Většinu globálního portfolia jsme vsadili na tři podhodnocené akcie, říká investor Bostl

V rozhovoru pro Hospodářské noviny Bostl popisuje, kterým třem akciím a proč tolik věří, jaké jsou peripetie s uváděním firem na burzu nebo proč se zodpovědného investování v podobě ESG odmítá účastnit.

Naposledy jste na burzu dovedli mmcité. Od vstupu se akcie firmy obchodují o třicet procent dráž. Čím si vysvětlujete takový úspěch?

Jde o dobře řízenou firmu s charismatickým zakladatelem. Zároveň se podařilo nastavit a úspěšně provést samotnou transakci. Firma byla pěkně naceněná, navíc během roku upravila odhady hospodářského výsledku, takže se upisovala za pouhý pěti- až šestinásobek EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů – pozn. redakce), což je skutečně atraktivní. Navíc je společnost schopna relativně jednoduchými investicemi zvýšit ziskovost. A přála nám samozřejmě i situace na trhu.

Prodej akcií mmcité přes burzu vzbudil zájem investorů. Výrobci městského mobiliáře vynese 160 milionů

27. 7. 2023 ▪ 4 min. čtení

A jak si vede mmcité v porovnání s dalšími podobnými úpisy?

Za první týden se zobchodovalo v případě akcií mmcité na obou českých burzách skoro 15 milionů korun. Po Pilulce jde tak o nejobchodovanější akcii, přeskočila likviditou i Gevorkyan nebo Bezvavlasy. Pokud bych měl porovnávat podle zájmu při primárním úpisu, tak šlo po Pilulce a Gevorkyanu o trojku. Kdybych ale zohlednil, že se Gevorkyan nepřeupisoval a lidé se o něj na rozdíl od mmcité neprali, pak lze říci, že je naše poslední IPO jasná dvojka.

Máte nějaký seznam firem v klobouku, z něhož vytahujete, koho pošlete na burzu?

Když jsme začínali v roce 2017, tak jsme si stáhli databázi s asi 30 tisíci firmami, které mají tržby přes 50 milionů korun. Ze seznamu jsme vyndali všechny, které patří zahraničním matkám, protože ty nemá smysl ani oslovovat. Podobně je to i s firmami s neprůhlednými kyperskými strukturami nebo těmi, co si s sebou nesou nějakou kontroverzi. A pak jsme zbývající společnosti začali oslovovat. Spousta z nich nás rovnou vypoklonkovala, že burza není pro ně. Takže rozhodně firmy snadno nevytahujeme, je často dost náročné je přesvědčit.

S čím vás tedy nejčastěji vyprovázejí ze dveří?

Mívají špatné zkušenosti s burzou z 90. let, ale většinou jde o lidi, kteří nemají s burzou vůbec žádnou zkušenost. Vybudovat si důvěru je těžké, nakonec 90 procent všech našich transakcí jsme získali díky dobré referenci, kterou na nás firmy dostaly.

Kolik firem jste už za ty roky oslovili? Kolik je potenciálních kandidátů pro burzu?

Zhruba sedm tisíc firem má od nás minimálně e-mail. Dnes máme seznam téměř 280 aktivně oslovovaných českých firem s obratem nad 300 milionů, kde dává smysl o IPO uvažovat. Ještě bych jen rád řekl, že z tohoto počtu je pouze 24 firem, které by bylo reálné uvést na hlavní parket pražské burzy. Takže když se tu zoufá, že se na burzu nikomu nechce, tak je to prostě tím, že jsme malý trh. Nicméně pro Start jsou tu opravdu hezké společnosti, máme tady zajímavé výrobní, chemické, ale i high-tech firmy, které mají unikátní produkty a prodávají je po celém světě.  

Jak dlouho trvá dostat firmu na burzu?

Příprava trvá v extrému klidně dva roky, ale většinou je to čtyři až osm měsíců. Třeba zjistíte, že daná společnost nemá ideálně fungující finanční oddělení, takže jí ho jako správný poradce pomůžete vybudovat. Dozorčí rada je většinou další slabé místo, kdy je to často spíše klub přátel dané firmy než fungující dozorující orgán. Jde o spoustu práce a to trvá.

S jakou kadencí je reálné posílat firmy na burzu?

Myslím, že z dílny Starteepo lze reálně tak v horizontu dvou let dostat na parket nové dvě až tři firmy. Jde vždy také o to, co se kolem děje. Uměle nevyvoláte u žádných zakladatelů potřebu jít na burzu. Musí to být vždy nějaký spouštěč. U mmcité šlo třeba o dělení firmy. Vlivem covidu a války na Ukrajině jí zároveň vzrostly náklady, klesla zisková marže a potřebovali peníze na vlastní výrobní závod. Strategického partnera už historicky měli, tak se logicky začal nabízet vstup na burzu.

Nejste ale jediní, kdo je na burzu může dostat. Čím se lišíte od konkurence?

Většina dnešních poradců jede klasické schéma fúzí a akvizic, kdy se snaží dosáhnout největšího ohodnocení dané firmy, protože jim z toho plynou největší poplatky. Nakonec se tak na burzu dostane firma s přepálenou valuací a investoři přijdou na hůl. My se naopak snažíme všechny zájmy řešit harmonicky, aby byli všichni spokojení. Zase na příkladu mmcité. Firma je šťastná, dostala peníze a skvělou reklamu, a investoři jsou spokojení, protože si koupili dobře naceněnou firmu.

To by ale asi mohl tvrdit každý, že zrovna on hraje nejférověji. Jaké jsou pojistky, že se tak skutečně budete vždy chovat?

Máme poměrně striktně nastavené podmínky u poplatků za transakci, nebo jak řešíme roli leading investora, tedy kdy i my sami do dané firmy investujeme. Nejvíce o nás ale samozřejmě mluví naše jednotlivé referenční IPO transakce, kdy nás firmy hojně doporučují dalším, a investoři mají naše IPO rádi ve svých portfoliích.

Hodně se mluví o tom, že nadějí pro burzu by mohla být generační obměna v českých firmách. Jak je to reálná naděje?

Při generační obměně je vstup na burzu úplně poslední možné řešení. Už jen to, že musíte oddělit majetkovou strukturu od výkonné, což řada firem není vůbec schopna zvládnout. Jde o tak komplikovaný proces, že šance na úspěch je minimální. Když se rozhodne jít firma na burzu, je to většinou kvůli potřebě peněz nebo zviditelnění.

Jsou nějaké transakce, na které nejste ve Starteepu pyšní?

Nemáme v portfoliu žádné průšvihy, spíš se dá říct, že v některých případech by za jiných okolností mohly některé dopadnout lépe. Vystoupili jsme například z investice ve výrobci obuvi Prabos a z vývojářů softwaru eMan, kde jsme se v obou případech postupně z investice stáhli a alokovali kapitál do jiných příležitostí.

Plánujete dovést některé firmy ze Startu, které máte v portfoliu, na hlavní parket pražské burzy?

Tři z našich současných čtyř firem v portfoliu (M&T 1997, Karo Leather, Bezvavlasy, mmcité – pozn. redakce) bychom na něj chtěli dotlačit. Asi nejlepší příklad je Karo Leather, kde navíc dává smysl duální listing i na varšavské burze. Mají významný odbyt v Polsku, tudíž už jen reporting v polštině uvítají minimálně obchodní partneři Kara. Navíc nyní firma dostavuje nový závod v Brtnici na Jihlavsku na zpracování kůži a usní, co do vybavení nejpokročilejší v Evropě. A v Polsku má kožedělnictví u investorů větší oblibu nežli u nás. Na hlavní trh ale může za pár let vstoupit i firma Bezvavlasy, která expanduje do Evropy. A v neposlední řadě mmcité, které již globální značkou je, a pokud poroste hodnota firmy na trhu Start, přechod na hlavní trh se nabízí.

Do zmíněných firem sami investujete v rámci podfondu Czegg Ventures pro kvalifikované investory. Popište nám, jak se mu daří a jaké s ním jsou plány.

Jak jsem říkal, momentálně držíme portfolio čtyř výše zmíněných firem v objemu více než půl miliardy korun. Za poslední tři roky máme výnos přes devadesát procent. To je 22 procent ročně a tento výnosový profil bych rád ještě několik let udržel. Cílem je mít v Czegg Ventures účasti ideálně v deseti firmách a mít zde pod správou dvě miliardy korun. Až cíle dosáhneme, rád bych fond překlopil do dividendového módu, neboť řada firem bude vyplácet dividendu nebo určitě bude docházet k částečným exitům. A co se týče distribuce, tak tu si děláme sami. Zhruba stovka našich klientů investuje v průměru kolem pěti až šesti milionů korun.

Váš fond má kromě podfondu Czegg Ventures také podfond New Age Fund – co v něm máte?

Tento podfond je menší, je v něm zhruba sto milionů korun a zaměřuje se spíše na globální akcie. Na rozdíl od běžných podílových fondů nemáme žádné benchmarky, od kterých bychom se báli odchýlit. Oproti Czegg Ventures jeho výkonnost hlavně kvůli nevydařenému roku 2022 nebyla dosud nikterak oslnivá. Od založení před cca pěti lety jsme nyní na nule. 

Podfondy pak dohromady tvoří takzvanou kombinovanou strategii, kdy mají investoři peníze v obou podfondech. Momentálně si slibujeme, že bude New Age Fund hlavním tahounem výkonnosti. Historicky s touto kombinovanou strategií solidně překonáváme trh. Například index S&P 500 dosáhl za poslední tři roky výnosu cca 10,1 procenta ročně. Naše kombinovaná strategie má za stejné období výnos 12,4 procenta.

Jaké máte nyní v podfondu New Age Fund pozice, že si od něj tolik slibujete?

Máme koncentrované sázky, takže 60 procent portfolia tvoří tři akcie. Věříme, že se nám bohatě vrátí sázka na Warner Bros. Discovery. V krátkosti se nám líbí kvůli velkému polštáři v podobě volných hotovostních toků. Má skvělou pozici na trhu, výborné portfolio filmů a přitom je firma extrémně levná oproti konkurentům. Ve firmě jsou zároveň motivačně nastavené pobídky pro management a v neposlední řadě je podle nás šance, že si ji koupí někdo velký jako Apple nebo Amazon. Pak zde máme sázku na akcie Western Digital a jeho spojení s konkurenční firmou Kioxia. Aktuálně jsme se také naložili do PayPalu, který je nyní oceněním stejně atraktivní jako Facebook na konci minulého roku. Jestli je teď akcie za zhruba 60 dolarů, může za pár kvartálů stát hodně přes stovku. Myslím, že PayPal je dobrá hodnotová akcie v trhu, který má obecně silný potenciál růstu.

Vás se nijak nedotkla současná euforie kolem umělé inteligence?

Nesnažíme se vozit na trendech, pro nás je důležité, aby nám hlavně vycházela čísla. Třeba na akciích Tesly se daly vydělat v minulosti tisíce procent, reálně však v žádném okamžiku nešlo o rozumnou a rozumně naceněnou investici s bezpečnostním polštářem, ale spíše o spekulaci.

Jak vybíráte do portfolia globální akcie?

Stejně jako v případě českých firem s burzovním potenciálem máme seznam asi dvou set společností, které sledujeme a čekáme, jestli se přiblíží pro nás atraktivním cenovým úrovním. Takže máme tam třeba i Nvidii, která se nyní na umělé inteligenci veze, ale pro nás je ta akcie již dlouho opravdu hodně drahá.

Kolik peněz máte momentálně v New Age Fund v hotovosti?

Jsme téměř plně v trhu. Nicméně je potřeba říct, že máme velkou volnost v tom, jak podfond řídit. Když budeme chtít, můžeme všechny pozice okamžitě prodat, což jsme třeba udělali při příchodu covidu-19 a díky tomu jsme byli během poklesů jediným ziskovým akciovým fondem v Česku. 

Očekáváte, že nějakou takovou otočku uděláte i letos?

Momentálně jsme v módu vysedávání a čekáme, až se u vybraných akcií otevře jejich hodnota. Počítáme s horizontem tři roky a více, ale zároveň jsme vždy připraveni do portfolia zasáhnout.

Před rokem jste zmiňoval, že je za vás dobrá sázka nákup akcií Activision Blizzard kvůli plánovanému převzetí od Microsoftu, a celkem to vyšlo. Vystoupili jste už?

Sázka vyšla, ale akcii jsme nakonec do portfolia nenakoupili. Bylo to takové padesát na padesát, že fúze projde. Pak ale přišly sexuální skandály v Activision a půtky s regulátory, což nás nakonec odradilo.

Vy jste se dříve prezentoval jako etický investor, popřípadě jako zakladatel prvního etického fondu v Česku. Teď se tomuto označení spíš vyhýbáte. Proč? 

Stále se tak jako skupina snažíme profilovat eticky, ale to, co se na trhu stalo v souvislosti s ESG obecně, kdy firmy i fondy musí vykazovat naprosto nesmyslné byrokratické údaje a jen honí body a vytěžují přitom zástupy poradenských firem, mě od tohoto označení definitivně odradilo, a jdeme tak v ESG vlastní cestou.

Co vám na tom tak vadí? 

Dokážeme se chovat k planetě lépe i bez ESG tabulek a bodíků. Pro nás je dnešní pojetí ESG spíš greenwashing (dezinformace šířená za účelem prezentovat environmentálně zodpovědný veřejný obraz sebe sama – pozn. redakce) a v této podobě se toho nechceme účastnit. Říkáme, že nejsme ESG fond. Nekoukáme na to, co firmy musí splňovat z pohledu úřednické mašinerie. Pro mě udržitelnost znamená mít udržitelnou dlouhodobou investiční strategii. V portfoliu nemít vůbec nebo mít minimálně kontroverzní firmy a dobro se pak snažíme dělat po svém.

Co přesně to znamená? 

Jsme dnes v Česku jediný fond, který má ve svém statutu napevno ukotveno, že pokud je konkrétní podfond za posledních 12 měsíců ziskový, tak z objemu svého majetku automaticky odvádí 0,05 procenta na transparentní účet našeho Nadačního fondu 2091. V něm podporujeme přímo projekty či subjekty, o kterých víme, že pomoc potřebují. 

Co to tedy je za projekty? 

Zrekonstruovali jsme třeba pro Klokánka v Chomutově, respektive pro Fond ohrožených dětí za 400 tisíc dětské hřiště. Viděli jsme, v čem tam traumatizované děti musí fungovat, a když má člověk rodinu, hodně ho to vezme. Nebo jsme nedávno pomohli zrekonstruovat část dětské onkologické kliniky ve FN Motol. Vypadl jim jiný dárce, který slíbil peníze, ale neposlal. Když jsme slyšeli, kolik peněz tam z charit ročně míří, byl jsem v šoku. My jsme se tam s 500 tisíci zařadili mezi jedny z největších podporovatelů. Čekal jsem, že budou inkasovat ročně dary za desítky milionů. Kde jinde by ty peníze měly končit než v největším onkologickém pracovišti v republice? Doplácíme také v rámci projektu Granter.cz část mezd dětským psychologům, kteří říkají rodičům a jejich dětem špatné zprávy. Za tuto náročnou práci mají 260 korun hrubého na hodinu. I proto je tam obrovská fluktuace. Proplácíme pak také faktury za veterinární péči na zvířata z útulků v rámci projektu Emánek.cz. 

Nezvyšujete tím, že jste se rozhodli nenásledovat trend ESG, riziko pro investory? 

Když se regulace změní, možná náš postoj změníme také. Teď nám ale připadá, že celé ESG je uchopeno úplně špatně. Ale s našimi investory komunikujeme, není jich tolik, takže se zvládáme potkávat pravidelně na kafe, s některými si tykáme. Je to komunita lidí, kterým to, co děláme, dává smysl. Náš styl investování, náš postoj k ESG i k našim neziskovým aktivitám. Vždycky se jich ptám, proč u nás jsou. Nikoho tu nedržíme s pistolí u hlavy. Možná že i to je důvod, proč nemáme ve správě miliardy korun, ale jen stovky milionů. Ale pro mě je důležité dělat byznys s lidmi, se kterými si rozumím i jinak, než že spolu vyděláváme peníze.