Čína potichu porazila Rusko. Sesadila ho z pozice dvojky ve vesmírných závodech a chystá se na stavbu základny na Měsíci

Navzdory zmatkům během vládnutí Obamovy administrativy si americká kosmická agentura NASA stále udržuje před konkurenty velký náskok, navíc soukromá astronautika v USA slibuje kvalitativně novou úroveň ve výzkumu, využívání a osidlování vesmíru.

Naproti tomu Rusko − někdejší hlavní rival USA − potichu vyklidil pozice. Jeho půl století staré lodě létají za americké peníze, vlastní pilotovaný program nemá a rezignovalo i na výzkum vesmíru sondami.

Naproti tomu Čína má těžké raketové nosiče i pilotované lodě, vyzkoušela moduly pro vlastní kosmickou stanici (a příští rok chce začít na oběžné dráze budovat trvalou kosmickou základnu) i bezpilotní loď pro její zásobování, vyslala sondy zkoumající Měsíc, lunární rover… A hlavně má velké ambice.

Spojené státy na ně hledí s určitou nedůvěrou. Poradce NASA John Longsdon konstatoval, že čínská stanice obíhající kolem celého světa je v první řadě nepřehlédnutelný politický symbol, nechybí ale ani obavy, že je to demonstrace síly nové globální supervelmoci. Číně naopak vadí, že NASA spolupracuje s Rusy a Indy, od svých čínských kolegů si ale drží rezervovaný odstup. "USA zamrzly ve válečném myšlení," tvrdí Jiao Weixin, expert na kosmonautiku z Pekingské univerzity. "Ale nevadí, když nechtějí spolupracovat oni, jiní budou."

Sice to neupřesnil, skutečností ale je, že už roku 2003 vypustili evropští a čínští vědci společný satelit a další společné programy pokračují. "Několik evropských kosmonautů se učí čínsky, aby se připravili na případné společné mise," prozradil nedávno Karl Bergquist, který má v Evropské kosmické agentuře (ESA) na starosti mezinárodní vztahy.

Zatím posledním důkazem, že Čína to s vesmírem myslí smrtelně vážně, je otevření už čtvrtého kosmodromu − a ne ledajakého.

Problém je, že u Číny prakticky nejde rozeznat civilní program od vojenského. Zatímco evropská kosmonautika je výhradně civilní a v americké lze zřetelně rozeznat vědecké, vojenské a soukromé projekty, v centrálně řízené komunistické Číně se vojenské a civilní aspekty projektů neoddělitelně prolínají. Podobně je tomu i v Rusku, kde na vědecký výzkum vesmíru nejsou prostředky a země se soustředila na vývoj kosmických zbraní.

V případě Číny k tomu ještě přistupují omezené možnosti získávat odtamtud spolehlivé informace. Výstižně to vyjádřil Gregory Kulacki, expert na Čínu z organizace UCS Global Security Program: "Vládní i nevládní analytici v USA často vycházejí jen z čínských oficiálních pramenů a ze špatně zvolených nebo špatně přeložených čínských zdrojů. Děje se tak nejen kvůli nedostatečným znalostem jazyka a poměrů v Číně, ale i proto, že najít spolehlivé informace o tamním kosmickém programu je velmi obtížné a o jeho vojenských aspektech prakticky nemožné."

Většina odborníků se shodne jen na tom, že hlavním cílem čínských vojenských kosmických programů je likvidace satelitů potenciálního protivníka − americké pozemní, letecké i námořní síly jsou zcela odkázané na kosmický segment zbraňových systémů. Čína toto své úsilí demonstrovala 11. ledna 2007, kdy balistickou raketou zničila vysloužilý meteorologický satelit pohybující se na oběžné dráze ve výši 865 kilometrů. Pokud má mít Trumpem požadovaný US Space Force nějaký smysl, tak se musí vypořádat především s touto hrozbou.

Existuje také přesvědčení, že vojenské úkoly bude plnit i připravovaná čínská kosmická stanice Tianhe. Nasvědčuje tomu mimo jiné neochota Číny spolupracovat na mezinárodních programech probíhajících na ISS i rozhodnutí vyvíjet svou stanici zcela samostatně.