Tuzemský realismus v gravitačním poli eura

Vždy, když se blíží sezona dovolených, začnou se Češi víc zajímat o kurz koruny. Otázka "Kdy si mám vyměnit peníze na cestu?" se opakuje s železnou pravidelností, i když by se veřejnost za dlouhé roky, co je česká měna volně směnitelná, mohla naučit, že je to vlastně jedno. Neočekávané události, které by s korunou zamávaly, nikdo nepředpoví, dopad globálního dění na lokální měnový trh sice odhadnout lze, ovšem některé reakce (jako automatické házení všech středoevropských měn do jednoho pytle) jsou iracionální a jimi způsobené výkyvy dlouho nevydrží. To ovšem nikdo slyšet nechce, protože každý desetník ušetřený na euru se počítá.

To je současně důvod, proč se i ti, kdo doma rádi platí kartami, s překročením hranic stávají příznivci hotovosti. Už se naučili, že pohodlí a menší riziko krádeže jsou zaplaceny poměrně nepříznivým kurzem, a vědí, že bezhotovostní platby, neřkuli výběry z bankomatu v zahraničí jsou výhodné hlavně pro banky a kartové asociace. Vzhledem k tomu, kam Češi nejčastěji jezdí, není překvapivé, že si do tuzemských směnáren či bank chodí hlavně pro eura. Že to ale dělá osm z deseti cestovatelů, to už v bezhotovostní éře zarazí a ukazuje jednu z významných úspor, které by přijetí společné měny přineslo.