Smrtící koktejl s šesti příměsemi. Proč jsou rumunské volby varováním pro Česko a celou střední Evropu

Georgesca, který za dva týdny pravděpodobně prohraje s liberálkou Elenou Lasconiovou, nicméně ze scény nezmizí, vynesla na výsluní obecně pochopitelná směs motivací, vlivů a energie, která je přítomná v různém poměru v celém regionu. První je inspirace Donaldem Trumpem, kterého komentátor deníku Financial Times Martin Wolf ve své knize Krize demokratického kapitalismu nazývá „nacionalistickým populistou s autokratickými ambicemi“.

Trumpův příklad táhne. „Jeho vítězství dokazuje, že lze vyhrát s politicky nekorektním volebním programem,“ řekl mi v rozhovoru minulý týden Krzysztof Bosak, lídr polské strany Konfederace, která je ještě pravicovější než dříve vládnoucí Právo a spravedlnost a má propojení na ultranacionalisty a libertariánský ekonomický program. „Nemusíte se tlačit do konsenzu s levicí (jako v Polsku),“ zdůraznil Bosak s odkazem na domácí situaci.

Tím můžeme přejít k druhému důvodu, proč Georgescu šokoval Evropu: Snaha o konsenzus hlavních politických sil za každou cenu skrytá za dlouhodobou dělbu moci štve čím dál víc voličů. V Česku měla podobu opoziční smlouvy, v Rumunsku vytvoření jednoho politického bloku ze dvou desítky let soupeřících a vládnoucích stran, tedy postkomunistických sociálních demokratů a liberálů. Příznivci krajní pravice to nazývají spiknutí elit, a když přijde někdo, kdo ho naruší, dají mu hlas.

S tím podruhé přichází do Washingtonu už poučenější Trump a tím také Georgescu oslovil řadu rumunských voličů. Na venkově mu v tom dost pomohla rumunská pravoslavná církev, která přispěla k jeho obrazu samozvaného Mesiáše, jenž zachrání Rumunsko od všeho zlého.

Souvisí s tím i dlouhodobě neřešené systémové problémy, jako je každodenní korupce, špatná kvalita veřejných služeb nebo nedostatek veřejných investic, což dává populistům obrovské možnosti v oboru (nesplnitelných) líbivých slibů. 

Rumunsko šokovala výhra krajního pravičáka v prezidentské volbě. Vlna na TikToku naznačuje manipulaci zvenčí

26. 11. 2024 ▪ 4 min. čtení

K tomu je třeba připočíst neznalost vlastní moderní historie a nepochopení hlavně mladé generace, co to byl fašismus, holocaust a další hrůzy spojené s druhou světovou válkou. V Česku se to projevuje třeba „rekreačním hajlováním“ některých mladých politiků, kteří překračují tabu nepřípustná pro starší generace – a mladým prvovoličům či nevoličům se to líbí, protože v tom vidí v zásadě nevinný protest, nikoli smrtelnou hrozbu. Dá se tak pěkně hrát na historickou strunu mytické národní velikosti, suverenity a nezávislosti, což ještě podporuje a využívá ruská propaganda. Naštěstí to není případ nacionalisticky vlažného Česka, ale rozhodně to platí pro Polsko, Slovensko, Maďarsko či právě Rumunsko.

Další součástí mixu jsou sociální sítě a jejich zneužití v politickém boji za podpory nějaké mocnosti skryté v pozadí. Na Slovensku to zažili ve volbách minulý rok, Rumuni to prožívají letos: Georgescova podpora na TikToku v posledním týdnu kampaně doslova vystřelila a spekuluje se o podpoře tisíců kont založených ruskými trollími farmami. Souvisí to také se špatnou kvalitou místních médií.

Nejde tu přitom o nějakou rumunskou zvláštnost. Zmíněné faktory jsou přítomné ve všech státech, které si nestihly od roku 1989 vybudovat pevné a fungující nezávislé instituce liberálního a právního státu. A to do doby, než na ně udeřila nejprve finanční krize, pak pandemie a teď válka na Ukrajině. Proto má opravdu cenu sledovat, jak budou Rumuni v neděli volit parlament a za necelé dva týdny prezidenta v druhém kole.