Noví majitelé mění tradiční outdoorovou značku z Šumperku. Tilak rozšiřuje výrobu a cílí na horolezce v USA a Kanadě

Kupujícím je investiční společnost Perinpe, za kterou stojí Matouš Peringer a Aleš Jandač. „Pocházím z Opavy a značka Tilak byla u nás v regionu vždy velmi oblíbená. Po bundě od Tilaku jsem toužil od mládí, ale jako student jsem si ji nemohl dovolit,“ říká Peringer. Horolezci či skialpinisté dnes za bundu značky Tilak zaplatí až 17 tisíc korun. V loňském roce narostly tržby firmy ze 77 na 90 milionů korun, zisk se zvýšil o dva miliony na 10,7 milionu korun. 

Cenu obchodu nechce ani jedna strana komentovat. Investiční skupina Perinpe má kromě Tilaku podíl například také ve společnosti Ticketstream, fintechovém start-upu Fondee, výrobci amerických koblih Donuter nebo v projektu uLékaře.cz. „Spravujeme peníze až 13 investorů, kteří chtějí diverzifikovat své finance do různých projektů,“ uvádí Peringer. Jedním z nich je Peringerův švagr, andělský investor Leoš Navrátil.

Peringer vystudoval finanční řízení podniků na Vysoké škole ekonomické v Praze, poté působil v poradenské společnosti EY a bance Vienna Capital Partners, kde mimo jiné pracoval na prodeji Plzeňského Prazdroje. Právě zde se seznámil s Alešem Jandačem, s nímž založil investiční společnost Perinpe.

„Jejich obrovská výhoda je, že jsou to profesionálové v oblasti finančnictví. Věci, které jsem tady celou dobu dělal pomocí křišťálové koule, oni dělají naprosto profesionálně. Když jsem chtěl koupit nějaký stroj, vždy jsem si na něj nejdřív našetřil, oni teď do toho vletěli jiným, ale asi správným způsobem,“ říká v rozhovoru pro HN Kamler.

Zakladatel značky ve firmě zůstal i pod novými majiteli, má na starosti vývoj a testování nových produktů. „Dokonce si to dali do smlouvy. Pořád tedy sedím každý den u svého stolu a dělám svou práci, respektive teď dělám to, co jsem vždy chtěl dělat a na co jsem nikdy neměl tolik času. Dokud budou stát o moje rady a zkušenosti, tak zůstanu,“ tvrdí Kamler.

V šumperské firmě nadále působí i Jan Hauška, který v Tilaku začínal před 20 lety jako prodavač a dnes podnik řídí. „V Tilaku jsem zůstal, což je důkazem, že spolupráce s investory běží, jak má. Odlišné názory se v životě firmy objevují dnes a denně, na tom není nic špatného. Podstatné je, že je dokážeme společně korigovat tak, aby naše práce dávala smysl a dařilo se dosahovat vytčených cílů,“ říká ředitel společnosti.

Kamler prý musel zpočátku nové majitele krotit v příliš ambiciózních plánech ohledně růstu tržeb. Ty nenarážely ani tak na to, že by podnik neměl zakázky, ale chyběly švadleny, které by je dokázaly vyrobit. „Když jsem tam přišel, tak bylo nepředstavitelné, že bychom měli druhou dílnu,“ vzpomíná Peringer. Tu se mu nakonec podařilo otevřít v Prostějově, kde Tilak převzal jeden krachující podnik i s jeho sedmi pracovnicemi. „Zde se dá výrobní kapacita rozšiřovat i do budoucna, je tady textilní tradice, takže nikde není tolik švadlen jako v Prostějově,“ říká Peringer. Brzy by zde chtěl mít stejně velký závod jako v Šumperku.

Dalším plánem je pak expanze do zahraničí, především do Spojených států a Kanady. Nový majitel už proto investoval do nákupu domény Tilak.com. Většina exportu firmy dnes míří do Japonska, v Evropě naopak Tilak tak silný není. „Evropské státy většinou mají své outdoorové značky, jako je třeba Mammut ve Švýcarsku, a je těžké se mezi ně dostat. V Severní Americe je naopak dost lidí, kteří hledají alternativu, a navíc jsou ochotni si připlatit za to, že kupují něco, co není vyrobeno v Číně,“ míní Peringer.