Strach z neúspěchu dělá z přípravy na přijímací zkoušky na střední školy dobrý obchod. Zájem o kurzy roste, přiznávají firmy jako Tutor nebo Scio

Maturantka Kateřina Vacková z gymnázia v Moravské Třebové začne od příštího semestru studovat na Fakultě sociálních věd Masarykovy univerzity obor evropská studia. Aby se na školu dostala, musela absolvovat testy z obecných studijních předpokladů (OSP) a základů společenských věd (ZSV), které připravuje firma Scio. Koupila si proto doporučované učebnice. "Byly fakt dobře zpracované, krok po kroku, všechno vysvětlené. Myslím, že bez nich bych to asi nedala," tvrdí. "To, co po nás chtěli v ZSV, bylo docela šílené, protože z celé té učebnice jsme se ve škole učili tak 30 procent. Takže jsem se učila týden předem, abych to měla v živé paměti," dodává. Hlásila se také na olomouckou univerzitu na psychologii a na obor andragogika a sociologie, ale tam se Scio testy neuznávají.

Výsledky testů neboli Národní srovnávací zkoušky od firmy Scio využívá zhruba padesátka fakult z celé republiky, 30 fakult ze Slovenska a jedna škola ve Švýcarsku. Ročně je v tuzemsku absolvuje kolem 22 tisíc studentů. Buď přijímačky zcela nahrazují, nebo jimi školy doplňují své. Uchazeči se na ně mohou přihlásit sami nezávisle na přihlášce na vysokou školu, započítává se jim přitom nejlepší výsledek. Poslední zkoušení tohoto školního roku se uskuteční teď o víkendu.

"Někteří udělají testy na percentil 95 s prstem v nose a nepotřebují přípravu, jiní nepřekročí percentil 50, ani kdyby se rozkrájeli. Samozřejmě ale příprava pomáhá a je dobře vědět, co se vlastně testuje a jak vypadají otázky," řekl HN matematik Ondřej Šteffl, který známé srovnávací testy zavedl. "Příprava je účelná jen v tom, aby žák porozuměl, jak jsou testy strukturované, a naučil se efektivní strategii řešení," doplňuje.

Scio test místo přijímaček

Jednotné testování na střední a vysoké školy provází české školáky už od začátku nového tisíciletí. Jedním z průkopníků myšlenky byl právě Šteffl, který již v roce 1990 založil první soukromou školu PORG a posléze i společnost Scio. Inspirován americkými testy SAT a GRE zejména od Education Testing Service (ETS), podle nichž přijímají vysoké školy v USA i jinde, začal usilovat o podobný systém i v Česku. "Částečně se to podařilo. Například všechny právnické fakulty kromě brněnské řeknou: Udělejte si u Scia Národní srovnávací zkoušky z obecných studijních předpokladů a základů společenských věd. Seřadí si studenty podle výsledků našich testů a podle toho je přijímají," popisuje Šteffl. Brněnská Masarykova univerzita si ve většině případů ale organizuje vlastní Testy studijních předpokladů (TSP).

Původní idea Scia mířila i na testování všeobecných předpokladů žáků, kteří se hlásí na střední školu. Ta se však Štefflovi vyplnila jen částečně. V polovině 90. let jen těžko přesvědčoval státní úředníky, aby změnili systém. A první gymnázia se do přijímačkového testování začala zapojovat až od roku 2002. O tři roky později už začal s malým start-upem Scio spolupracovat velký počet škol. A rostla i samotná firma, ze dvou lidí na několik desítek zaměstnanců. Průlom nastal v roce 2006, kdy navázalo se Sciem spolupráci prvních 12 vysokých škol, které se rozhodly, že budou přijímací testy přebírat.

V tu dobu vznikl projekt Národní srovnávací zkoušky. Zpočátku Scio fungovalo jako obecně prospěšná společnost, a když začalo mít větší obrat, převedl jej Šteffl jako jediný majitel na s. r. o. Za to schytal kritiku z řad školských odborníků, kteří považovali vzdělávání výhradně za neziskové. Plošné testování nicméně vyžadovala řada škol a projekt Scio u nich měl úspěch. Školy i studenti si na srovnávací testy zvykli tak, že už je berou jako běžnou součást základního a středního vzdělávání. Scio nabízelo přijímací zkoušky i na maturitní obory, pouze ale jako "službu" pro jednotlivé školy, nikoliv plošně.

Bohumil Kartous ze vzdělávací společnosti EDUin ale poukazuje na možný konflikt zájmů, které Scio mohlo a může mít. "Poskytuje testy do přijímacího řízení a nabízí přípravu na ně, což je podnikatelský model, na němž se navyšuje zisk. Scio nabízí projekt vysokým školám za nějakou střízlivou cenu, aby s ním měly motivaci spolupracovat. Zisk navyšuje tím, že prodává širokou přípravu," kritizuje Kartous, který kdysi ve Sciu pracoval. Podle Šteffla by to ale byl střet zájmů tehdy, kdyby Scio uchazeče s testy seznamovalo. Autoři úloh podle něj nikdy nesměli být zároveň lektory. To prý platí i u vysokých škol, hájí se. Stát dal nakonec u jednotných přijímacích zkoušek na maturitní obory přednost své příspěvkové organizaci – Cermatu, který je kritizován kvůli zpracování a neustálému ztěžování testů. Ten je nejdříve dva roky pilotoval a loni začal organizovat plošně. "Tento velký byznys Sciu do značné míry vyschl," poznamenal Kartous.