Jiná realita Julie Hrstkové: Poznatky příležitostného abstinenta. Nepijáci jsou v Česku podezřelí, nepít je nadlidský výkon

Začátek léta nebývá ideální dobou k předsevzetím. Jsou však chvíle, které si zásadní závazky přímo žádají, a to bez ohledu na roční dobu. Kdy jindy třeba vyhlásit, že už se nikdy nedotkneme alkoholu, než při devastujícím ataku kocoviny? O ní sice lidstvo už dlouhé věky ví, ale to, proč je člověku tak hrozně špatně, i dnes pečlivě zkoumají vědci mimo jiné na univerzitě v Utrechtu, kde založili Alcohol Hangover Research Group (Skupinu pro výzkum alkoholové kocoviny).

I tak je červen pro abstinenci poněkud nezvyklý − obvykle se drží tzv. suchý únor, mimo jiné i proto, že jde o nejkratší měsíc v roce, nicméně právě v červnu vznikl historicky první Světový den nealkoholických nápojů. Takže vyhlásit červen suchým měsícem má úplně stejné opodstatnění jako kdykoliv jindy včetně února.

Co všechno tedy abstinující zaregistruje v zemi, která je dlouhodobě nejen v popředí všech žebříčků spotřeby alkoholu na hlavu, ale také na prvních místech při srovnání výdajů na něj s celkovými náklady na živobytí (a to je v Česku alkohol jeden z nejlevnějších v Evropě)?

Alkoholu věnovala tuzemská média v posledních dvanácti měsících 53 412 zpráv. Abstinencí a abstinenty se ve stejnou dobu zaobíralo 614 zpráv, přičemž ne vždy šlo výhradně o odmítání alkoholu.

Podle adiktologů je alkohol dlouhodobě největší závislostí Čechů. Přesto je otázka, co, v jaké podobě a v jakém možném největším množství pít, podstatně poptávanějším tématem než otázka, jak zůstat střízlivý.

Podle průzkumu pro Ligu otevřených mužů 600 tisíc Čechů pije každý den. Ve chvíli, kdy se člověk rozhodne abstinovat, zjistí, že neustále potkává někoho, kdo si zrovna dopřává alkohol. Současně (dočasně) abstinující zjistí, že se minimálně jednou denně objeví příležitost k popíjení: večírek na rozloučenou či sloučenou, narozeniny, svatba, rozvod, svátek nebo jen pěkný den. Nepít znamená být mimo dění. Pokud si má běžný člověk vybrat mezi abstinencí a samotou, respektive popíjením a společností, lze pochopit permanentní oblibu alkoholických nápojů.

Hudební produkce bez ohledu na kvalitu a obsazení pravděpodobně přímo vyžaduje setrvalý přísun alkoholu. Jinak nelze vysvětlit, proč na festivalech, v koncertních halách a na představeních (nejen) pod širým nebem stojí půllitrová lahev vody v plastu stejně a někdy i víc než půllitr piva. Navíc je daleko hůře dostupná. I ojedinělé stánky, které nabízí nealko nápoje (jejich podíl na celkovém počtu prodejců tekutin se vzhledem ke stánkům s pivem zpravidla pohybuje v jednotkách procent), dávají přednost syceným sladkým tekutinám v ceně přírodních biošťáv, a ne vodě, byť za cenu tekutého zlata.

Nejsi nemocný?

Vaši přátelé zpravidla ani nehnou brvou, když si večer v restauraci dáte desátou vodku. Po objednání půllitru vody se vám ale může stát, že se vás ti samí lidé zúčastněně ptají, jakou nemocí trpíte a kolik let života vám vlastně zbývá. Představa, že se člověk sám dobrovolně rozhodne abstinovat, nepatří do běžného myšlenkového konceptu dnešní společnosti. Bohužel ani povědomí o dopadech pravidelného pití ne. Skutečnost, že alkohol je jedním z největších karcinogenů, se spíše ignoruje. Na rozdíl od oblíbených studií, podle nichž je třeba pití vína skvělým ochráncem srdeční činnosti.