Co je hlavním přínosem českého členství v Evropské unii? Čistě ekonomicky, pokud bychom vynechali politické, vlivové nebo bezpečnostní aspekty, odpověď zní: společný evropský trh. Není velkou nadsázkou říct, že nás živí – je to jasné z toho, jak velký význam má v české ekonomice vývoz. A z toho, že drtivá většina tohoto vývozu míří právě do EU.
Ať by byla v Česku u moci jakákoliv vláda, rázně by se postavila proti snahám český byznys na tomto trhu znevýhodnit. Je logické a správné, že to udělal premiér Petr Fiala (ODS), když dotáhl to, co předtím vyjednali jeho úředníci a diplomaté – odmítl německé a francouzské snahy, aby si jednotlivé státy EU mohly své domácí firmy dotovat a podporovat takřka podle libosti, co se týče investic do moderních zelených technologií. Pro Česko by to bylo zničující, protože by nedokázalo konkurovat možnostem velkých a bohatých zemí, jako je třeba právě Německo.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článek„Neměli bychom rezignovat na výhody, které společný trh přináší,“ prohlásil Fiala v Bruselu. Jasná pravidla na tomto trhu jsou přitom výhodná nejen pro Česko, ale pro Evropskou unii jako celek. A tak summit lídrů členských zemí EU v Bruselu v noci ze čtvrtka na pátek potvrdil, že při státní podpoře firem, jejíž novou podobu má nyní předložit Evropská komise, musí tato pravidla nadále platit. Fialovo počínání je tedy logické. Ale přesto dlouhodobě nedostatečné.
Proč? Protože nestačí jen trvat na pravidlech a na volném trhu. Tak to funguje v ideálním světě, ale v něm nežijeme. Naopak – země EU nemohou být jako jediné naivní za situace, kdy se pověstný duch doby zásadně mění. A tímto duchem je státní podpora, často masivní. Dělají to Číňané, dělají to Američané. Evropané to budou muset v nějaké formě udělat taky.
Bezprostředně jde o reakci na nový americký zákon, který poskytuje obří podporu, především ve formě slev na dani, pro investice do zelených technologií. Jde třeba o výrobu elektromobilů, baterií do elektroaut nebo komponentů do těchto baterií. To je v pořádku, ale problém je, že Američané tyto dotace podmiňují tím, aby daná firma vyráběla v Severní Americe. A otevřeně k sobě lákají evropské či třeba jihokorejské společnosti, přičemž některé už oznámily, že budou investovat v Severní Americe, nikoliv doma.
Evropa musí reagovat. Nejjednodušší by bylo vyjednat s Američany, aby evropské firmy přestali diskriminovat a poskytli jim stejné zacházení jako americkým, kanadských a mexickým společnostem. Česko se na to upíná, ale naděje, že se to stane, je minimální, jak pro HN mimo záznam přiznal i blízký spolupracovník premiéra Fialy.
Další variantou je to, co Česko odmítlo, tedy ať si každá země EU podporuje své firmy, jak chce. Bylo by to špatně nejen pro Česko, ale pro unii jako celek.
Vliv v Evropě se přesouvá do zemí, jako je Česko, tvrdí New York Times. Proč to ve skutečnosti není pravda?
A třetí možnost? Ať podporu poskytnou všechny země EU společně. Ostatně to říkají i Američané – udělejte totéž, co my. Jenže unie má k dispozici jen minimum společných peněz, evropský rozpočet je zanedbatelný. Členské státy by si musely společně půjčit, jako to udělaly v reakci na pandemii, kdy si na trzích řekly o stovky miliard eur.
To je ale velmi sporné a řada zemí je proti, včetně Česka. Nejprve vyhodnoťme, jak velkou hrozbou nová americká pravidla vlastně jsou, použijme stávající nástroje veřejné podpory, zjednodušme firmám administrativu, vyzývá Fiala. Má pravdu. Ale nakonec to nemusí stačit.
Třeba Francouzi hrozbu odchodu evropských firem do USA nejspíš přehánějí. Ale podle analytika Simoneho Tagliapietry z institutu Bruegel je tato hrozba zcela reálná, především z hlediska přesunu výroby zelených technologií, jako jsou elektrické baterie. U nich Američané firmám slibují daňové úlevy za 40 miliard dolarů, což je zhruba 880 miliard korun.
A zásadní je trend. „Je zcela zřejmé, že moderní a nízkoemisní technologie, a to včetně elektromobility, jsou v očích většiny bohatých států včetně USA, Číny, Japonska nebo Velké Británie budoucností. Česko by si to mělo uvědomit,“ řekla pro HN Helena Truchlá, analytička projektu České zájmy v EU.
Nejspíš tak platí, že duchem doby bude nová forma průmyslové politiky – nikoliv dotování konkrétních firem, „národních šampionů“, ale podpora sektorů ekonomiky, konkrétně těch „zelených“. V EU je žádoucí udělat to společně.
V moderních technologiích platí, že kdo se v nich dostane dál jako první, má velkou výhodu. Je přitom naivní myslet si, že Američané nebo Číňané budou dbát na nějaká pravidla mezinárodního obchodu. Prostě udělají všechno možné pro svůj průmysl. Česku nejspíš časem nezbude než to akceptovat. A přestat opakovat poučky, které jsou sice správné v teorii, ale v dnešním světě fungují stále méně.
„Možná nás dějiny nakonec donutí se tímto způsobem zachovat,“ připustil mimo záznam vysoce postavený český diplomat na dotaz, jestli vláda nakonec nebude nucena akceptovat nějakou další formu společného evropského zadlužení.
