Přijímačky jim nedopadly, ale přesto to zkouší. Přestoupit ze soukromého gymnázia na státní chce čím dál víc dětí

„Chodí nám jedna žádost týdně. Nejčastěji v září, ale děje se to vlastně po celý rok. Studenti přitom nechtějí jen do prvního, ale i do druhého či třetího ročníku,“ popisuje ředitelka Gymnázia Nad Štolou Renata Schejbalová. Dělo se to podle ní vždy, ale nyní je takových žádostí více. „Nejčastěji chodí ze soukromých gymnázií, kde rodiče nejsou spokojeni s výukou,“ popisuje Schejbalová.

Někdy rodiče zkoušejí dostat dítě alespoň na nějaké gymnázium a následně hledají volná místa v Praze. „Už se nám stalo, že dívka byla přijata na soukromé gymnázium mimo Prahu a rodina pak po prázdninách tvrdila, že se přestěhovali. Nebyla to ovšem pravda,“ popisuje jednu z žádostí ředitelka Gymnázia Arabská Zdeňka Hamhalterová. 

Maturitní obor na druhý pokus? V Praze má šanci jen čtvrtina neúspěšných deváťáků, ostatní si musí zaplatit soukromou školu

20. 5. 2026 ▪ 4 min. čtení

Pražský radní pro školství Antonín Klecanda (STAN) tvrdí, že se místa na veřejných gymnáziích dají sehnat i v září, podle Schejbalové a dalších ředitelů, které HN oslovily, tomu tak ale není.

I dvě žádosti o přestup týdně chodí na Gymnázium Nad Alejí, nejvíce žáků chce na tuto školu chodit kvůli stěhování ze zahraničí, protože se na ní zaměřují na jazyky. Menší množství případů je kvůli problémům v kolektivu. Významná část chce na gymnázium přejít ze soukromých škol. „I školství je byznys, a zvlášť teď, když poptávka převyšuje nabídku,“ říká ředitel školy Jiří Benda s tím, že ne všem se podaří udržet kvalitu jako na léta zavedených gymnáziích.

Ředitelé oblíbených gymnázií uvádějí, že téměř nikdy nikoho dodatečně neberou, protože prostě nemají místa. A když už by se to náhodou mohlo podařit, musí žáci dělat rozdílové zkoušky. Někde jen z předmětů, z nichž mají horší známky, jinde z těch, které se na své bývalé škole neučili nebo učili jinak.

„Zejména z matematiky žadatelé ze soukromých škol rozdílové zkoušky často neudělají,“ popisuje ředitel Gymnázia Omská Miloslav Nápravník. I on potvrzuje, že uchazeči ze soukromých gymnázií evidentně hledají cestu na státní gymnázia. Podle něj to jde občas poznat, když rodiče adresují stejný e-mail vícero gymnáziím. „Zkouší to třeba na dvacet různých škol,“ uvádí.

Soukromá škola? Dotované podnikání

Za posledních pět let přibylo soukromých gymnázií v Česku o třetinu, v absolutních číslech je to skoro dvě stě gymnaziálních tříd. Zejména v Praze je ale těžké udržet kvalitu. I kvůli tomu, jak náročné je sehnat učitele, natož ty kvalitní. A soukromé školy je i navzdory zavedenému školnému obvykle nejsou schopné nijak výrazně přeplácet. 

„Není možné hodit všechna soukromá gymnázia do jednoho pytle. Jsou taková, která mají jméno a přetlak i v prvním kole. To jsou ale spíše výjimečné případy. Část jich nabízí alternativní či jinak specifické zaměření. Většinu je ovšem berou rodiče jako z nouze ctnost, protože jinam se jejich děti nedostaly,“ popisuje Jan Vöröš Mušuta, programový ředitel vzdělávací organizace EDUin. 

Rodiče si podle něj ve většině případů nepřiplácí za kvalitu, ale za to, že vůbec seženou místo na gymnáziu. Což by měl zařídit stát, ale nezařídil. Je to vidět i z nabídky míst ve druhém kole přijímacího řízení. Zatímco na veřejných gymnáziích jich po prvním kole zbylo 62, na soukromých gymnáziích jich bylo k dispozici ještě skoro tisíc.

Na druhou stranu, stát podle Mušuty nějakou minimální kvalitu hlídá, ať už prostřednictvím České školní inspekce, kterou musí každá škola kvůli nároku na dotaci projít, nebo skrze výsledky státních maturit – na úspěšnost jednotlivých škol u maturit se lze podívat. Tedy stát má nějaké nástroje, jak alespoň minimální kvalitu hlídat – podle Mušuty se už i stalo, že školu s 90procentní neúspěšností u maturity ministerstvo z rejstříku škol vymazalo. 

Mušuta zároveň upozorňuje na to, že provozovat soukromou školu je dobrý byznys – školy mají extrémně příznivé podmínky pro podnikání. Gymnázia dostávají 60 až 90  procent toho co státní gymnázia plus školné, které je neomezeně vysoké. Je to vlastně státem dotované podnikání. 

V zahraničí většinou funguje jen jeden model – buď školy nedostávají příspěvek od státu, a mají neomezené školné, nebo ho dostávají, ale výše školného, které mohou vybrat, je omezená. „Je ke zvážení, jestli je současný stav v Česku ku prospěchu našeho vzdělávacího systému,“ říká Mušuta.