Na hranicích mezi maličkou Gazou a ne zase o tolik větším Státem Izrael zahynuly toto pondělí další desítky lidí. Masakr si můžeme ošklivit, můžeme ho i odsuzovat, ale těžko se mu můžeme divit. Bylo by přímo zázrakem, kdyby se zejména v tyhle dny mezi Palestinci a Izraelci něco smutného nestalo. V oblasti strategického Blízkého východu vyteklo v dějinách naneštěstí již moře krve a chladně realisticky vzato ještě bohužel nejspíše další oceán vyteče. Pondělní události k výročí dne vyhlášení Izraele (pro Palestince je to "Nakba" čili smutek a exil) byly vlastně jen takovou "malou" epizodou. Inkriminovaný region totiž beze zbytku dokládá to nejhorší z lidí a současně bohužel moudrost Platónova postřehu, že jedině mrtví se dožijí konců válek.
K takřka nepřetržitému ozbrojenému konfliktu zde v různých polohách dochází po desetiletí a ve složitou historií notně opředeném prostředí nelze s klidným svědomím prohlašovat, že ti nebo oni mají jednoznačně pravdu. Maximálně se dá fandit jako při kopané, když podporujeme svůj milovaný tým.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
