Zdi traumatizují a kriminalizují imigranty. Na konferenci reSITE přijde řeč i na zeď mezi USA a Mexikem

Zeď mezi USA a Mexikem není tématem pouze amerického prezidenta Donalda Trumpa, jenž by ji rád rozšířil. Ve zcela opačném duchu se o ni již řadu let zajímají dva američtí profesoři, významný urbanista Teddy Cruz a politoložka Fonna Formanová.

"Zdi a ploty traumatizují a kriminalizují imigranty na celém světě a legitimizují tu nejstrašnější verzi rasismu," prohlašuje dvojice, jež založila The Cross-Border Initiative při Kalifornské univerzitě v San Diegu. Oba dva vystoupí v Praze mezi hlavními hosty festivalu o urbanismu reSITE, jenž začíná dnes večer.

San Diego leží na jihozápadním pobřeží Spojených států, přímo na hranici s Mexikem. Má přibližně milion a půl obyvatel a spolu se zhruba stejně velkým mexickým městem Tijuana, které začíná hned za zdí, tvoří největší dvounárodnostní městskou aglomeraci na světě.

"Tento hraniční region je mikrokosmem konfliktů a deprivací, které globalizace způsobila nejchudším lidem na světě," tvrdí v korespondenčním rozhovoru Teddy Cruz a Fonna Formanová, kteří se ve své práci dobře doplňují: urbanista sleduje dopady dělicí čáry na kvalitu života tamních obyvatel, politoložka problematiku zasazuje do dalších souvislostí.

"V urbanistickém pohledu se aglomerace San Diego / Tijuana rozvíjí extrémně nesymetricky − chudá, nikým nepovolená, přehlížená zástavba se nachází jen pár minut od superbohatých čtvrtí v San Diegu," upozorňují Cruz s Formanovou.

Další disproporcí je hustota osídlení: zatímco nárůst obyvatel je v obou městech téměř shodný, San Diego zabírá šestkrát více země.

Největší bolestí nepřirozeně rozdělené aglomerace je samotný hraniční přechod, který je s počtem sto tisíc průchodů denně nejvytíženějším na světě.

"Dlouhé čekání před přechodem, které se ještě prodloužilo po 11. září 2001 v důsledku zesíleného policejního dohledu, mimo jiné znamená, že zdejší lidé stráví spoustu času v nastartovaných autech. To, kromě frustrace, zhoršuje i ovzduší, jeho kvalita je na tomto místě otřesná. Obyvatelé jsou náchylnější k dýchacím nemocem," říká dvojice, která nenachází na bariéře mezi USA a Mexikem nic dobrého.

"Zdi jsou zhmotněním nedůvěry, jež je typická u mocných a bohatých zemí. Je to zjevný důkaz chybějící víry v sociální, ekonomický nebo politický způsob řešení problémů mezi lidmi. A také je to symbol pohrdání a degradace," dodává dvojice, která prý nehodlá nic přikrášlovat. "Spíš se snažíme zeď narušovat, aby zpórovatěla a nedělala už takové škody v životech lidí, kteří musí denně překračovat hranice."

Je paradoxní, že zeď, která na méně exponovaných místech přechází v plot a celkem zabírá zhruba třetinu hranice mezi oběma státy, se začala stavět v roce 1989. Tedy v době, kdy se ve střední a východní Evropě zdi vystavěné komunistickými režimy začaly bourat.

Teddy Cruz, který se narodil v Guatemale a v USA žije od osmdesátých let, založil spolu s Fonnou Formanovou v roce 2000 ateliér Estudio, který na základě výzkumu navrhuje architektonické zásahy zmírňující negativní dopady života ve stínu zdi. Spolupracuje s neziskovými organizacemi na obou stranách hranice.

"V Tijuaně právě chystáme úpravu několika veřejných prostranství a také pár přírodních intervencí do městské infrastruktury v neoficiální chudé čtvrti v těsné blízkosti zdi," říká Teddy Cruz.

Jednou z věcí běžně a legálně převážených přes hranici mezi San Diegem a Tijuanou je použitý stavební materiál, z amerického pohledu odpad, ze kterého se v mexickém městě běžně staví. I toho ve svých návrzích Estudio využívá. "V naší práci se snažíme pochopit etické, sociální, ekologické a kulturní ovlivňování, které se přelévá tam a zpátky a které žádná zeď nemůže zastavit," dodává americká dvojice, jež se svou přednáškou vystoupí v pátek v karlínském fóru.

Kromě nich na pražské konferenci vystoupí architektka Kazuyo Sejimaová, držitelka Pritzkerovy ceny, jejíž tokijské studio SANAA platí za nejvyhledávanější architekty muzeí a uměleckých galerií. Kazuyo Sejimaová byla také v roce 2010 − jako první žena − kurátorkou architektonického bienále v Benátkách. Ateliér SANAA je rovněž přizván do soutěže na renovaci Veletržního paláce v Praze.

Šestý ročník festivalu reSITE také přivítá Kathryn Gustafsonovou, krajinnou architektku působící v Londýně a Seattlu, která navrhovala například fontánu princezny Diany v Hyde Parku nebo chicagský Millennium Park.

Další ženou festivalu − zaměřeného na urbanismus a život ve městě − je Leni Schwendingerová, světová špička designu osvětlení, zakladatelka značky NightSeeing, jež má dvacetiletou zkušenost v navrhování osvětlení veřejných prostranství po celém světě. Právě její noční procházka Prahou dnes pětidenní program reSITE otevírá.