Firmu jsem předával tři roky, teď jsem v důchodu. A v představenstvu, říká Jiří Belinger

Vybudoval holding firem s ročním obratem více než 570 milionů korun a vyvážejících do 28 zemí světa. Rodině ale Jiří Belinger slíbil, že s odchodem do důchodu opustí i ředitelská křesla ve firmách. A tak se také stalo. Před dvěma lety předal vedoucí posty svému synovi Tomáši Belingerovi, synovci Ondřeji Mikovi a prokuristovi Janu Popelkovi.

Příprava trvala deset let a samotné předání tři roky. "V 55 až 57 letech musí majitel začít úkoly delegovat a připravovat lidi. Po šedesátce je už pozdě," říká Jiří Belinger.

HN: Kde jsou základy vaší rodinné firmy?

Společnost BG Technik cs, a. s., vznikla na základech truhlářské rodinné firmy založené již v roce 1923. V roce 1955 byla znárodněna a v roce 1977 jsem ji v době hlubokého socialismu získal zpět v rámci služeb obyvatelstvu. Truhlařina v naší rodině pokračuje generačně již 200 let. I když bolševici všechno zabavili, doma nám dílna zůstala. Pokud v tom dítě vyrůstá, vidí, jak se má chovat k zákazníkovi, jak má poctivě pracovat, jak se má učit, a pochopí, že jednou firmu převezme a řemeslo ho bude živit.

HN: Do řízení už nezasahujete?

Vůbec, řídicí práce je zcela předána. Předání trvalo tři roky, příprava na ně deset let. Dnes jsem v důchodu a firmu kontroluji přes pozici předsedy představenstva a majitele akcií. Připravuji roční plán, kontroluji měsíční výsledky, a pokud chtějí, radím jim. Jsem v pozici senior manažera. Poradím, ale neexistuje, abych zadával úkoly.

HN: Co vše obnáší předání podniku, že trvalo tři roky?

Nejvíce zatíží administrativa, kde musíte předat veškeré kontakty − bankovní, obchodní, dodavatelské. Při rozhodování v denním řízení musí mít člověk srovnání, proč dané rozhodnutí udělá. To se váže na historii. Nejdříve tedy plánované nástupce všemu naučíte, pak chvíli dozorujete, a když vše v pořádku běží a ten člověk je v dostatečně kvalitním věku, řízení předáte.

HN: Co znamená v kvalitním věku?

Firmu by měl začít přebírat člověk okolo 35 let, kdy něco umí a dokáže přinést něco nového. Má manželku, děti a musí nosit domů peníze, protože všichni pracujeme pro peníze, a chce něčeho dosáhnout. Nemá cenu předávat v 70 letech firmu svému 50letému nástupci, který už pomalu začíná přemýšlet nad důchodem. Syn i synovec jsou ve vhodném věku, se skvělým vzděláním a novým přínosem.

HN: Kdy váš syn do firmy nastoupil?

Do podniku docházel již odmala. Během školy si od 15 let jezdil každé léto zlepšit angličtinu do Anglie, ale o víkendech a jarních prázdninách chodil do společnosti a na výstavy. Stejně tak synovci, kteří začali pomáhat v 18 letech. Praktickou práci odstartovali po dokončení vysoké školy.

HN: Jakými pozicemi si ve firmě Tomáš prošel?

Od prodavače přes vedoucího prodejny po marketing a propagaci. Růst byl pomalý. V prodejně strávil několik let, stejně tak na pozici vedoucího. Než se dočkal šéfovského křesla, trvalo to 10 až 12 let.

HN: Zamýšlel jste někdy předat firmu někomu cizímu, nebo vždy připadala v úvahu jen rodina?

Jen rodina, protože jsme k tomu inklinovali. Jen do řídicí pozice ve Vari jsem vsunul inženýra Jana Popelku. V přímém kontaktu řízení mezi synem a otcem hrozí konflikt. Proto se Tomáš věnuje zahraničnímu obchodu a neřídí celé Vari, ale jen část. Popelka je u mě 15 let.

HN: A jak jste vybíral svého nástupce na ředitelské křeslo?

Když je do řízení vložen cizí, nezávislý člověk, který je spolehlivý, ověřený a loajální, je to lepší, než kdyby funkci dostaly automaticky děti. Člověk, který jde za cílem odměny, nemá to automaticky a musí něco dokazovat, má jinak postavenou motivaci než dědic. Dědic by si měl uvědomovat, že má z čeho žít, pokud bude pokračovat, a to si také uvědomuje, ale spoustu věcí má daných na první pohled zvenčí snadno.

HN: Kdy jste pocítil, že je správný čas připravovat své nástupce a postupně předávat funkce?

Jsem aktivní v Asociaci malých a středních podniků a živnostníků, do toho jsem se stal předsedou Asociace lodního průmyslu, což bylo časově náročné. Věděl jsem, že nemohu být v práci 14 hodin denně. Začal jsem delegovat pravomoci, abych nemusel být u všeho. V 55 až 57 letech musí majitel začít úkoly delegovat a připravovat lidi. Po šedesátce je už pozdě.

HN: A kdy nastala chvíle, kdy jste se rozhodl opustit poslední řídicí funkci?

Oficiálním nástupem do důchodu. To bylo naplánované. Nikdo tomu nikdy nevěřil, ale slib jsem splnil.