Verneovky a mayovky. Přečetl jsem všechny, které v sedmdesátých letech byly k mání. Jako kluk. Ale miloval jsem hlavně ty první. Jakkoli byly často naivní a úsměvné, protože snily o budoucnosti, která nenastala, případně se vyvíjela jinak než podle Verneových představ.

Byly plné nepravděpodobných vynálezů i podivuhodných přírodních úkazů. Ale vítězily v nich obvykle rozum a slušnost.

Naproti tomu v mayovkách se to hemžilo velkými slovy. I velkými emocemi. Uzavírala se pokrevní bratrství a přátelství na život i na smrt. Láska byla až za hrob, stejně jako nenávist. Každou zradu stíhala pomsta.

Zbývá vám ještě 90 % článku