I velikonoční pomlázka může být symbolem mužského násilí. Vypukl spor o Istanbulskou úmluvu, která řeší násilí na ženách

Dokud se Hana Stelzerová nezačala profesionálně zabývat tématem násilí páchaného na ženách a dokud jí neotevřela oči norská psycholožka Barbora Jakobsenová, byla prý ochotna přehlížet prvky psychického násilí i ve svém vlastním partnerském životě.

"Pochopila jsem, že i křik a cholerické výstupy nejsou něčím normálním, s čím by se měla žena smířit, byť nejde o fyzické týrání. Pomohlo mi, když jsem vyhledala odbornou pomoc a začali jsme s partnerem chodit na párovou terapii," popisuje pro HN osobní zkušenosti žena, která stojí v čele České ženské lobby − sítě neziskových organizací hájících práva žen.

Právě Stelzerovou řízená lobby patří k těm organizacím, které se v těchto týdnech snaží přesvědčit české politiky, aby co nejdříve ratifikovali tzv. Istanbulskou úmluvu. Tedy Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí.

Stelzerová s kolegyněmi napsaly na konci května dopis premiérovi Andreji Babišovi, aby se o schválení zasadil.

Zástupkyně iniciativ se obávají, že ratifikace v obou komorách parlamentu, která v Česku nejspíše započne až po prázdninách, může být ohrožena, jelikož "veřejnost je atakována výrazně mylnými informacemi a dezinterpretacemi tohoto významného mezinárodního dokumentu". Ženy zdůrazňují, že úmluva by měla hlavně zlepšit prevenci, má také lépe chránit oběti domácího násilí a napomoci účinnějšímu stíhání pachatelů.

Biskupové ve stopách Slováků

O zviditelnění úmluvy se v minulých týdnech postarali někteří politici, kteří mezinárodní smlouvu odmítli jako nadbytečnou a škodlivou. Například lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský.

Ten podobně jako mnozí další tvrdí, že téma domácího násilí je v Česku již velmi dobře legislativně ošetřeno (vyzdvihuje, že se o to významnou měrou zasloužili už v roce 2004 právě lidovci), přičemž úmluva jde podle něj podstatně dál směrem ke "genderové ideologii". "Násilí prezentuje jako typicky mužskou záležitost, jako by absolutně neexistovalo násilí žen na mužích," uvádí mimo jiné Zdechovský.

Úmluva hovoří o genderově podmíněném násilí − ženy jsou týrány právě proto, že jsou ženami. Jde o první mezinárodní smlouvu, která obsahuje definici pohlaví. Podle této smlouvy neexistuje pouze biologické rozlišení mužského a ženského pohlaví, ale paralelně existuje i společensky konstruovaná kategorie pohlaví (gender), jež ženám a mužům určuje specifickou roli a chování.

A odpůrcům Istanbulské úmluvy vadí údajný odklon od  biologického pohlaví směrem k subjektivně vnímanému "sociálnímu pohlaví", kdy je každý tím, kým se zrovna být cítí. Jednou mužem, podruhé třeba ženou − svým myšlením, chováním, jednáním, vztahem k druhému…

Veškerou kritiku úmluvy  posunuli ještě dál čeští a moravští katoličtí biskupové. V polovině května rozeslali do všech farností list, v němž varují před nevratnými dopady na fungování státu, rodin i škol. "Jakkoli je třeba principiálně vítat všechny snahy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, nesmí se tím zastínit a zpochybnit přirozený řád," napsali biskupové.

Veřejná debata v Česku − doposud klidná a málo sledovaná − se tak pomalu, ale jistě posouvá do podobně vyhrocené roviny jako v některých dalších ze 46 signatářských zemí. Naposledy nedávno v Chorvatsku, kde odpůrci a příznivci během ratifikace demonstrovali v záhřebských ulicích. Úmluvu překvapivě ratifikovali konzervativní Poláci, ale bylo to už v roce 2015 za vlády liberální Občanské platformy. Nynější mocní ze strany Právo a spravedlnost opakovaně naznačují možnost odstoupení od smlouvy.

Letos v lednu se proti ratifikaci postavili představitelé Bulharska v čele s tamním prezidentem Rumenem Radevem.

Také slovenská vláda v únoru − v době, kdy byl ještě premiérem Robert Fico − výslovně odmítla dokument předložit parlamentu k ratifikaci.

A to proto, že je prý v rozporu se slovenskou ústavou, podle níž je manželství svazkem muže a ženy.

Fico prohlásil, že jsou připraveni převzít z úmluvy "vše užitečné" a jít v ochraně žen i nad její rámec, ovšem jako celek ji nechtějí.

Ve změně postoje Slovenska, které samo sebe dříve prezentovalo jako lídra v implementaci Istanbulské úmluvy, podle všeho sehrála významnou roli koaliční Slovenská národní strana a taktéž slovenští biskupové.

Zdroje z české katolické církve hovoří o tom, že právě slovenskými církevními hodnostáři se ti čeští nechali inspirovat (na konci dubna měli v Nitře společné zasedání).

Ačkoliv protestní hlas českých biskupů v čele s kardinálem Dominikem Dukou se jeví jako silný, jednoznačný a nesmlouvavý, ti mladší církevní činovníci jsou údajně ve svých názorech smířlivější a dokážou si i u nás představit kompromis jako v Chorvatsku. Tam byla úmluva schválena s doprovodným usnesením, které trvá na "tradiční" definici manželství.