Alexis Castillo stejně jako další levicově orientovaní mladíci z ciziny válčí na vlastní pěst v Donbasu.
Už doma v Kolumbii sloužil jako voják, takže se po letech výcviku umí na bojišti pohybovat instinktivně.
Podle Alexise jsou všichni cizinci dobrovolníky, neberou žádný žold a bojují jen za talíř pohanky a sklenici kompotu, které dostávají na základně.
Alexis se vyklání z popraskaného okna Višněvského nemocnice v Doněcku a lámanou ruštinou popisuje dnešní ohňostroj na černém nebi. "Tenhle bude bezpilotní," ukazuje vzhůru, "jenže ten druhý zase vypadá spíš jako bombardér."
"Kde jsou naši? Ne dál než půl kilometru," odpovídá mladík cestou do postele na další otázku. Slovem "naši" myslí spolubojovníky z Batalionu Vostok, ústřední síly proruských povstalců.
Zbývá vám ještě 90 % článku
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení