Na hranicích mezi maličkou Gazou a ne zase o tolik větším Státem Izrael zahynuly toto pondělí další desítky lidí. Masakr si můžeme ošklivit, můžeme ho i odsuzovat, ale těžko se mu můžeme divit. Bylo by přímo zázrakem, kdyby se zejména v tyhle dny mezi Palestinci a Izraelci něco smutného nestalo. V oblasti strategického Blízkého východu vyteklo v dějinách naneštěstí již moře krve a chladně realisticky vzato ještě bohužel nejspíše další oceán vyteče. Pondělní události k výročí dne vyhlášení Izraele (pro Palestince je to "Nakba" čili smutek a exil) byly vlastně jen takovou "malou" epizodou. Inkriminovaný region totiž beze zbytku dokládá to nejhorší z lidí a současně bohužel moudrost Platónova postřehu, že jedině mrtví se dožijí konců válek.
K takřka nepřetržitému ozbrojenému konfliktu zde v různých polohách dochází po desetiletí a ve složitou historií notně opředeném prostředí nelze s klidným svědomím prohlašovat, že ti nebo oni mají jednoznačně pravdu. Maximálně se dá fandit jako při kopané, když podporujeme svůj milovaný tým.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
