Češi se doposud obešli bez digitalizace, to se ale mění. Západní firmy si nemohou dovolit, aby měly dodavatele, který komunikuje v papírové podobě, říká šéf Siemensu

V čase dlouhodobě nízké nezaměstnanosti mají tuzemští výrobci jen tři možnosti, jak si zajistit dostatečnou pracovní sílu a zabránit tak odříkávání zakázek. Pracovníky mohou hledat v zahraničí, přetahovat je od konkurence lákáním na vyšší platy nebo se místo toho pouštět do digitálních inovací výroby, která se díky tomu bez dodatečných lidských posil obejde. Podle Eduarda Palíška, šéfa tuzemských závodů Siemens, dává největší smysl právě sázka na nové digitální technologie ve znamení principů Průmyslu 4.0.

Čeští výrobci se zatím bez digitalizace většinou obešli díky tomu, že se mohli spolehnout na levnou pracovní sílu. Taková výhoda se ale při současném tlaku na zvyšování mezd začíná vytrácet. "Myslím si proto, že bychom se měli vydat cestou Německa. Jeho míra nezaměstnanosti je srovnatelně nízká jako v Česku, tamní podniky ale takovou situaci řeší digitalizací, díky které dosahují vysoké produktivity práce a s tím spojené konkurenceschopnosti," říká Palíšek. Německý průmyslový koncern, jehož tuzemskou pobočku řídí, má na rozvoji digitalizace zájem. Vedle inovace vlastní výroby se zabývá také dodáváním digitálních systémů pro další výrobce.

Podle Palíška se podniky někdy mylně domnívají, že hlavní podstatou čtvrté průmyslové revoluce je další rozšiřování robotů ve výrobě. "Roboti jsou ale až to poslední. Klíčové je nejprve vytvořit digitální páteř podniku," říká šéf tuzemského Siemensu. K hlavním průmyslovým inovacím dneška podle něj patří takzvaná digitální dvojčata, tedy digitální modely výrobků nebo celého výrobního procesu.

HN: Vaším oblíbeným tématem jsou digitální dvojčata. V čem spočívá jejich přínos pro podniky?

Vezměte si klasický výrobní postup. Inženýr na papíře nebo v počítači vytvoří koncept nového zařízení, to se pak postaví, vyzkouší formou prototypu a nasadí do výroby. Celkově jde o poměrně zdlouhavý proces, který může mít řadu slepých uliček. Nejednou třeba zjistíte, že se vám nová výrobní linka nevejde do tovární haly, že vám chybí některá důležitá součástka nebo že některé stroje nemají dostatečnou výrobní kapacitu a vytváří v celém procesu úzké hrdlo.

Tomu všemu se dá jednoduše zabránit, když si celou výrobu nasimulujete ve virtuálním prostředí. Různé mouchy tak odstraníte mnohem rychleji a za podstatně nižší náklady. Co je navíc velmi důležité: jakmile máte celý výrobní proces od návrhu produktu až po jeho realizaci vytvořený v digitální podobě, tak ho můžete snadno upravovat. S digitálními dvojčaty už nemáte v ruce jen nákresy produktů, takové virtuální modely v sobě nesou celé průmyslové DNA. O podobě výrobku dosud rozhodovalo nastavení výrobní linky. Dnes vám ale sám výrobek řekne, jak má být zpracován, což je revoluční změna. Uvedu to na příkladu.

Siemens má pod značkou OEZ v Letohradu v Pardubickém kraji továrnu na výrobu jističů, v níž se metoda digitálních dvojčat využívá. Na lince se současně vyrábí mnoho typů jističů, operátor přitom nemusí vědět, jaký model má právě za úkol sestavit. Každý díl má své digitální dvojče, takže systém pracovníkovi řekne, jaké součástky má přesně na sestavení konkrétního jističe použít. Navíc na monitoru vidí, jak má díly poskládat k sobě. K tomu celý postup shora snímá kamera, která složený výrobek porovnává s jeho digitálním dvojčetem, a pokud není jistič sestaven správně, nemůže dále pokračovat po lince. Tím se zvyšuje i dohled na kvalitu výroby.

HN: Jak lukrativní je pro český Siemens podobné digitální systémy dodávat dalším podnikům?

Zatím je to spíše byznys budoucnosti, která se už ovšem blíží a výrobci se jí nevyhnou. Někdo si myslí, že Průmysl 4.0 rovná se hala plná robotů. Podstatou čtvrté průmyslové revoluce je ale především práce s daty z výroby. Celá řada firem má velké bohatství takových dat, často ale nemá nástroje pro jejich vytěžení. Proto jsme nedávno na český trh uvedli cloud (systém vzdálených serverů, pozn. red.) MindSphere, který analýzy výrobních informací provádí. K našemu cloudu mohou firmy připojovat zařízení Siemensu i konkurenčních výrobců a na jeho základě mohou vznikat také nejrůznější aplikace od vývojářských společností.

Jedna taková aplikace třeba řeší provoz fotbalové haly v Mnichově. Systém například vyhodnocuje kvalitu trávníku − kdy je třeba ho přihnojit či zavlažit. Jiná aplikace zase monitoruje využívání strojů, které může mít jedna firma rozmístěné po celém světě. Možných využití je nepřeberné množství.