Kanceláře se přizpůsobují individualitám

Pracovní prostředí velmi ovlivňuje naši psychiku. Zaměstnává všechny naše smysly a dopad na práci má obrovský. Jak má ale správná kancelář vypadat, aby vyhověla všem? Jak ji navrhnout, aby nás motivovala, ulehčovala komunikaci, spolupráci, podporovala kreativitu, soustředění či vytvářela žádoucí atmosféru?

Z Maslowovy pyramidy potřeb lze odvodit, že pracovní prostředí má přímý dopad na biologicko-fyzické potřeby a pocit bezpečí. O to se starají technické normy a předpisy. Pokud se seberealizujete svou prací, jste pro zaměstnavatele darem z nebes. Ke spokojenosti ovšem vedou dva další mezikroky: pocit uznání a úcty − a zde hrají velkou roli lidé ve vašem okolí. Z toho plyne, že kolegy vedle sebe potřebujeme.

To vše dohromady ovlivňuje náš pocit sounáležitosti s firmou a s kolegy. A to je při projektování interiéru budov kámen úrazu.

V Česku to není dlouho, co se veškerý "design" kanceláří řešil nikoliv prací architekta, ale pár náčrty pověřeného manažera ve firmě: "Tady budou uzavřené kanceláře pro vedení, zbytek bude sedět v tomto velkém open spacu. Hlavně pěkné zasedačky a recepci − to přece dělá image firmě. Jo, a zapomněli jsme na kuchyni s jídelnou − tady zbylo 10 metrů čtverečních bez oken, to je ideální…"

Není divu, že se v takových prostorech lidé necítí dobře a pověst open spacu utrpěla. Vždyť to byl jediný obyvatelný prostor, a přitom hlučný, bez soukromí a obklopený třicítkou dalších lidí − směs různých povah, pracovních návyků a často i různých pracovních náplní.

Dnes je naštěstí situace jiná. Většina firem si uvědomuje, že největší hodnotou jsou zaměstnanci, a investuje do pracovního prostředí. Vždyť image firmy mnohem víc než klientská část tvoří právě kvalita prostředí pro práci i odpočinek. Přichází tak ke slovu zkušení architekti, kteří využívají široké palety příjemných materiálů i stylových detailů, pracují se světlem a akustikou, ergonomií a dispozicí. Spolu s workplace konzultanty vytváří prostředí, které je příjemné.

Proč až teď? Vždyť stavební kameny jsou pořád stejné − uzavřené a otevřené místnosti. Změna nastala díky "dozrání" mobilních technologií. Až tato mobilita, možnost pracovat odkudkoliv, přinutila architekty myslet na přitažlivost pracovního prostředí.

Svoboda volby, kde a jak pracovat, je základní lidská potřeba. Jistě, i současnost stále pracuje s open spacem, protože spolupráci s kolegy potřebujeme. Ale pojetí je jiné. Díky tomu se i ve větších týmech spolu sesadí lidé podobných povah − introverti a extroverti se přestanou navzájem rušit nebo lidé s podobnou povahou práce se navzájem podporují. Prostor se konečně začal přizpůsobovat nám − ne my jemu.