Šíří se nákaza zapomnění totality a přitakávání nahnědlé "slušnosti"

O trendech vývoje nám někdy nejvíc řeknou jednotlivé momentky. A když se podíváme na tři z poslední doby, není těžké získat pocit, že směr pohybu této země není právě nejšťastnější, přičemž jeho rychlost se stále zvyšuje.

Obraz první. Na státní vyznamenání byl navržen básník Karel Sýs, jeden z hlavních bardů komunistického režimu, oceněný už Gustávem Husákem titulem zasloužilý umělec. Těžko pochybovat o tom, že to prezident Miloš Zeman uvítá. Lidi spojené s minulým režimem oceňoval už v minulosti a medaile Za zásluhy pro Sýse bude přesně tím, v čem se vyžívá − rýpnutím do liberální části společnosti.

Potud vcelku standard. Co je na tom ale varovné: to, co bývalo donedávna zemanovskou provokací, se stává obecně přijímanou normou. Sýse navrhla celá Poslanecká sněmovna hlasy KSČM, ANO, SPD, ČSSD a pirátů (ti evidentně nevěděli, o kom hlasují, což je ale omluva jen částečná). Máme tady poslaneckou většinu, která hledí do minulosti buď s tichou nostalgií, nebo k ní rovnou nadšeně vzhlíží.

Jejím autentickým hlasem je sociálnědemokratický kandidát na ministra kultury Antonín Staněk. Ten nejenže proti vyznamenání Karla Sýse, který mimochodem odmítá vývoj po roce 1989 a přirovnává listopad 1989 k mnichovské dohodě, nic nemá, ale hájí ho za pomoci argumentace, na které by se dal vyučovat morální relativismus. Dokola opakuje, že jde o vyznamenání za "kulturu" a že Sýse nikdo nemá co "kádrovat", protože jeho básničky jsou "kvalitní" a určitě se řadě lidí líbily. Na otázku, jestli by podle stejné logiky vyznamenal i Jiřinu Švorcovou, odpovídá protiotázkou: "A vy si myslíte, že by občany, kteří se dívají na seriál Žena za pultem, nepotěšilo ocenění paní Švorcové?" Sledujeme tady kombinaci absolutní fachidiocie s totálním nihilismem.

S pretendentem na post ministra kultury lze souhlasit, že v Česku je řada lidí, kteří by celou polistopadovou éru nejraději poslali k šípku (komunisté říkali "na smetiště dějin"). Ale proč jim, proboha, přitakávat? Státní vyznamenání by přece mělo být mimo jiné i výrazem hodnot, na kterých stojí naše země, hodnot svobody a demokracie a ty soudruh Karel Sýs opravdu neztělesňuje. Pokud to nechce nebo nedokáže pochopit ani možný ministr kultury, jedeme z kopce rychleji, než se dosud zdálo.