Jak můžeme lépe pochopit Rakousko

Včera, kdy si Rakušané volili novou hlavu svého státu, vytáhl jistý návštěvník motorkářského koncertu na západě země pistoli a začal pálit do davu. Byl to den, kdy svět zaměřil na Rakousko svou pozornost. Nikoli kvůli této tragédii, nýbrž kvůli volbám, v nichž se jako favorit rýsoval muž, jenž uprchlickou vlnu do Evropy nazval "invazí hrdlořezů", a to dodejme s klidným hlasem a úsměvem na tváři. Není to navíc dávno, co tento člověk poskytl rozhovor extremistickému listu Hier und Jetzt, blízkému německé neonacistické straně NPD, která svou rétorikou a programem značně kopíruje Hitlerovu NSDAP. Jinými slovy, krajně pravicový populista, střílející − sice verbálně, ale sadisticky − také do davu, se stane v Evropě prezidentem? Z Norberta Hofera šel strach.

Rakousko je zemí, kterou má člověk zvenčí tendenci nechápat. Proč se tam tolik desetiletí po druhé světové válce tak náramně dařilo sociálním demokratům? A proč si pak, konkrétně v 80. letech, tedy ještě v raně haiderovských dobách, tahle země za prezidenta zvolila lidovce Kurta Waldheima? Bývalého generálního tajemníka OSN, na něhož se po jeho odchodu ze sídla světové organizace provalilo, že zamlčel část svého životopisu, která se týkala toho, co dělal jako důstojník Wehrmachtu při vyhlazovacím tažení v západní Bosně-Hercegovině v roce 1943. Waldheim nad tím ale mával vzdorovitě rukou. A ve volbách vytasil jedovaté heslo: Jetzt erst recht!, tedy: A na truc! Zabralo to, ke zděšení všech vůkol v Evropě.