K čemu nám je v době internetu Česká televize? Jsou tu dvě podstatné záležitosti, o kterých se nemluví

Na první pohled je zvýšení poplatků naprosto samozřejmé – nezvyšovaly se patnáct let. Jejich reálná hodnota je tak dnes zhruba poloviční. České televizi a Českému rozhlasu přitom povinností plynoucích ze zákona nikdo neubral. Fakticky se tak dnes po médiích veřejné služby chce, aby produkovala za polovinu peněz stejně „muziky“ jako v roce 2009. Což je, jak snad každý uzná, od státu poněkud arogantní požadavek. Vždyť si to představme: jak by asi většina lidí reagovala, kdyby po nich zaměstnavatel chtěl stejnou práci za polovičku peněz?

Jenže je tady i druhý, neméně relevantní pohled.

Zákony o České televizi a Českém rozhlase jsou zastaralé. Vznikly v době, kdy neexistoval internet, ba i vysílací frekvence byly nedostatkovým zbožím. Dnes se, vlivem technologického rozvoje, pohybujeme v úplně jiném mediálním prostředí. Logicky by se tedy měla revidovat i pozice veřejnoprávních médií. Není přitom vyloučené, že bychom po důkladné diskusi došli k tomu, že něco veřejnoprávní média vůbec dělat nemusí, takže jim současné poplatky úplně stačí. Je hrubou chybou ministerstva kultury vedeného Martinem Baxou z ODS, že diskuse na téma, čím by dnes měla veřejná služba být, co by měla pokrývat a proč, fakticky neproběhla.

21 rozsudků a konec v nedohlednu. Případ možné korupce v Českém rozhlase nekončí kvůli válce soudů

24. 5. 2024 ▪ 5 min. čtení

Co tedy s tím? Osobně se přikláním k tomu, že zvýšení poplatků je správné, protože je ve veřejném zájmu, aby Česká televize a Český rozhlas zůstaly velkými, plnoformátovými mediálními institucemi. Důvody? Především v současné době dochází na mediálním trhu k novému pohybu – masovému zpoplatňování obsahu. Je to logické. Jen z reklamy, poté co většinu příjmů z ní spolknou technologické giganty, jako jsou Google a Meta, se většina médií neuživí. Zpoplatňování obsahu je přitom pouze na začátku, bude dále pokračovat. Vedlejším efektem je bohužel to, že řada lidí přístup k obsahu fakticky ztrácí – prostě proto, že si nemohou dovolit platit současně několik mediálních platforem. Z kulturně-sociálních důvodů, či chcete-li z důvodů společenské koheze, by přitom měli mít možnost sledovat v přiměřené kvalitě celé spektrum pořadů (ano, i ty detektivky i ten sport i ty filmy i tu StarDance) pokud možno všichni. A to za jeden snesitelný poplatek. A právě to nabízí v současné podobě Česká televize.

Dalším argumentem pro zachování současné „velké“ podoby ČT a ČRo je, že garancí dlouhodobé existence čehokoli je jen velký celospolečenský vliv. Platí to samozřejmě i u veřejnoprávních médií. Byla-li by Česká televize osekaná na dřeň, ztrácela by postupně relevanci. A začala by jízda po šikmé ploše. Ze zkušeností víme, že s malou institucí se nakonec nikdo nebaví. Názor, že by se ČT měla omezit na zpravodajství, publicistiku a menšinové kulturní žánry, popřípadě menšinová sportovní odvětví, tedy pokrývat oblasti, které nelze samostatně se ziskem provozovat v čistě komerčním režimu, je samozřejmě relevantní. Ovšem jeho aplikace by vedla k tomu, že by se veřejná služba postupně scvrkávala, až by postupně vymizelo i to nejpodstatnější, tedy nezávislé zpravodajství a publicistika. A byla by jen otázka času, než by někdo vznesl otázku: „Když je ČT tak malá, proč ji nezrušit úplně, vždyť se zas tak moc nestane!“

Celkově všechny pokusy osekat Českou televizi a Český rozhlas míří k tomu, aby se část populace dostala do mediálního vakua. To pak samozřejmě obratem zaplní aktéři poskytující informace (nebo spíše to, co za informace vydávají) takzvaně zdarma. Z příkladu sociálních sítí přitom víme, co to znamená. Pokud je něco „zdarma“, tak produktem určeným k využití jsou nakonec sami ti, kdo obsah „zdarma“ konzumují. Co dělají s lidmi nejrůznější „alternativní“ média, zhusta napojená na nepřátelské mocnosti, také víme. V tomto smyslu je veřejná služba důležitá nejen proto, co sama poskytuje, ale proto, že svou pouhou existencí brání definitivnímu vítězství pokleslosti, dezinformací a blábolů. Proto se ji vyplatí v plné šíři zachovat.