Nejdřív zvednout učitelům platy, kariérní řád počká

Kariérní řád pro učitele v tomto volebním období nebude. A na rovinu − není to žádná katastrofa. Problém českého školství nespočívá v existenci či neexistenci reglementu, jak se prodrat po letech učitelské praxe k pár tisícovkám navíc. Ale v celkově ostudně nízkých platech na základních a středních školách. Průměrné platy českých učitelů jsou nejnižší ze všech 28 zemí EU. Dokud se nevyřeší toto, je vše ostatní, slušně řečeno, podružné.

Těžko se divit odporu učitelů, který se proti kariérnímu řádu zvedl. Místo toho, aby jim konečně někdo dal jasnou a garantovanou perspektivu zvyšování platů na důstojnou úroveň, přistálo před nimi lejstro, které z jejich pohledu, vycvičeného dlouholetou zkušeností, obsahovalo především perspektivu vyplňování dalších lejster. Kariérní řád mohl být zajisté "vyváženým kompromisem mezi představami pedagogů, požadavky ekonomů, vizemi akademiků a doporučeními odborníků na personalistiku a osobní rozvoj", jak pravila exministryně Kateřina Valachová. Zajisté mohl motivovat k lepší výuce. A zajisté mohl přinést dobrým učitelům platové přilepšení. Jenže když se vžijeme do pocitů učitele, který nastoupí po pedagogické fakultě na základní školu s platem pod úrovní prodavače v supermarketu a promítne si, za jaké platy nastupují jeho vysokoškolsky vzdělaní vrstevníci v jiných oborech, pochopíme, že cosi, co se nazývá "kariérní řád", pro něj může být vlastně docela k vzteku. Kariérní řád působí neurážlivě jen tam, kde se dá udělat skutečná kariéra, ke které patří odpovídající finanční ocenění. A to v regionálním školství v Česku zkrátka nejde.