Digitalizace je už dávno v rukou šílenců. Piráti jen odhalili její reálný stav

Doktorům pak nebude třeba sáhodlouze opakovat adresu trvalého bydliště a anamnézu, protože vše potřebné budou mít při vyslovení jména a rodného čísla na obrazovce před sebou. A to včetně kompletní historie nemocí i užívaných medikamentů.

A celou tuhle digitální dokonalost budou tvořit odborníci pod dohledem státní digitální agentury DIA, která umí napsat zadání i projekt a vybrat a najmout ty správné profesionály. To vše za ceny, které jsou řádově nižší než stávající miliardové projekty.

Vize Pirátů se bohužel nezrealizovala ani tam, kde ji sami mohli prosadit. Stavební řízení je toho příkladem. Digitálně nefunguje ale ani řada dalších resortů. S výjimkou ministerstva práce a sociálních věcí se dá naprosto s jistotou tvrdit, že digitalizace ostatních resortů stojí, nebo dokonce ani není v plánu. Přičemž jde často – stejně jako v onom stavební řízení – o kombinaci mizerné práce a špatně napsané legislativy.

Začněme třeba ministerstvem financí. Nutno poděkovat za to, že se po mnoha letech podařilo změnit dodavatele a výrazně zlevnit celý systém. Proč ale musí plátci daně z přidané hodnoty už od roku 2016 každý měsíc vyplňovat dva téměř identické formuláře?

glosa Julie Hrstkové

Digitalizace pod křídly ODS. Můžeme čekat návrat korupce a pochybných miliardových IT zakázek?

25. 9. 2024 ▪ 2 min. čtení

Portál ministerstva dopravy vypadá jak ze staré učebnice počítačového programování, kdy se na Atari ještě používal programovací jazyk Basic a internet byl speciální technologií určenou k vojenským účelům. Jinak si lze těžko vysvětlit, proč jednou z nabízených funkcí, která je navíc chráněná heslem, je zakoupení jízdenky „one ticket.“ Nejenže nedává smysl, aby měl resortní web jako vedlejšák prodej jízdenek, ale navíc prodává jízdenku, která nejenže nezná zahraničí, ale ani řadu českých obcí. Takže neumí ani to, co většina volně přístupných prodejních aplikací a webů.

To, že portál dopravy dodnes neumí přepsat auto bez fyzické přítomnosti majitele (bývalého či budoucího), naznačuje, že resort dopravy, který teď dostal na starost i stavební řízení, má o digitalizaci představy nabrané z kreslených pohádek.

Pokračujme resortem zdravotnictví. Zavedení e-receptu, výkladní skříně digitalizace zdravotnictví, trvalo skoro deset let, v jejichž průběhu se veřejnost dozvěděla, že lékaři neumí s počítači, nemají připojení k internetu a provádějí praxi nejspíš v jeskyních.

Obecně digitalizace ve zdravotnictví pokračuje velmi uvážlivě. Novela zákona, která má alespoň částečně propojit data o našem zdraví, by měla platit až od začátku roku 2026. Největším úspěchem digitalizace zdravotnictví je tak spuštění nového portálu Očkoreport, kde ovšem chybí data z minulosti.

Opomenout bychom neměli ani datové schránky. Je dobře, že ministerstvo vnitra nakonec upustilo od plánu, aby byly povinné pro naprosto všechny občany bez ohledu na věk a stav. Ovšem to, že jeden člověk musí mít povinně stejný počet datových schránek, jako má firem či živnostenských oprávnění, smysl nedává. Digitalizaci nepřidává ani to, že materiály ve schránce mizí po třech měsících – musí se přesunout nebo vytisknout a pak držet tři, pět či deset let podle toho, pod který zákon spadají.

Podobným způsobem by se dalo pokračovat u dalších resortů. Digitalizace je krásné slovo, realita ale pokulhává. Systémy jsou často nefunkční nebo velmi osekané, nejsou uživatelsky přívětivé a smířlivě říkáme, že fungují, i když jsou vlastně jen na půli cesty.

Stavební řízení není jediný zmršený projekt, jen je na něj hodně vidět a týká se mnoha lidí. Pirátům se alespoň podařilo výrazně snížit cenu za celý projekt. Jinak ale digitalizace státní správy v Česku zůstává jen krásným slovem ve slibné strategii, kterých máme tisíce, ale neumíme je prosadit.