Srnka vedle Mozarta. Věhlasná Bavorská státní opera uvede dílo českého skladatele

Český skladatel Miroslav Srnka se zařadil do seznamu jmen, jako jsou Wolfgang Amadeus Mozart, Richard Wagner, Richard Strauss nebo Carl Orff. Těm všem uváděla věhlasná Bavorská státní opera v Mnichově jejich nová díla ve světové premiéře. Srnkova opera South Pole se tamní premiéry dočká v neděli.

Fakt, že jde o hudební událost světového významu, potvrzuje hvězdné obsazení v čele s tenoristou Rolandem Villazónem a dirigentem Kirillem Peterenkem.

Srnkova cesta ke spolupráci s Bavorskou státní operou má počátek v roce 2007, kdy se skladatel dostal do workshopu, který pořádá pro mladé umělce nadace Jerwood Opera Writing Programme v anglickém městečku Aldeburgh, kde žil skladatel Benjamin Britten. "Přihlásit se tam ani nebyl můj nápad, upozornilo mě na to nakladatelství Bärenreiter, které vydává mé skladby tiskem. Tak jsem načmáral nějakou žádost a oni mě k mému překvapení vybrali," vzpomíná Srnka.

Tehdy mu prý nedocházelo, jaké má štěstí. Teprve dodatečně zjistil, že uchazeči procházejí velmi přísným sítem. Dnes to čtyřicetiletý autor hodnotí jako možná největší zkušenost ve svém skladatelském vzdělávání. V Aldeburghu také potkal australského dramatika Toma Hollowaye, svého dnešního libretistu.

"Spolu jsme napsali komorní operu Make No Noise. Tu pak nastudoval soubor Ensemble Modern a hrála se v roce 2011 na Mnichovském operním festivalu. Každopádně na generálku přišel i ředitel Bavorské státní opery Nikolaus Bachler. Ještě dneska to mám před očima, jak spolu z té generálky odcházíme, kráčíme po dláždění a on povídá: Co kdybyste nám napsal něco pro velký dům?" vypráví Srnka.

Věhlasná Bavorská státní opera uvede dílo českého skladatele, zpívat v něm bude Villazón.

Další 4
fotografie

Tím velkým domem ředitel myslel hlavní budovu Národního divadla v Mnichově, kde Bavorská opera sídlí. Make No Noise bylo "jen" komorní dílo, které se hrálo v malém sále.

"Takže jdeme s ředitelem po dláždění a je to zvláštní situace. Člověk nejdřív polkne, pak je z toho hrozně nadšený a potom se musí zamyslet, co to všechno znamená. Vzal jsem si čtyři měsíce na rozmyšlenou, než jsem definitivně kývl," vzpomíná Miroslav Srnka.

V prvním balíčku návrhů témat budoucího díla Srnka vedení Bavorské státní opery předložil i příběh polárníků Amundsena a Scotta, kteří spolu soupeřili o to, kdo z nich jako první člověk v historii stane na jižním pólu. Ředitel Bachler a jeho kolegové ovšem tématu moc nevěřili. Líbil se jim jiný Srnkův nápad: adaptovat román Patricka Süskinda Parfém. "Je to jedna z mála knih, kde nese zápletku neverbální a nevizuální téma. Vůně a pachy. Je to olfaktorické, čichové, to je ohromně hudební téma," vysvětluje skladatel. Süskind však ani po ročním vyjednávání operní adaptaci románu nepovolil.

"Poté přišla zajímavá fáze, kdy vedení opery navrhovalo jako libretisty slavné spisovatele. Na stole byli Elfriede Jelineková a Orhan Pamuk. Že bych dělal něco podle jejich námětů," vzpomíná Srnka.

Ale ani jednání s laureáty Nobelovy ceny nepřinesla výsledek, stejně jako oslovení Harukiho Murakamiho, který přišel na řadu po nich.

Srnkovi už připadalo, že situace začíná být beznadějná a prý jen čekal, kdy celý projekt chystané opery padne. "Potom přijdu na schůzku, kterou jsem považoval za poslední, a Nikolaus Bachler najednou prohlásí:,Já jsem tomu nejdřív nevěřil, ale nejlepší je ten jižní pól.' Byl jsem nadšený."

Neúspěšná jednání se slavnými literáty měla jedno pozitivum: Srnkovi se podařilo prosadit si jako libretistu Toma Hollowaye, svého známého z workshopu v Aldeburghu. "To bylo zásadní. S ním si naprosto rozumím. Můžeme se spolu po nocích po Skypu do krve hádat o tom, co bude jako čtvrté slovo ve třetím řádku libreta. To by s Elfriede Jelinekovou možná tak snadno nešlo."

Z laického pohledu připomíná příprava opery na objednávku v tak významné instituci, jako je Bavorská státní opera, stavbu mrakodrapu, která je v plném proudu, ačkoliv k většině pater ještě nejsou hotové plány. Slavný operní dům tak vkládá do Srnky obrovskou důvěru. Což se projevilo i tím, že do ještě vznikajícího projektu angažoval pěvecké hvězdy. Kromě Villazóna například Thomase Hampsona.

"Poslední notu partitury jsem dopsal 18. října," říká Srnka. "A poprvé zaznělo všechno dohromady − orchestr, elektronika, zpěváci − na jedné zkoušce až deset dní před premiérou. Úžasné a děsivé, ta ohromná zodpovědnost lidí, kteří rozhodují, kdo a jak to všechno bude dělat. To, co vznikalo souběžně celý rok na různých místech a na různých kontinentech, musí v posledních několika dnech do sebe zapadnout jako lego."