Blízký východ v roce 2025: Přežije Bibi Netanjahu? Kam se vydá Sýrie po pádu Asadů? A změkne Hizballáh?

Sýrie: Kudy půjdou islamisté

Naděje i nejistota. Vládnoucí rodina mučila odpůrce a další povraždila, zřejmě také chemickými zbraněmi. Občanskou válku, jež začala v roce 2011 a kterou klan Asadů tvrdými represemi vůči protestujícím pomohl vyvolat, nepřežilo zřejmě přes 600 tisíc lidí. Skoro sedm milionů Syřanů odešlo z domovů.

Poté co prezident Bašár Asad svržený na začátku prosince uprchl před opozicí do ciziny, lidé s napětím sledují, zda a jak se rebelové dohodnou s režimními technokraty a zástupci menšin.

Nejsilnější povstaleckou, zároveň radikálně islamistickou organizací je Haját Tahrír aš‑Šám, kterou vede Ahmad Šara. Nebo také Abú Muhammad Džúlání, což je bojové jméno, které získal během bohaté džihádistické kariéry. V roce 2003 se přidal k irácké odnoži al‑Káidy a pustil se do boje s Američany, kteří toho roku podnikli do země invazi. Byl zatčen a ve vězení se setkal s dalšími islamistickými předáky, aby byl nakonec vyslán do Sýrie, kde dostal na starost vedení irácké filiálky al‑Káidy. Nejpozději v roce 2016 se odtrhl a vyhlásil, že jeho hnutí se hodlá soustředit výhradně na Sýrii. Džúlání nyní opakuje, že chce vést zem ke svobodě a prosperitě. A že ji nezamýšlí proměnit v Afghánistán, kde vládne bigotně konzervativní hnutí Tálibán.

Vládnout Sýrii není jednoduché. Žije v ní hned několik etno‑náboženských společenství: významné míry autonomie teď požívají Kurdové, kteří ovládají severovýchod země a tvoří asi desetinu obyvatel. Alavité, k nimž se hlásí rovněž klan Asadů, tradičně sídlí při pobřeží a představují také asi 10 procent Syřanů. O slovo se hlásí Drúzové (přes tři procenta) sídlící převážně na jihu. Vlivnou náboženskou menšinou jsou křesťané, kteří nyní činí odhadem jen dvě procenta obyvatel, před válkou ale až deset. Budoucnost Sýrie záleží na dohodě menšin s většinovými sunnity, ke kterým většinou patří i vítězní rebelové.

Izrael a Palestina: Císař Bibi se drží trůnu

Benjamin Netanjahu se stal nejdéle sloužícím premiérem Izraele, opakují jeho obdivovatelé. Je ale také mistrem manipulace a politického přežití, po kterém obvinění stékají jako po teflonu, dodávají premiérovi kritici. Bibi vedl vládu židovského státu poprvé už v roce 1996. A vše nasvědčuje tomu, že se do důchodu nechystá. Už proto, že mu po případném odchodu z funkce hrozí vězení: obžalován je (v oddělených kauzách) z korupce, podvodu a zneužití důvěry.

Pro budoucnost židovského státu je důležité, zda a případně kdy padne. Parlamentní volby se mohou konat už zkraje příštího roku, pokud některá ze stran zběhne z jeho kabinetu. Průzkumy z konce listopadu naznačují, že by koalice v předčasných volbách nezískala potřebnou většinu nad 60 křesel. Ovšem domácí extremisté nemají na pádu vlády zájem. Cítí unikátní šanci prosadit své, donedávna sotva myslitelné požadavky. I partaje zastupující ortodoxní věřící, které společně disponují 18 poslanci, zatím s vládou vyjadřují přiměřenou spokojenost.

Radikálové v ní otevřeně žádají okupaci Pásma Gazy a návrat židovských osadníků do něj. Deník Haarec píše, že se izraelská armáda v Gaze zabydluje způsobem, který naznačuje, že před koncem roku 2025 nechce odejít. Extremisté z kabinetu také chtějí, aby se Izrael v následujících dvou letech pokusil z Gazy vystěhovat polovinu ze dvou milionů arabských obyvatel, a to i s pomocí finanční motivace.

Ve druhé části Palestiny, na Západním břehu Jordánu, izraelští radikálové hodlají anektovat židovské osady, které mezinárodní společenství považuje za ilegální. Pokud jim i díky autoritě staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa projdou jejich požadavky, vznik samostatného palestinského státu v rozumném tvaru nebude možný. Karty by pak mohla znovu rozdat jen další arabsko‑izraelská válka.

Libanon: Jakou cestu zvolí Hizballáh

Rozhodující bude, jakou cestu zvolí extremistické hnutí zdejších šíitů známé jako Hizballáh. Přinejmenším dosud se chovalo jako stát ve státě a vedle vlastní armády disponuje politiky, sociálními fondy a charitativními organizacemi. Donedávna drželo území na jihu země i u hlavního města Bejrútu.

Skončená válka s Izraelem přinesla Hizballáhu v listopadu především škody na reputaci. Tisícovky pagerů a vysílaček, které vybuchly v kapsách jeho členů, ukázaly na neschopnost manažerů a rozvědčíků hnutí. Židovský stát během jiného útoku zabil i Hasana Nasralláha, který byl po tři dekády srdcem a mozkem organizace. Pro budoucnost organizace, a tím i Libanonu, je důležité, v jakém stavu se nacházejí jeho ozbrojené jednotky. Ocitly se bez zkušených vysokých velitelů, stále ale mají desetitisíce vycvičených bojovníků.

Organizace může zůstat prodlouženou rukou Íránu, obnoví velitelskou strukturu a časem opět napadne Izrael. Nebo změní směr a zkusí se prosadit v domácí politice. Své vojáky přičlení třeba k libanonské vládní armádě a vzdá se samostatné zahraniční politiky. Druhá varianta by znamenala i méně bitev s Izraelem.

Írán: Pod tlakem USA i vlastní nepružnosti

Íránský režim letos utrpěl řadu proher. Jeho relativní technologickou zaostalost ukázal střet s Izraelem. Peršané s pádem klanu Asadů ztrácejí Sýrii a šrámy utrpěla hnutí, která s ním do různé míry spolupracují – libanonský Hizballáh i palestinský Hamás.

Izrael systematicky ničí syrskou vojenskou infrastrukturu. Využívá slabosti rodící se vlády v Damašku

17. 12. 2024 ▪ 4 min. čtení

Domácí ekonomice sice vládne relativně umírněný prezident Masúd Pezeškján, reálnou moc ale drží nejvyšší duchovní vůdce Alí Chameneí. A země zůstává vůči Západu a hlavně Izraeli nepřátelská. V roce 2025 nastupující americká administrativa v tažení proti Íránu zřejmě přitvrdí a je možné, že dojde i k vojenské konfrontaci s Izraelem za asistence USA.

Lze očekávat i další demonstrace a nepokoje, protože nynější režim většina Íránců nepodporuje. Nepružné konzervativní elity si znepřátelily nejen mladé vzdělané, ale i příslušníky menšin. Chameneí se navíc příští rok dožije 86 let a není vyloučeno, že bude třeba najít jeho nástupce. Pokud by se jím stal některý z umírněnějších duchovních, lze očekávat změnu kurzu, jakkoli zřejmě ne zásadní.

Saúdská Arábie: Smíří se s Izraelem?

HDP ropné monarchie letos rostl jen o méně než procento. Saúdská Arábie přesto hledí vpřed s optimismem, předpokládá zvýšení tempa až na 4,6 procenta a počítá s výraznějšími příjmy z jiného než ropného sektoru. Přechod ke znalostní ekonomice prosazuje korunní princ a faktický vládce země Muhammad bin Salmán. Rozjel několik ambiciózních – podle kritiků megalomanských – projektů počítajících s využitím nejmodernějších technologií. Polykají ohromné sumy a třeba výstavba pouštního města budoucnosti Neom už teď násobně překročila původní rozpočet 500 miliard dolarů. V roce 2025 tak patrně zpomalí.

Je také možné, že Saúdové už příští rok normalizují vztahy s Izraelem, což by znamenalo průlom v blízkovýchodní bezpečnostní architektuře. Rijád by uznal existenci židovského státu, se kterým už teď čile, byť neveřejně obchoduje. O dohodu stojí i USA, které jsou připravené smlouvu garantovat. Trump za svého prezidentování na přelomu let 2020 až 2021 k míru s Izraelem přivedl hned čtyři arabské (muslimské) státy: Bahrajn, SAE, Maroko a Súdán.

Saúdská Arábie je faktickým vůdcem islámského světa nejen proto, že na jejím území leží dvě nejposvátnější místa islámu, tedy Mekka a Medína. Finančně vypomáhá řadě vlád i nadací v muslimských zemích. Saúdský podpis pod dohodou s Izraelem by k podobnému kroku mohl přiblížit další země Zálivu a muslimské státy obecně. Navázání vztahů bylo na spadnutí už loni, zabránila mu ale izraelská válka v Pásmu Gazy. Saúdští vládci nyní s ohledem na city poddaných nemohou navrhovat normalizaci vztahů se zemí, která tam zabila desetitisíce Arabů. Uzavření mírové dohody záleží na vývoji v Gaze.