Čeští dobrovolníci mapují chudinské čtvrti ve světě. Pomáhají tím léčit třeba choleru v Africe

Libor Bednařík, 66letý milovník map a orientačního běhu z Liberce, strávil za posledních osm měsíců stovky hodin dobrovolnickým mapováním Afriky. Přes obrazovku svého počítače pomáhá pracovníkům organizace Lékaři bez hranic efektivněji doručovat léky a humanitární pomoc.

Z 840 českých dobrovolníků, kteří se zapojili do projektu nazvaného Missing Maps, je Bednařík nejaktivnější. Během dvou let Češi zmapovali 411 tisíc budov, z těch má sám na kontě 70 tisíc − pro srovnání sedmkrát více, než je domů v jeho domovském Liberci.

Oficiální mapy a vládní údaje o počtu obyvatel v odlehlých částech světa, třeba v Jižním Súdánu či v Nepálu, bývají nepřesné a pro lékařskou pomoc nepoužitelné. Výhodou je, že mapování terénu může dělat prakticky každý a odkudkoliv.

Odehrává se dálkově, v prohlížeči počítače. "Díváte se na satelitní snímek sektoru vybraného podle priorit našich pracovníků v terénu a hledáte objekty jako budovy a cesty. Ty překreslujete do samostatné vrstvy a kategorizujete," popisuje koordinátor projektu Jan Böhm práci dobrovolníků.

Lékaři bez hranic pak na základě zmapované oblasti z počtu a velikosti zaznamenaných budov vypočítají, kolik přibližně v dané oblasti žije lidí. A zjistí například i to, kolik vakcín je pro oblast potřeba a jak je k potřebným lidem dostat.

Mapy, které více než osm set českých dobrovolníků a dalších téměř 60 tisíc lidí ve světě překresluje, jsou pro Lékaře bez hranic důležitým logistickým podkladem. Drahé vakcíny, které dopravují k obyvatelům, musí zůstávat v chladu, jinak by se zkazily. Doba pobytu v terénu je tak prakticky omezená výdrží baterií přenosných chladicích boxů.

Jan Böhm z Lékařů bez hranic popisuje, že při izolování ohniska nemoci je potřeba nakaženou oblast "obklíčit" prstencem očkovaných lidí. Vládní mapy v chudých zemích zdaleka neobsahují všechna sídla. Bez map od dobrovolníků by tak nákaza mohla z obklíčení uniknout a šířit se dále.

Potřebu efektivního využití času v terénu podtrhuje nejistá bezpečnostní situace v řadě zemí. "Například v Jižním Súdánu se kvůli bezpečnosti lze venku pohybovat jen za světla," říká Böhm.

Vandalové k nám nechodí

Češi mapovali například Nepál, Haiti či Madagaskar, v projektu mají pověst aktivních a pravidelných spolupracovníků. Loni v dubnu rozhodujícím způsobem přispěli k rekordně rychlému zmapování okolí města Tete v Mosambiku. Lékaři bez hranic díky tomu v oblasti velikosti Prahy mohli proočkovat proti choleře 350 tisíc Mosambičanů. Přesto dosud dobrovolníci zmapovali jen asi dvacetinu ze všech území, která je potřeba prozkoumat.

Nad přesností práce dobrovolníků bdí ještě skupina takzvaných validátorů, kteří dávají účastníkům projektu zpětnou vazbu. Případů záměrné vandalizace map jsou celosvětově jednotky, v Česku podle Böhma dosud nebyl žádný.

Češi a Slováci přispívají do projektu Missing Maps dva roky. "Dohromady zmapovali nejméně 411 tisíc budov a 13 800 kilometrů silnic, což odpovídá vzdušné vzdálenosti z Prahy na jižní pól," říká tisková mluvčí české pobočky Lékařů bez hranic Iveta Polochová.

Dvě hodiny mapování denně

Libor Bednařík na mapovací projekt narazil na sociálních sítích. "Občas se dívám, co dělají Lékaři bez hranic, jejich práce je mi sympatická," vypráví dobrovolník, který od dětství sbíral atlasy či horské mapy. Od loňského listopadu, kdy se zapojil, mapuje každý den. "Jsem ranní typ, vstanu mezi čtvrtou a pátou. Než jdu do práce, strávím hodinu až dvě u počítače," popisuje.

O tom, že je českým rekordmanem v mapování bílých míst, se Bednařík, jinak tvůrce map pro orientační běh, dozvěděl před pár týdny. Projekt v Česku běží dva roky, ve světě jsou podle něj lidé, kteří toho zmapovali ještě mnohem víc.

Česká kancelář Lékařů bez hranic poslala loni do světa pomoc v rekordním objemu 76 milionů korun. Všechny peníze získává od dobrovolných dárců, stejně jako v předchozích letech ani loni nevyužila žádné peníze od státu.