Bezprecedentní technologický pokrok uvedl na scénu nová odvětví a kompetence "starých machrů" se náhle staly nepotřebnými.
Jak se dalo věřit těm "nad třicet", když byli zoufale neobratní i v tak triviálních operacích jako "copy/paste", neuměli přepalovat cédéčka a netušili, co to znamená "omfg"?
Poprvé v dějinách se děti staly v jistém smyslu rodiči svých rodičů.
Existují slova, která dokážou rozkolísat svět. Ta, která v roce 1965 vyřkl studentský vůdce Jack Weinberg, mezi ně určitě patří: "Nevěř nikomu nad třicet!"
Bylo mi třináct, souhlasil jsem. Třicítka mi připadala jako práh definitivního zajetí v pasti myšlenkových schémat, která nefungují: kdyby fungovala, nebyl by svět tak příšerný. I Weinberg, jemuž bylo čtyřiadvacet, spolu s dalšími včetně Boba Dylana zastával názor, že všichni ti hlavouni starých pořádků by "neměli kritizovat, čemu nerozumějí", a konečně uznat, že "časy se mění".
Zbývá vám ještě 90 % článku
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení