Nejde jen o služební zákon. Jde o to, kdo tu ještě bude chtít pracovat pro stát

Současné snahy vlády o nahrazení služebního zákona novou normou vysílají lidem pracujícím pro stát jasný vzkaz: potřebujeme vás snáze ovládat a odvolávat. Jenže mnoho z nich dnes pracuje pro stát především kvůli pocitu smyslu a jistoty. Pokud jim ho vezmeme, odejdou.

Mám za to – možná navzdory všeobecnému mínění –, že být úředníkem je v Česku dost nevděčné povolání. Sám jsem jím byl. Když jsem před deseti lety nastupoval na ministerstvo školství, moji tehdejší spolužáci z práv si klepali na čelo. Zatímco oni začínali kariéru v advokátních kancelářích, já nastoupil jako „ministerský rada“ na resort školství. Ne proto, že bych neměl jinou možnost, ale proto, že mi práce pro stát dávala smysl. Věřil jsem, a stále věřím, že není nic důležitějšího než vzdělávání, a chtěl jsem být tam, kde se o něm rozhoduje. V průběhu let ve státní správě jsem tam potkal desítky podobně smýšlejících kolegů – velmi schopných a vzdělaných lidí, kteří jako hlavní měřítko spokojenosti v práci nemají výši platu, ale pozitivní dopad na společnost. Mnoho z nich nyní ze státní služby odchází.