Kinterův chlapec opět tluče hlavou o zeď. Muzeum v Německu vystavuje také Čechy Číhala a Achrera

Město zvané Koblenz, kde se řeka Mosela láskyplně vlévá do Rýna, má pro Německo posvátnou pověst. A zdá se, že díky zdejšímu Ludwigovu muzeu i pro české umění. V krátké době se zde koná již třetí výrazná prezentace českých výtvarníků, po Karlu Malichovi a společné výstavě Milana Grygara a Johna Cage se teď pod názvem Prague Power Boost promíchaly práce mezinárodně uznávaného Krištofa Kintery s obrazy a objekty mladších Josefa Achrera a Marka Číhala.

I když se přirozenou hlavní hvězdou výstavy jeví Kintera, je expozice postavená demokraticky. Díla tří aktérů se téměř harmonicky doplňují. Kintera se představuje širokou škálou objektů, které vtipně a invenčně komentují konzumní společnost i limity umění.

Autor dokáže přesvědčivě udržet křehkou hranici mezi vtipem, smyslem a uměleckou náročností, jeho práce jsou nečekané a originalitou nemají obdoby ani ve světovém kontextu.

Nechybí slavný klučina s kapucí mlátící hlavou do zdi, mluvící havran na větvi či ošuntělá igelitka s hýbajícím se nákupem. A před historickou budovou Deutschherrenhausu, kde Ludwigovo muzeum sídlí, báječně vyniká Kinterův rozsvícený, ležící a naddimenzovaný lustr. I tato práce zcela souzní s duchem Kinterova prohlášení, že "je inspirován bizarností reality, která je v mnoha případech krutější, absurdnější a podivnější než samotné umění".

Obavu z toho, že ne vše je v současném světě ku prospěchu člověka, sdílí i Achrerův Manifest dataismu a infomanické společnosti, který stojí v pozadí autorových aktuálních obrazů a objektů.

Kinterův chlapec opět tluče hlavou o zeď. Muzeum v Německu vystavuje také Čechy Číhala a Achrera

Dalších 8
fotografií

Dataismus v zásadě sdílí znepokojení nad zahlcením člověka virtuálně se pohybujícími daty. Malíř Achrer se ale prezentuje velmi estetizovanou abstraktní tvorbou, jejímž základem je uvažování o barvě a konstrukci obrazů. Rozvíjí mimo jiné praxi monochromatických pláten, kterou obohacuje deformováním obrazové plochy a odrazy zadní barevné části na bílou stěnu.

Vzrušující jsou u něj momenty, kdy překračuje dvoudimenzionální rozměr obrazu do objektu, který tvarově redukuje na minimum.

Nejmladším účastníkem projektu je malíř a čerstvý třicátník Marek Číhal. Ten stojí obrazově dynamickými bajkami o stavu společnosti a vztazích v ní nejblíže německému divákovi.

Číhalova expresivní kresebnost rozvíjí zdejší prověřenou malířskou strategii. Číhal však není tak syrový či přímočarý jako někteří němečtí malíři, vnáší do svých kompozic díky nadpřirozenosti motivů a svítivé barevnosti "slovanské" změkčení.

Koblenz sice nepatří k německým metropolím, ale Ludwigovo muzeum je více než dobrá mezinárodní značka. To zdejší založil čokoládový magnát, mecenáš a sběratel Peter Ludwig v roce 1992, neboť se v Koblenzi narodil.

Místní ředitelka Beate Reifenscheidová, která je kurátorkou výstavy, má smysl pro překračování konvencí a nebojí se rozšiřovat obzory poměrně vstřícného německého publika. Sázka na český prostor jí i tentokrát vyšla a trochu riskantní spojení tří odlišných tvůrců překvapí také českého diváka.