Babišův projekt privatizace státu jde do druhého kola

Andrej Babiš se dnes stává podruhé českým premiérem. Jaké bylo jeho dosavadní vládnutí a co nás čeká dál? Ve vší stručnosti lze říci, že jsme zatím mohli sledovat dva základní společensko-politické pohyby: postupné odpařování smyslu pro demokratické mechanismy a plíživou privatizaci státu.

A není valná naděje, že by se tyto trendy mohly v brzké době změnit, či dokonce otočit.

Situace, kdy bezmála osm měsíců od voleb nemáme vládu s důvěrou sněmovny, přičemž premiérem je jmenován tentýž člověk, aniž by bylo jasné, zda se druhý pokus podaří, je v historii České republiky unikátní a sama o sobě z pohledu vývoje české demokracie varující. Mnohem horší ale je, že se vládnutí obcházející základní ústavní princip důvěry nepozorovaně stalo pro značnou část společnosti přijatelným, ba proměnilo se v obecně akceptovanou normu.

Babiš půl roku důsledně pracoval na tom, aby veřejnost přesvědčil, že důvěra je vlastně zbytečná. Hektickou až hysterickou aktivitou, zahrnující zasedání vlády v šest hodin ráno či manické přesuny kabinetu z kraje do kraje, se mu povedlo vyvolat ve společnosti pocit jakéhosi výjimečného stavu, kdy je nutné makat a na nějaké "zbytečnosti" typu demokratických mechanismů není čas. Pokud by existoval index celospolečenského smyslu pro pravidla demokracie, zaznamenal by za půl roku Babišovy vlády podobný sešup jako akciové indexy v roce 2008. Navíc s rizikem, že se na rozdíl od akcií už nikdy nevzpamatuje.

Tato společenská nálada Babišovi umožňuje postupně naplňovat skutečný cíl jeho vládnutí, kterým je faktická privatizace státu. Ta už nyní probíhá v několika rovinách, přičemž nejviditelnější je pokus o ovládnutí státního aparátu. Na ministerstvech, ve státních firmách (Česká pošta, SŽDC, Lesy ČR), ale i v bezpečnostních složkách (GIBS, policie, rozvědka) probíhají rozsáhlé vyhazovy, nepohodlní lidé jsou postupně nahrazováni loajálními kádry. Že se podobné záležitosti děly i v minulosti? Ano, ale nikdy nebylo možné mocenské centrum ztotožnit s jednou osobou či jedním holdingem. Zájmy byly vždy rozptýlené, takže se do jisté míry vzájemně neutralizovaly.

U personálních výměn v bezpečnostních složkách navíc není vyloučené, že skutečnou motivací Andreje Babiše je zastavit trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo, což dodává aktuální privatizaci státu takřka intimní rozměr…