Měl jsem zavřené oči, ale letuška mi lehce zaklepala na rameno. Do odletu zbývalo deset, možná patnáct minut. "Sedíte na místě u nouzového východu, pane. Musím se vás zeptat, jste v případě potřeby ochoten otevřít nouzový východ a pomoci ostatním?"

"Samozřejmě," přikývl jsem. Kvůli své dvoumetrové výšce v letadlech u nouzového východu sedávám skoro výhradně.

Ani nevím, kolikrát jsem tu otázku slyšel. Určitě víc než stokrát. Nehledě na to, že jsem ve většině těchto případů musel souhlas "odkliknout" už na webu, když jsem si letenku kupoval.

Víc než stokrát jsem slyšel upozornění, že "ve velmi nepravděpodobném případě poklesu tlaku v kabině" mi před obličej spadne kyslíková maska, kterou si neprodleně nasadím, a udělám to dřív, než s tím budu pomáhat ostatním, například dětem. Že si mám vypnout všechna elektronická zařízení, případně je přepnout do letového režimu, a že světla v kabině budou během startu a přistání ztlumena, což je "standardní bezpečnostní procedura".

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné za 40 Kč na 4 týdny
  • První měsíc za 40 Kč, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se