Nakoukneme dovnitř a rozhlédneme se. "Tady by to šlo," řekne moje žena. Přikývnu. Ale pak povím: "Nezdá se ti, že je tady málo lidí? Na to, že je poledne?" Žena váhavě přikývne a ještě dřív, než nás číšnice stačí přivítat a uvést ke stolu, rychle vycouváme.
Je poledne, jsme na dovolené v cizím městě a hledáme hezkou restauraci, kde bychom se naobědvali. Nemáme speciální představu ani zvláštní nároky. Je nám to jedno. Chceme prostě strávit příjemnou hodinu nebo dvě, než odpoledne půjdeme do galerie.
Zbývá vám ještě 90 % článku
Nebo zkuste
předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné?
Přihlaste se
