Nekorektnost Petra Honzejka: Demokracie jako zaměnitelný produkt

Společnost pro výzkum veřejného mínění Median přišla s převratnou typologií českých voličů. Na základě dlouhodobého sledování (prováděného od roku 1996) rozbíjí názor, že postačuje tradiční dělení na levici a pravici a na liberály a autoritáře. Sociolog Daniel Prokop nakonec rozdělil české voliče do sedmi skupin (materialista, levicový (ne)volič, obranář, politicky neaktivní, mladý a těkavý, městský liberál, skutečný křesťan). A především odmítl zjednodušující názor mnohých liberálů, že polovina české společnosti je nastavena autoritářsky a obranářsky, takže je velmi obtížné, ba nemožné s ní nalézt společnou řeč. Motivace a postoje voličů jsou podle Prokopa mnohem složitější.

Je to inspirativní a přínosný náhled, který by mohl vést z pohledu budoucnosti demokracie k optimismu. Jenže při bližším zkoumání zjišťujeme, že to tak optimistické není. Na pevný, zásadový vztah k demokracii, jak ji známe dnes, se lze spolehnout jen u dvou voličských typů: "městský liberál" a "skutečný křesťan". Ostatní sice povětšinou nejsou rovnou přívrženci autoritářství, ale to neznamená, že se k němu nakonec nemůžou přiklonit. Může se to přihodit hned u pěti typů: materialista, levicový (ne)volič, obranář, politicky neaktivní, mladý a těkavý. A tyhle voličské typy čítají dohromady 74 procent české populace. Což je spíše varovné.

Pět "rizikových" typů

Rozeberme to podrobněji. U "materialistů", kterých je ve společnosti 19 procent a kteří mimochodem tvoří jádro voličů hnutí ANO, je zásadní motivací pro politické rozhodování efekt a výhodnost. Nejsou pro ně nijak zásadní abstraktní demokratické hodnoty ani ústavní pravidla a mechanismy. Proto přitakávají Andreji Babišovi, když říká, že je jedno, zda vládne s důvěrou nebo bez ní, protože důležité přece je, že se "maká". Co by tito voliči udělali, kdyby nakonec někdo začal natvrdo říkat, že liberální demokracie překáží efektivitě? Těžko říci. Není vyloučeno, že budou mít tendenci pohnout se politicky jinam: tam, kde jim bude nabídnuto to, co je pro ně nejdůležitější − efektivita. Autoritářství je, jak víme z historie, svůdné − a to i pro vzdělané lidi. Na nedávné debatě jsem vyslechl názor mladého právníka: "I když se považuji za demokrata, něco ve mně zaváhá, když vidím, že v Rusku postavili most na Krym za dva roky a tady nejsme za stejnou dobu schopni opravit stanici metra. Nemám se za ten pocit rád, ale zbavuji se ho těžko." A to je prosím člověk, který je schopen sebereflexe. Kolik takových mezi pětinou materialisticky naladěných Čechů lidí je?

Dále: Zástupce typu "levicový (ne)volič" (14 procent) lze též těžko označit za skupinu jednoznačně přesvědčených demokratů. Buď nevolí, což je samo o sobě na pováženou, nebo nevidí valný rozdíl mezi KSČM a ČSSD, o čemž svědčí přelivy mezi těmito stranami. Volič tohoto typu chce silný stát, což je hodnota, kterou by primárně dostal spíše v autoritářském než demokratickém režimu.

U typu "obranář" (14 procent) je to jasné. Vyznává pevnou ruku, uzavřenost, mívá silnou afinitu k Rusku… To jsou hodnoty a postoje, které jsou s liberální demokracií v podstatě neslučitelné.

Pokud jde o skupinu "politicky pasivní" (15 procent), tak ta je z pohledu zachování liberální demokracie paradoxně potenciálně nejnebezpečnější. Hannah Arendtová v knize Původ totalitarismu říká, že jádro úspěchu masových antidemokratických hnutí spočívalo vždy právě v podchycení těch, kdo se o politiku původně nezajímali. U nás nechodí k volbám 30 procent lidí a část z nich je možné zmobilizovat k lecjakým účelům. Náznak jsme viděli ve druhém kole prezidentské volby, kdy dosud pasivní lidé pomohli na Hrad Miloši Zemanovi. Mimochodem to zřetelně ukazuje, kam by mohlo vést zavedení povinné volební účasti, kterou prezident prosazuje. Autoritářský pól politiky by významně posílil.

Se skupinou "mladý a těkavý" (12 procent) je to složitější. Není naladěna autoritářsky, ale je pro ni typické nasávání většinových stanovisek (například v otázce migrace). Není nikdy jisté, kam příslušníci téhle skupiny dotěkají. Nyní jsou převážně na lodi pirátů, která brázdí liberální vody, ale můžou lehce přestoupit i na loď, která jede jiným směrem.