Jak se zajistit na stáří? Hlavně nečekat. Dobrý investiční koktejl se má míchat z ETF, spoření i nemovitostí

Spoléhat se na to, že životní úroveň ve stáří zajistí pouze státní důchod, může být riskantní strategie. Stále více Čechů proto hledá cesty, jak si vytvořit vlastní finanční rezervu, a začínají s tím už v mladém věku. Popularitu získávají zejména pravidelné investice do ETF, penzijní spoření nebo dlouhodobý investiční produkt (DIP). Jak tyto nástroje efektivně kombinovat a přizpůsobit je věku i investičním cílům, vysvětluje hlavní ekonom XTB pro Česko a Slovensko Pavel Peterka. Upozorňuje také, že zdánlivě nevýznamné poplatky mohou během desítek let připravit investory o významnou část výnosů.

Jak se vyvíjí zájem lidí o finanční přípravu na penzi? Přemýšlejí nad tím ti ve středním věku?

Zájem postupně roste. U klientů mezi třiceti a padesáti lety se mění motivace – stále častěji si uvědomují, že spoléhat pouze na státní důchod nemusí stačit. Nejrychlejší dynamiku dnes ale pozorujeme spíše u mladších klientů, kde evidujeme přibližně o 20 až 30 procent vyšší růst počtu klientů než u starších věkových skupin. Tito lidé přitom často nemluví přímo o přípravě na penzi, ale spíše o dlouhodobém investování, budování majetku, finanční nezávislosti nebo pravidelném investování do ETF. Jinými slovy, mladší generace se možná nepřipravuje na „důchod“ v tradičním slova smyslu, ale buduje si vlastní dlouhodobý finanční polštář.

Co se zhodnocuje víc – investiční produkty jako akcie, fondy, ETF, dluhopisy, nebo klasické penzijní spoření s příspěvkem státu?

Obecně platí, že akciová ETF mohou v dlouhém horizontu nabídnout vyšší výnosový potenciál než konzervativní penzijní produkty, ale zároveň nesou vyšší volatilitu a riziko poklesů. Penzijní spoření má zase výhodu státní podpory a daňových benefitů. Za rozumný přístup proto nepovažujeme jen buď ETF, nebo penzijní spoření, ale kombinaci obou světů podle věku, horizontu a rizikového profilu investora.

Argument mnoha lidí může znít – vždyť vydělávám hodně, hodně odvádím, tudíž budu mít vysoký důchod. Proč ještě někde investovat?

Spoléhat se na průběžný systém je matematicky neudržitelné. Současné projekce ukazují, že kolem roku 2060 bude na 100 Čechů v produktivním věku připadat 60 seniorů. Tento demografický posun znamená, že na jednoho důchodce bude přispívat pouze zhruba 1,66 pracujícího, což vyvolá tlak na snížení penzí a posun věku odchodu do důchodu. Největší chybou, kterou pozoruji, je odklad začátku přípravy na důchod. Lidé často místo investic dávají prioritu jiným výdajům. Lidsky tomu rozumím, ale čím později člověk začne, tím méně může těžit z efektu složeného úročení, kdy všechny výnosy z předchozích let slouží jako základ pro další zhodnocení.

Jak konkrétně může vypadat takové zhodnocení?

Při ilustrativním příkladu na investici 1000 korun měsíčně s ročním výnosem 7 procent budete po 30 letech koukat na částku okolo 1,2 milionu. Pokud budete investovat stejně, ale jen 20 let, pak bude výsledná částka 0,52 milionu. V případě prodloužení horizontu na 40 let pak koukáme za stejných podmínek na 2,6 milionu korun. Je proto zřejmé, že doba investování je zásadní pro úspěch. Začít včas je tak možná jedno z těch nejdůležitějších pravidel. Základem úspěchu není hledání dokonalého produktu, ale včasný začátek, pravidelnost a přísná kontrola nákladů.

Jak by se tedy měla lišit investiční strategie pro člověka, který má do důchodu 10 let, 20 let, nebo 30 let?

Měla by primárně vycházet z cílů investora, časového horizontu a toleranci k riziku. Cílem je vykrytí výpadků příjmů, které obvykle činí více než 50 procent, a výpadek je vyšší, čím vyšší příjmy jednotlivec má. Dále je třeba počítat s inflací a také zkalkulovat, kolik očekávám let v penzi. Průměr v Česku nyní dosahuje téměř 25 let. Bavíme se proto o vysokých milionech korun. Pro spoustu lidí bude částka přesahovat 10 milionů na osobu.

Časový horizont vychází ale i z věku investora a plánovaného odchodu do důchodu. Čím dříve s přípravou začnete, tím na tom budete lépe díky efektu složeného úročení – tedy výnosů z již inkasovaných výnosů. Zároveň čím delší časový horizont, tím více je možné využít rizikovějších instrumentů, jako jsou akcie nebo akciová ETF, která nabízí za vyšší míru podstoupeného rizika vyšší očekávaný výnos. A naopak. Pokud plánuji odchod do penze za pět let a méně, tak je třeba volit konzervativní instrumenty například v podobě státních dluhopisů.

Odkládáme si málo a začínáme pozdě. Většině Čechů hrozí v penzi strmý propad životní úrovně

15. 7. 2026 ▪ 4 min. čtení

Jak si jednotlivé investiční nástroje do portfolia namixovat, abych měl jistotu, že stáří neprožiji v chudobě?

Pro člověka s investičním horizontem 15 let a více, tedy například padesátník, který chce do penze v 65 letech, dává smysl kombinace státem podporovaných produktů s akciovými ETF. Doplňkové penzijní spoření s dynamickou strategií do maximální výše podpory, tedy 1700 Kč. To ale samo o sobě na důstojné stáří nestačí. Dále je možné zařadit DIP (dlouhodobý investiční produkt, pozn. red.), kdy maximální daňová sleva přichází při investici 4000 korun měsíčně. Pro důstojný důchod pak dává smysl zařadit ETF sledující globální nebo americké akciové indexy nad tuto hodnotu.

Například u DIP je sice daňová podpora státu, ale zároveň si poskytovatel účtuje poplatek. Při delším investičním horizontu je tak výnos i přes daňovou slevu obvykle nižší ve srovnání s přímou investicí do ETF. Zároveň je mnohem těžší se k penězům v DIP dostat v případě potřeby. ETF klasicky prodáte a do několika dní máte peníze na účtu. Investice tak vedle zajištění na důchod může plnit roli krizové rezervy. To ale neznamená, že by akciová ETF měla nahrazovat hotovostní rezervu. Krizová rezerva by měla být držena v konzervativnější a stabilnější formě, protože akciová ETF mohou v době potřeby výrazně kolísat. U DIP je proces podstatně složitější.

Pořád tu máme takzvané staré penzijko, tedy transformované fondy penzijního připojištění, kde jsou převedení klienti, kteří si jej uzavřeli v roce 2012 a dříve. Co si o nich z investičního hlediska myslíte?

Tyto fondy mají mizerný výnos okolo 1 až 2 procent ročně v průměru. Nepokrývají ani inflaci. I přes mizerný výnos je zde stále 1,7 milionu lidí. Jedinou výhodou je záruka nezáporného výnosu. Investoři ale dlouhé roky ztrácí na obětované příležitosti. Zvážil bych přesun do modernizované formy doplňkového penzijního spoření. Zde je možné investovat dlouhodobě skrze ETF. Zásadním problémem ale zůstává výše poplatků.

Vždyť bývají nízké, třeba jen 0,5 procenta ročně…

Ano, ale výše poplatku je pro dlouhodobého investora naprosto zásadní. Představme si ilustrativní příklad člověka, který investuje 30 let na důchod skrze akciová ETF s výnosem 8 procent ročně. Na začátku investuje 100 000 korun a následně investuje 8 000 každý měsíc, aby si zajistil důstojnou penzi. V případě, že bude investovat u nízkonákladového brokera, pak si výnos nechá pro sebe a po 30 letech se bude dívat na 13 016 448 korun. V případě, že bude platit byť jen 0,5procentní poplatek ročně, se částka za 30 let sníží na 11 721 716 korun. Ztráta činí téměř 1,3 milionu.

Ten poplatek ale platíte správci fondu za to, aby vám fond skutečně vynášel. Přes brokera sice neplatíte, ale musíte si výdělečnost investice hlídat sám…

Ano, poplatek kryje tým odborníků, kteří portfolio v ideálním případě hlídají, reagují na změny na trzích a v globální ekonomice a drží stanovenou strategii. Tým odborníků, provoz a administrativa něco stojí, stejně jako odměny pro finanční poradce, kteří fond distribuují. Nutno dodat, že dle pravidelné zprávy SPIVA přes 80 procent aktivně spravovaných fondů nepřekonává měřítko, jako je akciový index S&P 500, a vynáší méně. Finanční nástroje, které nabízíme, jsou ale rizikové. Je třeba investovat zodpovědně.

Zmínil jste produkt DIP. Co jsou jeho výhody a nevýhody oproti penzijnímu spoření a vlastnímu investování přes platformy jako je XTB?

DIP je zajímavou kombinací obojího. Nemá státní příspěvek, ale investor může čerpat daňovou výhodu. DIP je ale stále mnohem méně flexibilní ve srovnání s vlastním investováním. Aby investor nepřišel o daňové zvýhodnění, čelí menší likviditě. Nesmí prostředky vybrat dříve než po 120 měsících a před dosažením šedesáti let věku.

Jak hodnotíte argument, že výhodnější než finanční produkty je koupit si ve třiceti letech na hypotéku byty na pronájem, do šedesáti let máme splaceno a na stáří jsme finančně zajištěni?

Nemovitost je standardní součástí investičního portfolia. Nic proti tomu. Vidím ale velké riziko v koncentraci nemovitostí v portfoliu. Většina vašeho majetku a vašich investic na stáří leží v jednom sektoru, tedy v sektoru nemovitostí. Riziko dále roste, pokud jsou nemovitosti v jedné lokalitě, a to nejen v jedné městské čtvrti, ale třeba v jednom státu. Investiční portfolio by mělo být diverzifikované do různých nástrojů, tříd aktiv a regionů.

Přílišná koncentrace do jednoho sektoru je z mého pohledu až příliš riskantní. Vedle tržního rizika a rizika poklesu hodnoty budete řešit nájemníky, jejich rotaci, opravy, dodatečné investice do nemovitosti, potenciální spory. Nelze vyloučit ani změnu politického prostředí, kdy mladí budou mít stále větší podíl na elektorátu. Pořízení vlastní nemovitosti bez pomoci od rodiny je stále více náročné a pro domácnosti s průměrnými příjmy ve větších městech už prakticky nemožné. Jejich volební preference mohou tlačit témata jako vyšší zdanění investičních bytů, regulované nájemné, posílení výstavby, rozvolnění územních plánů a tak dále, což může mít vliv na cenu investičních nemovitostí.

Text vznikl ve spolupráci se společností XTB.