Proč nejsme bohatší?

Tuhle otázku si čas od času položí každý z nás. Nemá smysl se při srovnání ohlížet dozadu, na tu drtivou většinu méně privilegovaných obyvatel matičky Země. Nemá smysl říkat, že se máme vlastně docela dobře. Otázka skutečně zní, proč se nemáme nejlépe na celém světě, když − alespoň podle předvolebních billboardů − jsme chytrý národ? Nebo, a to je možná přesnější otázka, proč se jako nejbohatší národ necítíme?

Korunových miliardářů je u nás do stovky, dolarových milionářů zhruba dvacet tisíc a zbytek jsou lidé, kteří v podstatě žijí od výplaty k výplatě. Ta výplata je sice v reálné kupní síle stále větší a větší, ale její absolutní výše neumožňuje žádnou akumulaci kapitálu. To bohužel znamená, že je u nás velmi málo lidí, kteří se mohou stát investory, což má mnohonásobné negativní důsledky pro celou ekonomiku. Nás však dnes zajímá dopad vnímání bohatství naší společnosti. Je jasné, že prací se individuální bohatství vytvořit nedá, zejména ne v zemi s celkově nižší úrovní nominálních cen, a tedy i úrovní HDP.