se dluh scvrkává. Stejně jako se scvrknul dluh po druhé světové válce.

Balíček už je ve sněmovně. Dokáže splnit svůj cíl? To znamená snížit takzvaný strukturální deficit v příštím roce o 94 miliard a v dalším zhruba o 60?

Jak už jsem zmínil, cílem by měl být ekonomický rozvoj, růst, zvyšování životní úrovně. Balíček je tak heterogenní, že některé kroky, pokud se je podaří uskutečnit, k tomu skutečně přispějí a některé zase naopak. Vláda se zaměřuje na strukturální deficit, protože se obává zvyšování zadluženosti státu. To, jak se mění dluh vůči HDP, závisí také na tom, jestli ekonomika roste rychleji, než jaké jsou úrokové sazby. Neboli zda reálný růst ekonomiky je vyšší než reálná úroková sazba.

Historicky platí, že růst je obvykle vyšší než úroková sazba a tento stav snižuje zadlužení země. My jsme však nyní v situaci, kdy náš růst je nulový, meziměsíční inflace je nízká a úrokové sazby jsou vysoké. Takže pokud vláda nenastartuje ekonomický růst, tak se s danou úrokovou sazbou bude naše zadlužení tímto efektem zvyšovat. Proto je zajímavé, že se klade důraz pouze na strukturální deficit, a ne také na to, jestli ekonomika roste dostatečně rychle.

V čem spočívá vazba mezi růstem HDP a úrokovými sazbami? Úroková sazba je přece uměle stanovené číslo centrální bankou, zatímco růst je výsledkem celé ekonomiky.

Je důležité, abychom si uvědomili, že Česká národní banka (ČNB) je součástí státu. Ten může způsobit škody nebo užitek podle toho, jak se budou chovat státní instituce včetně ČNB. Ta, jestliže zvýší úrokové sazby, má i negativní efekt na ekonomický růst. Zvětšuje rozdíl mezi úrokovou sazbou a růstem ekonomiky, a zvyšuje tak i naše zadlužení. Někteří lidé si plně neuvědomují, jak dalekosáhlé dopady má zvyšování úrokových sazeb. Sice chápeme, že to zatěžuje podniky, že se zdražuje jejich financování nebo lidem hypotéky. Víme, že to činí naše firmy méně konkurenceschopnými vůči podnikům v eurozóně, které mají nižší úrokové sazby. Ale není všem úplně jasné, že vyšší úroková sazba může také zvýšit naši zadluženost.

To znamená, že můžeme mít pětiprocentní růst HDP, ale při šestiprocentní úrokové sazbě zadlužení poroste?

Ano, může to mít tento efekt, spolu s velikosti strukturálního deficitu. Ale připomeňme si, že zadluženost se měří poměrem dluhu vůči HDP. Je divné, že se často mluví o sumách, například miliardách korun jako takových, místo aby se tyto sumy porovnávaly k HDP či jiné relevantní veličině. Protože 100 miliard korun před třemi lety byla mnohem větší položka vůči HDP, než je to dnes.

Absolutní hodnota dluhu nás přece také zajímá. Pokud rodina dluží milion korun, ale jejich dům se díky růstu cen nemovitostí zhodnotil na dvojnásobek, tak je ten milionový dluh bolí pořád stejně.

Ano, ale mají mnohem menší dluh vůči svému zhodnocenému majetku. A když pronajímají byt, tak jelikož ceny nájmu vzrostly, tak je jejich dluh vůči tomu, kolik získávají z nájmu, mnohem menší.

Mluvil jste o heterogenním balíčku, stejně tak je heterogenní i vláda, každá strana má svoje požadavky, co by se mělo změnit. Nemůže to být na škodu chystaným opatřením?

Ano, kabinet je opravdu heterogenní a to se musí vzít v potaz, když hodnotíme kvalitu balíčku. Je to pro ně rozhodně složité, ale není to žádná omluva. Vezměte si, jak heterogenní byla koalice, která na Slovensku porazila Vladimíra Mečiara (v roce 1998 – pozn. red.). Ta byla ještě mnohem víc rozdrobená. A nejen že se shodli, že ho porazí, ale společně prosadili i podstatné ekonomické reformy, které je posunuly kupředu.

Na co by se tedy měla vláda zaměřit?

Jeden aspekt je efektivita státní a veřejné správy. V ní jsou lidé, kteří jsou velice pracovití a také velice produktivní. A pak je podle všech zpráv v daném systému hodně lidí, kteří jsou málo produktivní nebo zcela neproduktivní. Takže kdyby ti málo produktivní přešli do soukromého sektoru, který volá po pracovní síle, nabízí místa a je ochoten tyto lidi platit, tak by to byla výhra na celé čáře. Vláda by ušetřila na platech a neztratila by produktivitu, protože se jedná o lidi s nízkou či nulovou efektivitou práce. HDP by se zvýšil, protože soukromý sektor by vyrobil víc. Tito lidé a firmy by platili daně. Takže kdyby balíček obsahoval podstatnou reformu tohoto typu a opravdu se zeštíhlil a zefektivnil státní a veřejný sektor, tak by to bylo pozitivní pro ekonomicky růst, rozvoj a zvýšení životní úrovně.

Není to jen teorie, takto zefektivnit státní správu?

Není to žádná velká věda. Tento typ reforem uskutečnili v mnoha zemích, je to politická otázka. A je to přece tato koalice, která šla do vlády s tím, že zefektivní a zeštíhlí státní správu. Pokud by jen zvyšovali daně a poplatky, tak by snížili hospodářský růst, přivodili by další negativní dopad na ekonomiku a životní úroveň. Je proto potřeba, aby se balíček zaměřil na ty aspekty, které budou mít prorůstový, prorozvojový efekt.

Dokáže soukromý sektor tak snadno z neproduktivních lidí udělat produktivní? A dovede státní správa tyto lidi definovat a říct jim: Ty půjdeš do soukromého sektoru?

Zkušenosti z různých států ukazují, že kdyby se na různých místech odstranila desetina lidí, tak by se produktivita práce daného útvaru s dobrým vedením nijak nesnížila. V soukromém sektoru poptávka po lidech je, pouze se lidé musí přizpůsobit. Jsou i různé programy reskillingu (rekvalifikace) a ty se přirozeně mají využít. V Česku je nízká nezaměstnanost. Poptávka po pracovní síle je, takže nejsme v krizi, kdy by většina těchto lidí měla potíže najít místo.

Vláda představila balíček s tím, že řekla jasně: Nebudeme ho měnit, stojíme za ním všichni. Je to správný přístup, nebo měla naopak předložit návrh k veřejné diskusi?

V demokratické společnosti našeho typu dává smysl, aby vládní lídři připravili návrh. A aby ho konzultovali s hlavními aktéry, jako jsou zaměstnavatelé a odbory či asociace zaměstnanců. Ne že musí přijmout jejich případné připomínky, ale aby si byli jistí, až půjdou s balíčkem dál, že už vědí, jak na něj ostatní reagují. Myslím, že tady to kolečko konzultací bylo nedostatečné, což zaměstnavatelé a odbory sami říkají. A také si myslím, že je důležité, aby v koalici byla už předem na balíčku shoda, aby se nestávalo, že později najednou nastane uvnitř koalice rozkol. To pak působí chaoticky.

Kabinet dostával doporučení zvýšit daně fyzickým osobám. Nepromarnil šanci přiblížit se aspoň částečně době před zrušením superhrubé mzdy?

Zrušení superhrubé mzdy bylo velmi regresivní opatření. Pomohlo hodně vysokopříjmovým skupinám, mnohem méně střední vrstvě a prakticky nedalo nic těm nízkopříjmovým. Takže daňová úprava, která by šla opačným směrem, by přispěla k udržení sociálního smíru a zároveň by zvedla příjem do státního rozpočtu. Je však třeba říct, že podle toho, jak se taková úprava uskuteční, může být buď prorůstová, anebo může jít proti ekonomickému růstu.

Sazby jsme zvedat museli. Jinak by inflace byla 28 procent a euro za 30 korun, tvrdí experti ČNB

18. 7. 2022 ▪ 3 min. čtení

Debatu rozvířilo sjednocení sazeb DPH, zejména pak umístění novin, časopisů a knih do různých sazeb.

Sjednocení tří sazeb do dvou je v pořádku. Ale rozlišovat mezi novinami a knihami, to nedává smysl. Je dobré si říct, že z hlediska širokého pojmu společenského blahobytu je žádoucí, aby noviny a vůbec všechny způsoby šíření informací byly v nízké sazbě. Tohle se mělo projednat v koalici už předem a vláda měla vzít v potaz, že zejména pro seniory jsou noviny stále ještě velice důležitým zdrojem informací.

Jste zastáncem vzdělané společnosti. Jak vidíte plánované osekání rozpočtu na vědu a výzkum o 10 procent v rozpočtu na příští rok? Na jednu stranu to působí protirůstově, na druhou stranu se někde šetřit musí.

Rozpočet na vědu a výzkum by se rozhodně neměl osekávat. Dává však smysl využít dnešní situace a poskytnout více peněz na opravdová centra excelence (špičkové vědecké ústavy a projekty – pozn. red.), která jsou na světové úrovni. Jsme země, jež nemá velké nerostné bohatství, takže pokud chceme dlouhodobě prosperovat, tak to musí být na základě lidského kapitálu: špičkové vzdělanosti, znalostí, schopností. V porovnání s bohatými a rychle rostoucími ekonomikami neklademe vůbec důraz na špičkovou kvalitu vzdělávání. Měli bychom dávat do center excelence v těchto oblastech mnohem víc peněz a udělat podstatnou reformu školství, vědy a výzkumu.

Zmínil jste, že některé body balíčku půjdou proti jeho smyslu, proti jeho cíli. Týká se to také investic?

Ano, investice jsou velmi důležité a na všech úrovních bychom se měli soustředit na ty, jež jsou produktivní, které budou mít v budoucnu velkou návratnost. Jestliže si na ně vláda půjčí, budoucí bohaté generace je lehce splatí. Zvláště společensky rentabilní jsou investice do mostů, dálnic a rychlovlaků. A zejména u nás je tento aspekt velice důležitý, protože jsme geograficky kompaktní stát. Nejsme protáhlá země jako Chorvatsko či Itálie. Kdyby se tady vytvořil dobrý systém rychlovlaků a dálnic, tak máme jeden region nebo dva prolínající se regiony. Můžeme ušetřit na regionální státní správě, ceny nemovitostí klesnou, lidé mohou například bydlet v Praze a pracovat na venkově či naopak, protože se za krátkou dobu dostanou odkudkoliv kamkoliv. Takové investice jsou pro nás klíčové. 

I když panují obavy z rostoucího zadlužení a nárazu do dluhové brzdy?

My jsme velice málo zadlužená v země. To je další zásadní bod. My máme zadlužení, které je pod 45 procenty HDP. Většina zemí v Evropě je podstatně více zadlužená. Zadluženost se také většinou snižuje v inflačním období, kterým právě procházíme, protože nominální HDP stoupá a valná část dluhu je fixní hodnota v korunách.

Co tedy podle vás v balíčku naopak chybí?

Jak jsem už zdůrazňoval, je udivující, že je tu takový důraz na balíček, a ne na cíl. Když je cílem ekonomický rozvoj, tak by balíček měl být prorůstový, ne že naopak jde proti růstu. Chybí silné investiční záměry. Jde například napříč všemi vládami, že neumíme stavět dálnice. Poláci staví desetkrát více kilometrů dálnic než my, Chorvati si postavili velkou dálnici podél pobřeží a my oslavujeme, když postavíme pár desítek kilometrů. Takže je tady otázka, proč nejsme schopni vytvořit právní systém, v němž můžeme rychle pozemky vyvlastňovat a lidi kompenzovat. A tak je to už 30 let. Prvních 10 let se to dalo pochopit, možná 15, ale teď už ne.

Jak vypadá srovnání našeho ekonomického růstu s okolními zeměmi?

Když si srovnáme ekonomiku zemí před covidem a nyní, tak Polsko už má HDP o 12 procent vyšší, než mělo před covidem. Chorvatsko o 11 procent, Rumunsko už také roste jako z vody. A my se teprve dostáváme na úroveň HDP, na níž jsme byli před covidem. K tomu v posledních čtvrtletích ještě klesáme nebo stagnujeme. A my to neřešíme, místo toho se bavíme, zda má být schodek rozpočtu o 50 nebo 100 miliard vyšší či nižší.

Balíček obsahuje jednu historickou novinku: daň z nemovitosti by poprvé měla zčásti skončit ve státní pokladně.

Já jsem zcela pro. Zaprvé máme velmi nízkou daň z nemovitosti oproti ostatním zemím. Takže v tomto smyslu ano. Zadruhé je to daň, která ekonomicky dává smysl, protože se z ní nedá uniknout. Nemovitost, jak už název říká, není movitá, nelze ji přestěhovat. Není to jako peníze v bance, které se za vteřinu přelijí jinam. Nemovitost je něco, co se dá danit. Navíc hodnota nemovitosti je ovlivněná tím, jaké prostředí stát okolo ní vytvoří. Když je v místě dobrá dopravní infrastruktura, tak hodnota nemovitosti stoupá. A tu přitom nevytvořil vlastník domu. Je z veřejných peněz a to zhodnocení si stát nějakým způsobem bere částečně zpátky právě daní z nemovitosti.

Před 15 lety jste se ucházel o post prezidenta republiky. Sledujete úlohu prezidenta Petra Pavla při ozdravování veřejných financí?

Myslím, že se snaží být konstruktivní, což je velmi dobré. Je zatím na počátku svého mandátu, takže do dění nezasahuje příliš silně. Ale myslím si, že prezident by měl být, a on asi postupně bude, také u zrodu různých myšlenek. Jestliže spolupracuje s vládou a má možnost chodit na její jednání, tak by si s ní měl vyměňovat názory už v počáteční fázi důležitých kroků. A tam bude brán vážně jeho názor. A když ne, tak se potom mohou ještě střetnout na veřejné úrovni.