Teplé místečko nemusíte mít navěky

Přestože mnozí nešetří ostrými slovy na své šéfy, kolegy a firmu, ve které pracují, naštěstí pořád ještě existují i tací, kteří si svou práci nemohou vynachválit. Ve firmě pak zůstávají dlouhá léta a práce je celou dobu baví. Co se však stane, když se jednoho dne rozhodnou jít dál, zvlášť když se jedná o jejich první pracovní angažmá "na plný úvazek"?

V poslední době jsem se potkal hned se třemi manažery, kteří se po mnoha letech rozhodli pro změnu. Jeden z nich byl 10 let v personálním oddělení jedné banky. Byl součástí stabilního týmu a do práce se, jak říkal, chodil bavit. Postupně se stal šéfem jednoho oddělení a svému zaměstnání neměl prakticky co vytknout.

Po nějaké době však odešel jeho nadřízený a s ním postupně odešli i další kolegové, kteří se jen obtížně vyrovnávali se stylem řízení nového ředitele. Sám se po čase rozhodl také pro odchod, říkal si, že situace v týmu se vyhrotila natolik, že cokoli jiného bude lepší.

Prvním problémům musel čelit už při výběru nového zaměstnavatele. Podmínky, které mu byly nabízeny, většinou nesplňovaly jeho očekávání. Chtěl si přilepšit a nedařilo se mu svůj požadavek při jednání prosadit. Po čase však na jednu z nabídek přece jen kývnul. Pozice, kterou měl u nového zaměstnavatele zastávat, byla prakticky totožná s tou, kterou vykonával v minulosti, neměl tedy obavu o to, zda práci zvládne. Postupně si však začal uvědomovat, že se mýlil. Se šéfem se často neshodl na odborných věcech a čím dál tím častěji od něj slyšel "Ale takhle to my neděláme". Navíc s kolegy si moc nerozuměl. Práci brzy opustil a začal si hledat novou.

Po čase nastoupil do menší výrobní společnosti na pozici generalisty. Tam zase brzy zjistil, že problém je ve stylu práce. Nadřízený po něm vyžadoval maximální flexibilitu jak v časové, tak tematické oblasti. Nikdy nevěděl dopředu, co bude řešit, a tak se na to nemohl připravit tak, jak by potřeboval. Z práce neměl radost, a tak po několika měsících odešel. Začal si klást otázku, kde je problém.

Firma, ve které profesně vyrostl, ho naučila téměř všemu, co v dané oblasti uměl. Kromě znalostí a odbornosti si však osvojil také pracovní, sociální, komunikační a další stereotypy, které jsou sice typické pro danou společnost, ale nemusí být funkční v jiné. Celou řadu věcí se tedy musel učit znovu a to ho překvapilo. Říkal, že nebyl připravený začínat prakticky od začátku a že přechod byl těžší, než očekával.

Možná je to tak, že když jsme spokojení, necháme se ukolébat. Přitom svět kolem se neustále mění.

David Heider
psycholog assessment systems