Bůh nám ochraňuj královnu aneb Proč je královská rodina pro Brity znovu jistotou v rozbouřené době

Dvaadevadesáté narozeniny britské královny Alžběty II., narození třetího potomka jejího vnuka prince Williama a vévodkyně Kate i blížící se sňatek mladšího prince Harryho s Meghan Markleovou se přetřásají jak na večírcích aristokracie, ve snobských barech v Chelsea či Sohow, tak i v zaplivaných putykách East Endu.

Nejen mezi britskými společenskými a politickými elitami, ale i mezi příslušníky středních, a dokonce i nižších společenských vrstev, tzv. working classes, jak se manuálně pracujícím na ostrovech říká, je to zkrátka navýsost aktuální téma k hovoru. Čím Brity královská rodina tak přitahuje, čím je možné si takovou fascinaci ve společnosti, která je "třídně" rozdělená více než kterákoli jiná v Evropě, vysvětlit?

Příčin je celá řada. Abychom to pochopili, je třeba se alespoň nakrátko vrátit do historie vzdálenější i té poměrně nedávné. Tak předně − britská královská rodina má dlouhou, vesměs slavnou historii. Ve dvacátém století, které si mnozí obyvatelé ostrovního státu stále ještě dobře pamatují, příslušníci rodu Windsorů prosluli mimo jiné tím, že svou statečností, vytrvalostí a nezdolností dávali svým poddaným skvělý příklad ve dvou světových válkách. Třeba − abych byl konkrétní − když v letech 1940−1945 neopustili ve dne i v noci bombardovaný Londýn a žili z přídělového systému stejně jako oni. Na něco takového se ani po mnoha desetiletích nezapomíná a i dnešní mladí Britové to dobře znají z vypravování svých rodičů a prarodičů. Právě v tom je pevné jádro respektu a úcty, které drtivá většina z nich k monarchii a k příslušníkům královské rodiny chová.