Ambiciózní sci-fi film od Netflixu do džungle místo vojáků posílá vědkyně, kterým se dějí divné věci

Do džungle se takto obvykle vydávali svalnatí a opálení vojáci. A jako v klasickém akčním sci-fi Predátor z roku 1987 se tam střetli s něčím nelidským a děsivým. Ve snímku Annihilation, který je nově k vidění v internetové videotéce Netflix, však tajuplnou přírodu v takzvané Oblasti X vyráží prozkoumat skupina žen, která je kromě zbraní vybavena především znalostmi. Po horách testosteronu a vojenského drilu přišel čas použít vědu.

Očekávané sci-fi režiséra Alexe Garlanda vychází z knižní předlohy Jeffa VanderMeera Anihilace, což je první část ceněné trilogie dostupné také v českém překladu.

VanderMeer se v uplynulých dvou dekádách spolu s autory jako Chinou Miévillem podílel na obrodě literární fantastiky. V podivném hybridním žánru zvaném new weird, tedy nové podivno, nastupující generace autorů propojila sci-fi s fantasy a lákala čtenáře do světů, jaké si dříve neuměli ani představit.

Nespěchala s výstavbou dějových oblouků, o to více se soustředila na popis světů, nad nimiž se tajil dech a žhavily mozkové závity. Autoři čerpali z biologie, lingvistiky a především z hlubin představivosti.

VanderMeer ve své trilogii o zkoumání neznámé zóny nazývané Oblast X rozvíjí zálibu v neobvyklých biologických či lingvistických formách. Už však čtenáře nezahlcuje erupcemi imaginace a divokých vizí, naopak jim většinu požitků upírá. Lidská věda jeho hrdinky nevede k poznání, ale jen k čím dál hlubší skepsi, podobně jako v dílech klasiků sci-fi Stanisława Lema či bratrů Strugackých.

Tímto pozoruhodným konceptem se ovšem režisér filmové adaptace Alex Garland, tvůrce čtyři roky starého ambiciózního sci-fi Ex Machina, pouze inspiroval. V jeho snímku nevystupují hrdinky jen jako bioložka, kartografka, antropoložka či psycholožka. Mají jména a někdy i tváře hvězd.

Natalie Portmanová coby bioložka Lena se k týmu vyrážejícímu zkoumat Oblast X přidává z osobního důvodu − už tam byl její manžel a domů se vrátil jako někdo úplně jiný. Jakmile se pětice hrdinek vypraví do lesů, nad nimiž se vznáší podivná mihotavá záře, začnou se dít zvláštní věci. Náhle si protagonistky nepamatují, co dělaly několik předešlých dní, v tom se objeví obří krokodýl, který má v tlamě sadu žraločích zubů. Příroda se vzbouřila a není jasné jak ani proč.

Zatímco VanderMeerova kniha čtenářům dávkovala informace pozvolna, takřka frustrujícím, neokázalým způsobem, film o poznání více staví na efektech. Už v Ex Machině Alex Garland zkoumal komplikované otázky hranice mezi lidským a nelidským v tradici toho nejlepšího sci-fi a už tehdy na rozdíl od vrcholů žánru místy spíše kouzlil s atmosférou, než by se dotýkal něčeho hlubšího.

Filmová Annihilation slibovala vypustit na plátna kin trochu jiné typy sci-fi hrdinů. Už samotný fakt, že jsou v hlavní roli hollywoodského sci-fi vědci, je nezvyklý. Naposledy to byl Matt Damon coby vesmírný botanik, který ve filmu Marťan využívá své schopnosti vypěstovat cokoliv kdekoliv k záchraně holého života.

Knižní Anihilace navíc nenabízela takovou takřka radostnou podobu vědy a oslavu lidských schopností. Naopak vyprávěla o střetu s věcmi, na které lidské chápání nestačí. O rozpadu hodnot i osobnosti spíše než o pokroku.

Filmová verze Annihilation studia Paramount se nakonec na plátna kin nedostala. Studio, zaskočené reakcemi z prvních projekcí, snímek prodalo Netflixu, kde nyní diváci mohou vidět nevyrovnanou směs tvůrčích ambic a béčkového thrilleru. Na režisérovu obranu nutno dodat, že veškeré kvality knihy, která je psaná z osobní perspektivy jedné hrdinky stylem vědecké zprávy, jsou ryze literární a do filmu je lze přenést jen obtížně.

Alex Garland se nedrží zpátky, chce oslnit, nabízí ohromující obrazy ze světa, kde se příroda zbláznila a nechává stromy růst do lidských tvarů. A v lidech se dějí změny podobně nepochopitelné, zato o dost víc zneklidňující. Režisér se tu dotýká napětí mezi krásou a dekadentním zmarem. Od éterických jelenů, kterým rozkvetlo paroží, je jen krůček k děsu lidské bytosti uvězněné ve zrůdném těle.

Annihilation přesto patří k řadě děl, kterými na sebe Netflix až příliš doslovně bere podobu videopůjčovny coby obřího skladiště. Po rozpačitě přijatých sci-fi snímcích Cloverfield Paradox a Mute je to další žánrový titul, který sice nelze automaticky zařadit na poličku s brakem, ale po objevných sci-fi vzorech jen pošilhává. V mysli z něj nakonec zůstane jen pár výrazných obrazů.

Netflix má spoustu důvodů, proč nakupovat i produkovat vlastní žánrové filmy po desítkách. Studio Disney chystá konkurenční službu s videoobsahem, a brzy tak z Netflixu zmizí populární superhrdinské filmy i další divácké hity.

V něčem je ten střet brakových schémat a dobrých nápadů v titulech od Netflixu fascinující. Ale už by se mohlo podařit uvést nejen sci-fi, které se tváří chytřejší, než ve skutečnosti je. Nebo alespoň takové, které by bylo opravdu zábavné.

Annihilation nejspíše zapůsobí na trochu přemýšlivější teenagery, nikoliv však na milovníky náročnějšího skeptického sci-fi. Ti si příště raději znovu pustí Tarkovského Solaris. Anebo zapomenou na vědce i skepsi a vrátí se zpět k akční klasice Predátor. Do džungle, kde není místo pro mikroskopy ani zbytečná slova, neboť se tu jen mlčí a umírá.

Náhle si protagonistky nepamatují, co dělaly několik předešlých dní.

Foto: Netflix