Veřejnoprávní média by měla dostat přidáno na koncesionářských poplatcích. Nově by se podle návrhu vlády mělo platit za televizi 150 korun měsíčně (o patnáct korun více) a za rozhlas 55 korun (o deset korun více). Ještě ale není hotovo, čeká se lítá obstrukční bitva v Poslanecké sněmovně. Opozice, které leží veřejnoprávní média v žaludku stejně jako například straně Směr na Slovensku nebo jako ležela Viktoru Orbánovi v Maďarsku, než je fakticky zlikvidoval, udělá všechno, aby zvýšení poplatků zabránila.

Kdo má v tomto sporu, kde jen zdánlivě jde o pouhých pár korun, pravdu?

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Na první pohled je zvýšení poplatků naprosto samozřejmé – nezvyšovaly se patnáct let. Jejich reálná hodnota je tak dnes zhruba poloviční. České televizi a Českému rozhlasu přitom povinností plynoucích ze zákona nikdo neubral. Fakticky se tak dnes po médiích veřejné služby chce, aby produkovala za polovinu peněz stejně „muziky“ jako v roce 2009. Což je, jak snad každý uzná, od státu poněkud arogantní požadavek. Vždyť si to představme: jak by asi většina lidí reagovala, kdyby po nich zaměstnavatel chtěl stejnou práci za polovičku peněz?

Jenže je tady i druhý, neméně relevantní pohled.

Zákony o České televizi a Českém rozhlase jsou zastaralé. Vznikly v době, kdy neexistoval internet, ba i vysílací frekvence byly nedostatkovým zbožím. Dnes se, vlivem technologického rozvoje, pohybujeme v úplně jiném mediálním prostředí. Logicky by se tedy měla revidovat i pozice veřejnoprávních médií. Není přitom vyloučené, že bychom po důkladné diskusi došli k tomu, že něco veřejnoprávní média vůbec dělat nemusí, takže jim současné poplatky úplně stačí. Je hrubou chybou ministerstva kultury vedeného Martinem Baxou z ODS, že diskuse na téma, čím by dnes měla veřejná služba být, co by měla pokrývat a proč, fakticky neproběhla.

Co tedy s tím? Osobně se přikláním k tomu, že zvýšení poplatků je správné, protože je ve veřejném zájmu, aby Česká televize a Český rozhlas zůstaly velkými, plnoformátovými mediálními institucemi. Důvody? Především v současné době dochází na mediálním trhu k novému pohybu – masovému zpoplatňování obsahu. Je to logické. Jen z reklamy, poté co většinu příjmů z ní spolknou technologické giganty, jako jsou Google a Meta, se většina médií neuživí. Zpoplatňování obsahu je přitom pouze na začátku, bude dále pokračovat. Vedlejším efektem je bohužel to, že řada lidí přístup k obsahu fakticky ztrácí – prostě proto, že si nemohou dovolit platit současně několik mediálních platforem. Z kulturně-sociálních důvodů, či chcete-li z důvodů společenské koheze, by přitom měli mít možnost sledovat v přiměřené kvalitě celé spektrum pořadů (ano, i ty detektivky i ten sport i ty filmy i tu StarDance) pokud možno všichni. A to za jeden snesitelný poplatek. A právě to nabízí v současné podobě Česká televize.

Dalším argumentem pro zachování současné „velké“ podoby ČT a ČRo je, že garancí dlouhodobé existence čehokoli je jen velký celospolečenský vliv. Platí to samozřejmě i u veřejnoprávních médií. Byla-li by Česká televize osekaná na dřeň, ztrácela by postupně relevanci. A začala by jízda po šikmé ploše. Ze zkušeností víme, že s malou institucí se nakonec nikdo nebaví. Názor, že by se ČT měla omezit na zpravodajství, publicistiku a menšinové kulturní žánry, popřípadě menšinová sportovní odvětví, tedy pokrývat oblasti, které nelze samostatně se ziskem provozovat v čistě komerčním režimu, je samozřejmě relevantní. Ovšem jeho aplikace by vedla k tomu, že by se veřejná služba postupně scvrkávala, až by postupně vymizelo i to nejpodstatnější, tedy nezávislé zpravodajství a publicistika. A byla by jen otázka času, než by někdo vznesl otázku: „Když je ČT tak malá, proč ji nezrušit úplně, vždyť se zas tak moc nestane!“

Celkově všechny pokusy osekat Českou televizi a Český rozhlas míří k tomu, aby se část populace dostala do mediálního vakua. To pak samozřejmě obratem zaplní aktéři poskytující informace (nebo spíše to, co za informace vydávají) takzvaně zdarma. Z příkladu sociálních sítí přitom víme, co to znamená. Pokud je něco „zdarma“, tak produktem určeným k využití jsou nakonec sami ti, kdo obsah „zdarma“ konzumují. Co dělají s lidmi nejrůznější „alternativní“ média, zhusta napojená na nepřátelské mocnosti, také víme. V tomto smyslu je veřejná služba důležitá nejen proto, co sama poskytuje, ale proto, že svou pouhou existencí brání definitivnímu vítězství pokleslosti, dezinformací a blábolů. Proto se ji vyplatí v plné šíři zachovat.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist