Hlava psa je jako počítač. Šéf pátračů popisuje, jak psi objevili tělo v hloubce 44 metrů

Jaká byla dosud největší hloubka?

Zhruba kolem deseti metrů, nejčastější jsou ale rybníky a hledání utonulých osob v hloubce dva tři metry.

Objevují se zmínky, že časem možná přijdete ještě s hlubším nálezem.

Není vyloučeno, že tu hloubku dokážeme ještě prohloubit, pokořit „rekord“, ale to se teprve uvidí. Šance je na jedné vodní ploše, kde máme podezření, že by mohlo být uložené tělo, po kterém se už dlouho pátrá, ale více k tomu zatím říci nemohu. Je tam horší přístup, skalnatý terén, dno je složitější, je to práce na delší dobu. Bude záležet nejen na hloubce a terénu, v jakém by případně tělo mohlo být, ale i na fyzikálních vlastnostech vody, jestli bude už prochladlá nebo teplá. Hloubka tam ale skutečně může být ještě větší.

Čím je voda teplejší, tím větší šance, že se pach dostane na hladinu?

Ano. Když se dostane například ke 22 stupňům, tak mají psi lepší šanci něco ucítit, když je chladnější, tak je problém. I když v hloubce 44 metrů samozřejmě byly jen čtyři stupně Celsia, stejně ale fakt, že se voda směrem k hladině oteplovala a u hladiny měla právě 22 stupňů, pátrání ulehčil.

Psi Akim a Pita, kteří tělo ženy vycítili, jsou specialisté na hledání pod vodou? Nebo to je jen jedna z jejich dovedností a obecně jsou tito pátrací psi, němečtí ovčáci, cvičeni na hledání těl v různých prostředích?

Naši jsou cvičení pro práci jak na povrchu, na suchu, tak na vodě. Atest skládají jak v různých sutinách, lesích, opuštěných objektech, tak na vodě, kde se testuje, jestli jsou schopni z člunu nalézt vzorek. Nemusí to ale být vždy tak, že je pátrací pes schopen pracovat i na vodě, ale my v Praze se o to snažíme.

Co ještě kromě teploty vody ovlivňuje úspěšnost pátrání?

Při samotném hledání na vodě hraje roli i rychlost plavby člunu, velikost plochy, kterou je třeba propátrat. Pes se dokáže soustředit deset až dvacet minut, takže se musí střídat, nasazovat postupně, případně se plocha propátrává na více etap.

Velké čtení

Psi dokážou vycítit u lidí rakovinu. Ověřují a trénují to výzkumníci a kynologové v Kopřivnici

13. 3. 2020 ▪ 11 min. čtení

Jak staří psi jsou schopní výcviku a pátrání?

Já mám psa desetiletého, takoví psi, už i v devíti či osmi, jsou na takové úrovni, že jsou schopní podávat životní výkony. Ale první práce jsou po důkladném výcviku schopna zvířata od tří či čtyř let.

Kolik takových výjezdů a hledání v terénu či na vodě pes za rok absolvuje?

Zhruba deset či patnáct. Každým rokem se jim tak zvedá kvalifikace.

Kolik takových psů v Česku je a kde?

V Praze máme čtyři, jednoho či dva mají v Ostravě a v Brně a jsou i ve Středočeském kraji, celkově jich je v celé zemi u policie do deseti. U nás v Praze ale neslouží jen k pátrání po tělech lidí, ale vyhledávají i ohniska požárů. Jednoho máme i na detekci peněz. Jejich výcvikem se zabývá do deseti lidí.

Když se vrátíme k případu ze Slap, jak dlouho vlastně trvalo, než Akim s Pitou tělo zavražděné ženy vycítili?

Moc dlouhé to nebylo, my jsme měli indicie, že tělo je někde u Živohošťského mostu. Takže to byla tak hodina dvě, než jsme se psy detekovali užší prostor, kde tělo ženy mělo ležet. Kdybychom měli třeba propátrávat celé Slapy, tak to může být práce, když to trochu přeženu, i na půl roku.

Ony jsou asi mosty nad takovýmito nádržemi pro podobné pachatele atraktivní.

Jistě, jsou přístupné, je tam výška a pod ní hluboká voda. Dostávat se s tělem někde ke břehu a pak ho vozit do větší hloubky je obtížnější.

Jak dlouho ležela mrtvola na dně?

Půl roku.

A psi jsou vždy nad hladinou, na člunu?

Jistě, musí pracovat z člunu, musí být nosem co nejblíže hladině. Přes bok má vystrčené přední běhy a hlavu a detekuje pach, který má, jak říkáme, vtisknutý, naučený. Také záleží na tom, jaká je vlhkost vzduchu, jaký je opar, pes dokáže za dobrých podmínek detekovat i ze vzduchu, který není úplně těsně nad hladinou. Ne vždy musí čmuchat úplně nad ní. Někdy je to opravdu alchymie, člověk musí mít psa dobře napozorovaného.

Jak jejich výcvik vlastně probíhá?

Zvíře si musí spojit nález pachu, který po něm chceme, s odměnou. Tu tvoří buď míčky, se kterými si hraje, nebo krmení. V začátcích mu dáváme čuchat k pachovým konzervám se vzorky pachů, ke kterým se snadno na volné ploše dostane. Ale postupně je začneme skrývat a on je musí skutečně vyhledávat. Hlava psa je jako počítač – pachy, které mu do ní dáme, si spolehlivě uloží. A ty skrýše se poté stávají složitější a navíc v různých prostředích, včetně výcviku na člunu a ve vodě. Na člunu si ale nejdříve musí zvyknout, naučit se na něm pohybovat a pak začne teprve čuchat. Je to dlouhodobý proces, který ale musí být stále formou hry. Pes se u toho nakrmí, pohraje si s míčkem a postupně se z něj stává náš neocenitelný pomocník.

Při akci na Slapech to byli dva psi každý na jiné lodi, nebo byli oba zároveň na stejné?

Když jedeme s kolegou a dvěma psy, tak se dohodneme, který pes půjde do člunu první. A když potřebuje vystřídat, tak jde na řadu do stejného člunu druhý pes. Pokud první našel, tak čekáme, zda druhý potvrdí ten samý prostor, anebo něco vycítí v jiném. Tady se nám ale oba psi naprosto shodli na stejné ploše a na základě toho spustili potápěči na místě sonar a robota.

Jet s dvěma psy na podobnou akci je standardní?

Není. Záleží na náročnosti, často jede jenom jeden psovod.

Sloužili tito psi i někde v zahraničí? Například o pátracích psech se hodně hovořilo a všichni mohli sledovat jejich práci na záběrech ze zemětřesení v Turecku, kde hledali těla, často i přeživších, pod sutinami.

Ne, tam jezdí záchranné brigády kynologů (občanské sdružení – pozn. red.), my sloužíme jen v Česku, maximálně jsme spolupracovali v rámci příhraničního styku například s německou nebo rakouskou policií.

Vaši psi by to ale uměli.

Uměli, ale je pravda, že zatím vždy vyhledávali jen jednotlivý pach, jednoho těla, nejvýše dvou. Při takových katastrofách, jako byla v Turecku nebo je nyní v Maroku, by mohlo být těl a pachů více. Ale oni by si s tím poradili, byla by to nová zkušenost.