Nejde o masivní projekty, ale o každodenní problémy

Dřív to měli ajťáci jednoduché − seděli u počítače, psali kódy a vymýšleli, co ještě klientovi naprogramovat. Dnes už tento přístup ale nefunguje. Všude se prezentují vize, kde všude budou nasazení roboti a umělá inteligence. Ekonomové nás navíc ohromují miliardovými částkami, které mají ilustrovat míru pokroku, jíž se nevyhneme.

Pro mnohé české výrobní podniky je Průmysl 4.0 mlhavým pojmem, o kterém zatím jen tuší, že jednou přijde. Bojují totiž se svým zastaralým softwarem, nepružným myšlením svých šéfů a malou přidanou hodnotou, která negeneruje tak velké zisky, aby mohli z fleku odfinancovat modernizaci celé fabriky.

Nejčerstvějším zážitkem vypovídajícím o cestě českých výrobních podniků k internetu věcí a Průmyslu 4.0 je návštěva výrobní haly, kde dělníci na konci směny zaznamenávají počet zmetků barevnými pastelkami na čtverečkovaný papír. Management se zatím sveřepě drží výhradně Excelu a odmítá jakákoli chytrá řešení bez ohledu na to, jaký posun ve výrobě by to mohlo přinést.

Je zřejmé, že cesta k internetu věcí nevede v takovém prostředí přes ohromné masivní projekty, ale přes drobnosti, které lidem ulehčí práci a zjednoduší organizaci provozu. IT firmy, které v tomto prostředí chtějí získat zákazníky a uspět, musí být schopny nabízet řešení drobných každodenních problémů.

Příkladem takových drobných řešení jsou odečty technologických veličin, jako je tlak, teplota a podobně, na nepřístupných místech nebo hlídání úniků kapalin či varování před zaplavením v rozsáhlých objektech nebo podél liniových staveb.

Ajťáci se tak chtě nechtě musí zvednout ze židlí a vyrazit do firem. Musí poznat jednotlivé provozy a až na základě konkrétní zkušenosti navrhovat smysluplná řešení. Nezbude jim nic jiného než jednat s lidmi ve fabrikách, ptát se dělníků a mistrů ve výrobě na věci, které je zdržují, nefungují, na co se ve fabrice nejvíc nadává.

Dobrým řešením z praxe je například chytrá výdejna nářadí, která se obejde bez klasických známek nebo papírových příjemek a výdejek. Nářadí v takové výdejně je vybaveno malým modulem, díky němuž je možné nejen sledovat jeho aktuální polohu, ale také mít přehled o jeho skutečném využití. Podobně lze sledovat přepravky nebo palety s materiálem.

Dřívější mantra IT ve stylu "ani se nás neptejte, jak to děláme, stejně byste tomu nerozuměli" se mění v přístup ve stylu "méně intelektuálně, více do montérek". IT zkrátka musí sestoupit k těm, kdo výsledky Průmyslu 4.0 a internetu věcí pocítí nejvíce.