Problém není euro, ale mýty o něm

Lákat voliče na zavedení jednotné měny euro v zemi, kde má oficiálně podle průzkumů pouhých dvacet procent příznivců, se jeví jako politická sebevražda. Strany si to také uvědomují. I proto je jednoznačně pro jeho zavedení pouze jedna − TOP 09, ostatní se pohybují mezi naprostým odmítáním a opatrným přístupem, který lze nejlépe vyjádřit slovy "ano, euro zavedeme, až to bude dobré pro Českou republiku". Názor, že až to bude vhodné pro Českou republiku, tak nás eurozóna vůbec chtít za svého člena nemusí, nikde samozřejmě nezní. Kandidáti na prezidenta jsou naopak spíše proeuroví. "Jestli chceme hrát první ligu v rámci rozhodovacího procesu Evropy, měli bychom zahájit proces přijetí eura ve volebním období příští vlády," říká jeden z nich, akademik Jiří Drahoš. A třeba Michal Horáček soudí, že by měla příští vláda stanovit datum přijetí společné měny. To je ovšem s ohledem na předvolební průzkumy a teoreticky možné povolební koalice značně nepravděpodobná myšlenka.

Argumentů proti euru je mnoho, jsou jednoduše vysvětlitelné, propočitatelné, viditelné. Obhajovat jednotnou měnu ve chvíli, kdy česká ekonomika s českou korunou roste nejrychleji z celé Evropy, má nejnižší nezaměstnanost, průmysl jede naplno a inflace sice mírně zrychluje, ale stále je v mezích normy, je fakticky nemožné. Politika centrální banky, která k českému boomu pomohla slabou korunou a která nyní jen velmi opatrně zvyšuje úrokové sazby, se zdá být lepší než dovoz měnových rozhodnutí Evropské centrální banky, která se řídí celou eurozónou.