Extrovert vidí zeměkouli v galaxii, introvert světadíly v detailech. Umět pracovat s typy osobností je důležité, tvrdí personalistka

Sama je introvertka, tak ví, jaká úskalí číhají na tyto typy lidí ve velkých korporacích. A nejen tam. I proto se svým manželem, který je extrovert, coby zkušení personalisté dali dohromady knihu o tom, jak je pro firmu důležité vědět předem, koho přesně si do svého týmu hledá. A také jak mu to pak v zaměstnání usnadnit, aby se nový člen cítil dobře a zapadl.

HN: Umíte odhadnout povahu člověka, respektive typ jeho osobnosti na první pohled?

Jen někdy. Problém to nebývá u extrémů a výrazných typů. Když vám vběhne hlučný ukřičený manažer do místnosti a vyžaduje pozornost, a aby mu všichni hned zatleskali, co chytrého vymyslel, tak je to jasné. Stejně tak když vejde tichý člověk a vy si pomalu ani nevšimnete, že je v místnosti, tak to extrovert určitě nebude. Potíž je, že řada lidí může svým chováním mást. Proto si raději s hodnocením lidí dávám načas. Často se totiž stává, že extroverti se snaží vypadat jako introverti. Třeba proto, že jim rodiče jako malým říkali: Nemůžeš tak vyčnívat, nemůžeš být tak jiný, chovej se tiše a klidně jako ostatní. A naopak introverti zase občas na pracovním pohovoru používají rozmáchlá gesta pomalu až do vedlejší místnosti, ale jde jen o projev nervozity, nevědí zkrátka, jak se chovat, tak to překrývají.

HN: Dá se typ osobnosti věkem nebo prostředím měnit, nebo je už odmalička daný?

Nedá se měnit, jen potlačit. Když si třeba vezmu rodiče mého muže − oba jsou introverti, a tak jej vedli právě k tomu, být nenápadný, tiše mluvit. Takže si o sobě dlouho myslel, že je také introvert. Teprve když začal studovat psychologii, zjistil, že je úplně jiný typ osobnosti.

HN: Nakolik zajímá personalisty ve firmách tato charakteristika při přijímání zaměstnanců?

Řeknu to s trochou nadsázky: poté, co se s námi seznámí, tak už ano. Protože pochopí, že je to důležité. Různí lidé reagují různými způsoby a je potřeba komunikovat s nimi se všemi tak, abych měl pocit ne já jako šéf, jak jsem to skvěle řekl, ale aby oni tomu správně rozuměli.

HN: A jak moc se to mění?

Mění, ale pořád mám pocit, že převažuje víc ta "hmota". Tedy: musíte být průrazná, vběhnout tam, všechno skvěle odprezentovat, být fenomenální řečník… A o hodinu později už máte sedět u počítače a udělat precizní analýzu, dokonale propracovanou do posledního čísílka, což je ale naprosto introvertní práce. Obojí od stejného člověka očekávat nelze. To je hloupost. Něco se ale přece změnilo. Poslední dobou personalisté začínají chápat, že se musí lidem věnovat poté, co už je mají ve firmě. Aby se tam cítili dobře. A s tím typ osobnosti hodně úzce souvisí.

HN: Jak moc je pro firmu důležité, zda její nový zaměstnanec je introvert, nebo extrovert?

Z mého pohledu strašně moc. A netýká se to jen firem, ale i lidí, kteří hledají vhodnou práci, aby to o sobě věděli a netlačili se tam, kde jim to bude nakonec nepříjemné. Je důležité i to, aby to o sobě vzájemně věděli také lidé v týmu, kteří spolu pracují. Pak totiž nevznikají neshody, lidé si nezávidí, že jeden raději "sedí doma", tedy má home office, a chápou to.

HN: Jaké jsou výhody a nevýhody jednotlivých typů osobností?

Zrovna teď čtu knihu od Susan Cainové, která se jmenuje Ticho aneb Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit. To je dost výmluvné.

HN: Konkrétně?

Introvert, jak sama vím, má samozřejmě špatné vlastnosti − jako třeba vracet se k něčemu, co je dávno pryč. Výhoda je, že umí hodnotit situaci do detailu. Když se podívá na zeměkouli introvert, vidí i jednotlivé země. Extrovert vidí tu kouli a galaxii, do níž je zasazená. Rozdíl je také v čerpání energie, což je důležité při předcházení syndromu vyhoření.

HN: Tomu nerozumím…

Introvert se zkrátka ráno vzbudí a ví přesně, kolik má ten konkrétní den energie a postupně si z ní ukrajuje. A ví, že když bude muset třeba veřejně vystupovat, tak ta baterka se mu vybije podstatně rychleji. Když se probudí extrovert, jde čerpat energii z jiných lidí − z jejich pozornosti, komunikace s nimi, z pochval, z toho, když se někdo zabývá jeho názory. Dobrá vlastnost introvertů je, že jsou schopni přemýšlet déle o věcech a jsou rozvážnější. Paní v úklidové firmě bych zaměstnala jedině introvertku, protože vím, že si hadrem objede i poslední roh v místnosti a bere úklid systematicky. Introvert také bývá vnímavější k druhým. Když mají například kolegové problémy nebo trápí se, pozná to mnohem rychleji. Introvert také řeší to, když se tato věc o pět milimetrů posune, co nastane. Extrovert ne. Ten si řekne: S tím hejbneme a uvidíme…

HN: A dobré vlastnosti extrovertů?

Jsou víc týmovými hráči. Vidí svět z nadhledu a v souvislostech. I proto jsou úspěšnější v týmových sportech, jako je fotbal. Extrovert bude také možná lepší ekonom, protože vnímá všechny souvislosti napříč systémem. Albert Einstein vypadá jako bláznivý introvert, ale to je omyl. On právě uměl vidět svět v souvislostech a měl velkou potřebu debaty s dalšími vědci.

HN: Dá se tedy říct, s kým je ve firmě radost spolupracovat a s kým má naopak vedení víc práce?

S introverty se musí zacházet citlivěji. Pokud se s nimi totiž nejedná citlivě, střádají si své křivdy (o nichž nemluví) i léta a pak všechno vrátí i s úroky. Takže podají ze dne na den třeba výpověď. Z hlediska personalistiky jsou introverti prostě trošku náročnější k řízení.

HN: Dá se tomu nějak předejít?

Ano. Dobrou komunikací šéfa, i když se do ní introvertovi nechce. Výhodou introvertů v týmu však je to, co už jsem zmiňovala: mají větší cit pro jednání s lidmi a umí zasáhnout, když má někdo problémy, a citlivě pomoci. Mají lepší empatii a vybalancují náladu v týmu. Introvert také umí rozpovídat lidi.

HN: Kdy jste naposledy využila svůj povahový typ v běžném životě, a ne jen v práci?

Když jsme teď šli kupovat auto. Zeptali jsme se prodejce, co se mu na tomto modelu nelíbí. Jemu se do odpovědí hodně nechtělo, ale ten klidný trpělivý pomalý přístup introverta jej nakonec tak rozpovídal, že nám dobře poradil, abychom šli do jiného modelu.