Měl jsem zavřené oči, ale letuška mi lehce zaklepala na rameno. Do odletu zbývalo deset, možná patnáct minut. "Sedíte na místě u nouzového východu, pane. Musím se vás zeptat, jste v případě potřeby ochoten otevřít nouzový východ a pomoci ostatním?"
"Samozřejmě," přikývl jsem. Kvůli své dvoumetrové výšce v letadlech u nouzového východu sedávám skoro výhradně.
Ani nevím, kolikrát jsem tu otázku slyšel. Určitě víc než stokrát. Nehledě na to, že jsem ve většině těchto případů musel souhlas "odkliknout" už na webu, když jsem si letenku kupoval.
Víc než stokrát jsem slyšel upozornění, že "ve velmi nepravděpodobném případě poklesu tlaku v kabině" mi před obličej spadne kyslíková maska, kterou si neprodleně nasadím, a udělám to dřív, než s tím budu pomáhat ostatním, například dětem. Že si mám vypnout všechna elektronická zařízení, případně je přepnout do letového režimu, a že světla v kabině budou během startu a přistání ztlumena, což je "standardní bezpečnostní procedura".
Ještě na vás čeká 90 % článku. S předplatným HN můžete začít číst bez omezení a získáte plno dalších výhod!
Máte již předplatné? Přihlaste se.
Nebo si kupte jen tento článek za 19 Kč.
Nákup jednoho článku
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.
Přihlaste se
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.
Nemáte ještě účet? Zpět na zadání e-mailu »
Jste přihlášen jako
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.