Roky jsou Češi považováni za přeborníky ve třídění odpadů. Dobrý pocit z toho však kazí fakt, že v případě plastů si tak dobře nevedou. Ve skutečnosti se znovu použije jen 45 procent z nich. Zbytek, asi 140 tisíc tun, končí ve spalovnách a na skládkách. Na což doplácí státní pokladna.

Evropská unie totiž vybírá od členských států takzvanou plastovou daň – odvádí se poplatek z každého kilogramu nezrecyklovaných plastových obalů. Česko na tom letos odhadem zaplatí tři miliardy korun. Ministerstvo životního prostředí proto zvažuje, že peníze vybere od firem, které plastové obaly uvádějí na trh. Kromě úspory peněz by to mohlo podniky motivovat k tomu, aby plasty omezily.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Česko platí plastovou daň od roku 2021. Tehdy za nerecyklovaný plast odvedlo 1,55 miliardy korun, v dalším roce 1,28 miliardy a loni 2,16 miliardy korun. „S ministerstvem financí řešíme, že bychom plastovou daň přenesli na producenty plastových obalů. To by platilo i pro dovezené výrobky. Vybíralo by se to jako poplatek za nezrecyklovaný plast,“ říká David Surý, jenž na ministerstvu životního prostředí vede sekci ochrany životního prostředí.

„Očekával bych, že když hledáme finanční úspory, tak vláda tento poplatek bude chtít od těch, co nerecyklují,“ dodává. Jakým způsobem by se daň od firem vybírala a zda by se přijímal kvůli tomu nový zákon, chce ministerstvo životního prostředí zveřejnit do konce volebního období.„Může se stát, že se nakonec rozhodneme to nedělat, protože obsluha poplatku bude příliš drahá,“ upozorňuje Surý.

„Určitě je správné, aby si každý obal nesl své náklady, a doufáme, že tento princip bude ministerstvo postupně uplatňovat na všechny obaly,“ říká k návrhu Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu, který sdružuje maloobchodní řetězce.

„Čím jasnější budou náklady za různé druhy obalů, tím lépe se dá pracovat s výrobci na snížení těch nákladů – bude tam jasná ekonomická incentiva,“ dodává Prouza. Pro každého výrobce nebo distributora, který uvádí zboží v plastovém obalu na trh, to bude znamenat náklady navíc. Zda se kvůli tomu zvedne cena výrobku, ale Prouza nezmiňuje.

Stát dnes unii platí za plasty, které lidé buď hodí do směsného odpadu, nebo zbudou po vytřídění žlutých kontejnerů. Zdaleka ne všechno, co do nich lidé hodí, tam totiž patří. Jde například o PVC, stavební polystyren, „bioplasty“, barevné fólie nebo ABS plast, z něhož se dělají helmy, kojenecké lahve či lego kostky. „Přibližně 40 až 60 procent obsahu žluté nádoby se dá recyklovat. Záleží na umístění, obci a podobně,“ říká Pavla Ivácková, mluvčí odpadové firmy AVE. 

Už dnes výrobci a dovozci platí společnosti Eko-Kom, která provozuje kontejnery na recyklovaný odpad, za to, že spolu se zbožím uvádějí na trh také určité množství obalů . Z 21 200 platících firem jich tři čtvrtiny používají také plasty. Poplatek se odvíjí od toho, z čeho je obal vyroben: například za PET platí 15 478 korun za tunu, za papír zhruba pět tisíc korun.

Eko-Kom z těchto peněz přispívá obcím na třídění odpadu a dotuje třídicí linky a recyklátory. Zatímco o recyklaci PET lahví je na trhu obrovský zájem a fólie jdou také na odbyt, recyklátorů, které se zaměřují na ostatní plasty, je málo. Například směs různých plastů – vaničky od jídla, kelímky od jogurtu, lahve od pracích prášků –, které zbudou po dotřídění, jsou v Česku schopny zpracovat jen dvě firmy: Stabilplastik a Transform Lázně Bohdaneč.

Druhá jmenovaná firma z toho tvoří lavičky, laťky do plotu, travní dlaždice. „Zpracujeme 10 tisíc tun plastového odpadu ročně,“ říká Jan Mec, ředitel Transformu. Podnik by byl schopný vyrábět i víc, ale není odbyt. „Zatímco obal použijete jednorázově, plot si koupíte jednou a máte ho navěky. V tom je neproporcionalita,“ vysvětluje Mec. 

Podobně na tom je Stabilplastik z Měšic u Prahy – ten vyrábí plastové palety a ročně zpracuje 3,6 tisíce tun plastu. „Není problém sehnat materiál, ale uplatnit výrobky. Nejsme schopni konkurovat cenou klasickým dřevěným paletám, i když ty naše jsou desetkrát životnější. Pokud firmy nebudou používat výrobky z recyklátu, tak předchozí třídění je k ničemu,“ soudí spolumajitel firmy Jan Suchopár. 

Že by se v Česku zrecykloval všechen plast, je ale v tuto chvíli nereálné. I kdyby nebyly v Česku žádné nerecyklované plasty, stále by stát musel odvádět peníze EU. Plastová daň totiž tvoří pět procent financování celého evropského rozpočtu, a pokud by na ní státy kvůli důslednější recyklaci ušetřily, musely by se na chybějící částku složit ze svých rozpočtů – poměrově podle velikosti svých ekonomik.

Podle Eko-Komu bylo předloni uvedeno na trh 262 tisíc tun plastových obalů. Celkem 119 tisíc tun se zrecyklovalo, téměř 103 tisíc tun se využilo energeticky – buď se spálilo, přičemž vyrobené teplo a elektřina se využily. Zbytek skončil na skládkách.  

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.